LIVE: Ennio Morricone tenkrát v Praze - Velká nádhera

ENNIO MORRICONE
O2 Arena, Praha
9. 2. 2014

Velká nádhera. Název úspěšného italského snímku z loňského roku, ale také prosté zhodnocení koncertu italského mistra. Když tu byl naposledy, v rámci festivalu Prague proms hravě vyprodal Obecní dům a muselo být přidáno další představení, po jehož vstupenkách se opět zaprášilo.

Tentokrát oslavuje Ennio Morricone půl století své kariéry a činí tak ve velkém stylu - turném po halách s kapacitou přesahující deset tisíc. Pětaosmdesátiletý skladatel je ve svém věku stále velice aktivní, nicméně živ nebude věčně a příležitostí vychutnat si jeho dílo živě, přímo pod jeho taktovkou, již nemusí být mnoho. A že sledovat mistra v ruce s hůlkou, jejíž síla je mocnější než ty kouzelnické ze světa Harryho Pottera, je zážitek hodný i několika tisíc, dokázal včera ve vysočanské hale.

V úvodní čtvrthodině se autor představil divákům prostřednictvím krátkého dokumentu. Jeho zpracování nebylo příliš povedené, ale beztak byl důležitější obsah. Z Morriconeho slov bylo poznat, nakolik je pro něj důležitá volná forma a jak důležitou součástí jeho tvorby byla hra v abstraktní skupině Il Gruppo, a krom jiného Ennio ukázal, jak tvrdohlavý a sobecký (v dobrém slova smyslu) dokáže být, což dokazují i záverečná slova: "Já skládám hudbu a tuto hudbu skládám já."

Celé turné má téměř identický scénář, skladby jsou dopředu vybrány, na překvapení se tak příliš nedostane. Budapešťský orchestr hraje rovněž bezchybně, vše tak zůstává v rukou diváků a techniků. Ti odvedli dobrou práci a díky ohleduplnému publiku se i atmosféra blížila komorním koncertům v operních sálech. Filmová hudba má přesah do populární tvorby a asi nejmasivněji dokáže v současnosti posluchače přimět k poslechu vážné hudby, rovnítko mezi těmito žánry ale chybí. I proto se najde někdo, kdo blok písní naruší spontánním potleskem a jásotem. Úsměvně také působí, když si člověk všimne, jak často se do tichých pasáží ozve zakašlání do ticha, jenž není v tak velkém prostoru obvyklé, na druhou stranu "nemocných" diváků je najednou více než bývá v prostoru koncertního sálu.

• TOP 10 filmových skladeb Ennia Morriconeho

Přese všechny rozdíly v přistupu k Morriconeho hudbě návštěvníci sdíleli nadšení. A přestože jeden vnímal pečlivě jednotlivé tóny a snažil se dešifrovat desítky nástrojů, které během písně zaznějí, a druhý se naopak nechává unášet barvitými melodiemi a v hlavě si je doplňuje obrázky z filmů, síla několika momentů byla opravdu enormní. Nejsilnější byla jednoznčně The Ecstasy Of Gold, při které i napodruhé v přídavcích proběhlo tělem mrazení.

Světoznámých skladatelů filmové hudby se k nám nedostane mnoho. Můžeme být rádi, že jedním z těch, kdo jezdí turné je právě taková osobnost jako Ennio Morricone. Rozpětí jeho počinů je široké, stále je ale v každém díle slyšet autorův rukopis a spojující prvky; ať je to andělská Once Upon A Time In The West, při jejímž dirigování vypádá jako kdyby máchal křídly, nebo dobyvatelská On Earth As It Is In Heaven s rukou o něco ráznější. Několikanásobné standing ovation už je pak bráno jen jako součást představení. Vy skládáte hudbu a tuto hudbu my milujeme.

text: Ondřej Bambas, foto: JVS Group