LIVE: Hudební malůvky Ibrahima Maaloufa

IBRAHIM MAALOUF
Palác Akropolis, Praha
13. 4. 2014

První Ibrahimův koncert v Praze mohla odhadem vidět polovina přítomných návštěvníků a několik dalších jedinců jistě navštívilo i ostravské představení na Colours. Hojně byla v útrobách Paláce Akropolis slyšet také francouzština, za což může rostoucí popularita Maaloufovi hudby i mezi rodilými Francouzi. Ostatně album Illusions dostalo ocenění Victoires de la Musique v kategorii World Music, kde bývají standardně oceněni zpívající intepreti.

Přestože setlist kapely na pódiu nečítal ani deset položek, díky sólovým vystoupením, četným improvizacím a dvojímu průvodnímu slovu během večera se celá show protáhla na dvě hodiny. Maaloufův nešvar dlouho mluvit, jak mu vyčítá jeho maminka, byl úsměvnou pauzou v dlouhém proudu muzikantských schopností, kterými všichni členové kapely oplývají, na druhou stranu po několika minutách zcela zbrzdil rozjeté tempo.

Krom vtipu byly složité historky rovněž přínosné k vcítění se a možnosti lepší participace. Když například zahrála skupina píseň Beirut, obecenstvo bylo schopno vhodněji regulovat svůj přispívající hlasový projev a uvědomit si, jaké všechny emoce jsou v těch několika minutách obsaženy. Radost střídá smutek, aby vše ukončila agrese. Skvělou atmosféru měla i True Sorry inspirovaná snem, v němž se starší muž omlouvá všem svým známým a lidem, které v životě potkal. Jen tak, pro jistotu, nikdy totiž člověk neví, co se stane. Podobně nejistě působí i ústřední motiv zmíněné skladby, která v sobě přesto nese silnou melodii a z jazzové škatulky vyskakuje do úseku s popem.

Nejen díky dobře složené hudbě a hudebnímu talentu, který ukazovali jednotliví členové ve svém prostoru možná až zbytečně moc – včetně nadužívání směšných zvuků vyluzovaných z Ibrahimovi trubky, si získává francouzská parta tak snadno pozornost. Je to hlavně díky osobě rozevlátého libanonského Francouze, jenž celý soubor vede, ale dokáže se také zařadit vedle svých kolegů s žesti, nebo jít zcela stranou. Je to jeho přátelský přístup. Je to jeho skvělá kombinace hudebních žánrů s pointou. Nejen z Erica Truffaze jsou frankofonní dechy živy.

text: Ondřej Bambas, foto: Barka Fabiánová