Vydáno 21.06.2014 | autor: Lucie Malá
Linkin Park přicházejí s novým albem, které se spíš než k elektronickým vlivům známým z posledních let hlásí ke kořenům. Nabízí snahu o protnutí zkušenosti a dospělosti s vervou, řízností kytar a klasického řevu doplněného rapem. Melodičtější singl Until It's Gone může mást, protože The Hunting Party je veskrze dravé album - nebo se o to alespoň snaží.
RECENZE: Linkin Park se hlásí ke kořenům vztekem a řevem
LINKIN PARK
THE HUNTING PARTY
Warner Music
12 trax / 45:12
Tracklist: Keys to the Kingdom, All for Nothing (feat. Page Hamilton), Guilty All the Same (feat. Rakim), The Summoning, War, Wastelands, Until It's Gone, Rebellion (feat. Daron Malakian), Mark the Graves, Drawbar (feat. Tom Morello), Final Masquerade, A Line in the Sand
Čeho si nelze hned v úvodu nepovšimnout je fakt, že frontman Chester Bennington má v porovnání s předchozími deskami znatelně odlišný hlas - jeho řev působí unaveněji a vynuceněji, ale na druhou stranu upomíná na skutečnost, že Linkin Park nejsou žádnými mládenci a nováčky, kteří se dostávají na scénu. Prořvané série koncertů v průběhu let se holt na zpěvákovi podepsaly. Patrné je to například v písních jako War nebo Keys to the Kingdom. I to podtrhuje skutečnost, že skupina si svou hlavní éru užila v minulosti.
Snaha o znovunalezení někdejšího postoje a návrat ke kořenům se daří jen částečně. Ani co do přesvědčivosti už Benningtonův přednes nezní tak sebejistě jako dřív. Navíc třeba v písni Final Masquerade evokuje spíš dojem jakéhosi stárnoucího sumarizování a dospělého odstupu než energii a naštvanost. To ale jako kdyby Linkin Park nechtěli - a zásadní je pro celkovou kompozici alba fakt, že zrovna tato píseň desku neuzavírá a nezanechává tak posluchači vyprázdněný a mdlý dojem z neoriginální balady. Závěrečná A Line in the Sand se totiž snaží být rozhněvanou tečkou. Obecně kapele více sluší energie než ploužákový sentiment a to se na The Hunting Party zřejmě snažila až na pár slabších výjimek vyzdvihnout.
Na albu najdeme hned čtyři featuringy - vedle Page Hamiltona z Helmet a rappera Rakima přizvali Linkin Park ke spolupráci Darona Malakiana ze System of a Down, který v duchu své domovské kapely okořenil píseň Rebellion, jež tvoří patrně ten neoriginálnější a nejpozoruhodnější moment nahrávky. Za druhý vrchol The Hunting Party platí Drawbar s Tomem Morellem, legendárním kytaristou Rage Against the Machine a Audioslave. Sugestivní, s gradací vystavěná instrumentální skladba má ale v zásadě stylově s obvyklou tvorbou Linkin Park a s jejím rozeznatelným rukopisem společného jen pramálo a Morello si ji víceméně "ukradl" pro sebe. Ono už to, že jsou featuringy tou zajímavější částí alba o lecčem svědčí.
Sečteno podtrženo působí novinka vcelku sympaticky, což je ale ve výsledku málo. Kapela se snaží navrátit se zpátky ke svému výrazu, vzteku a vyhroceným emocím, které byly typické pro nahrávky Hybrid Theory nebo Meteora, od kterých se následně uskupení odklonilo a pokusilo se nepříliš úspěšně experimentovat. Problémem ale je, že od debutu uplynulo čtrnáct let a novinka bude zřejmě pro někdejší publikum spíše nostalgickou připomínkou let dospívání - protože nejvíc posluchačů měli (a zvláště u nás) Linkin Park mezi teenagery. Pro současnou generaci a hlavně situaci na hudební scéně už je nejen materiál na The Hunting Party, ale celkově poloha a výraz kapely neaktuální. Oživit dravost a agresivitu se muzikantům zdařilo i po letech obstojně a bez pitvoření, stydět se nemusí. Otázka ale je, kdo to vlastně ocení.
BEST TRAX: Wastelands, Rebellion (feat. Daron Malakian), Drawbar (feat. Tom Morello)
ZKUS TAKY: Korn - The Paradigm Shift, Deftones - Saturday Night Wrist, OST The Queen of the Damned {vypnoutlink:Lucie,Rage,Queen}
Lucie Malá
4/7
0,00
čtenáři
hlasuj
