LIVE: 7 NEJ okamžiků Berlin Festivalu

1. NEJVĚTŠÍ MALÝ MUŽ

Zřejmě nejsilnějším zážitkem letošního ročníku zůstává jeho hlavní headliner - Woodkid. Malý vzrůstem, velký nápady a snahou dostal do kolen zaplněnou plechovou halu, tedy hlavní stage. Se svou početnou družinou čítající hráče orchestru i perkusionisty bušící až do čtyř souprav najednou, vytáhl do boje s běžností a xenofobními názory. Sám se věnováním písně I Love You vyznal k lásce k mužům (a ženám - k těm to cítí jen trochu jinak), druhou skladbou zase projevil sympatie Brooklynu. I když Berlín si jistě také oblíbil - nejdříve se při mohutném aplausu přecházejícího ve sborový zpěv u Run Boy Run rozbrečel a následně si večer užíval s přáteli karaoke. Intenzivní zážitky si diváci z Woodkidových koncertů odnáší jednak díky upřímnému a civilnímu přístupu, kterým dokáže přiměřeně korigovat svou pompézní hudbu, tak právě onou velkolepostí své tvorby. Jak ukazují ukázky nového materiálu, z "mocnosti" ubrat nehodlá. Až hollywoodské aranže doplňuje technokratickou instrumentálkou Volcano. Woodkida zřejmě nezastaví ani stroje.

2. DOMÁCÍ HRDINOVÉ

Posledního půl roku jsou asi největším hudebním vývozním artiklem našich západních sousedů. Moderat. Co měli fanoušci možnost letos vidět na pražské zastávce Electronic Beats nebo na trenčínské Pohodě, se nedá zcela srovnávat s berlínským vystoupením. Domácí publikum je holt domácí publikum. "Šprechtíme" tedy o něco častěji a zásadně německy. V meziřeči se tak mimoděk dozvíme, že se s letošní úspěšnou sezónou rozloučí koncem roku závěrečným koncertem v Berlíně a následně si dají na delší dobu pauzu. Kdo jste je tedy stále nezastihl, lze vystoupení jen a jen doporučit. A když se vám poštěstí zastihnout je v prostředí, jakým byla velká hala Arena Parku, jež doprovodnými projekcemi odkryla svůj industiální půvab, a zvukově to téměř nemělo chybu, je vám hned radostněji. Snad se i nadcházející tvorba Saschy Ringa aka Apparata a dua Modeselektor vydaří tak jako letošní společná deska a turné. Danke schön!

3. NEJLEPŠÍ DISKOTÉKA

Letošní Berlin Festival nabídl opět hodně z taneční sféry. Zatímco v minulosti byl Arena Park využit jenom pro tento žánr a afterparties tu jely dlouho do rána, letošní uskrovnění tak přesunulo celý program do pobřežní oblasti Kreuzbergu. Hlavní stage začínala s DJskou produkcí až v pozdějších hodinách, na dalších scénách skákaly bedny už od pozdního odpoledne. Všude se však končilo až dlouho nad ránem. Mezi nejlákavější jména patřila hned první den dvojice Todd Terje a DJ Koze. Zatímco první jmenovaný se proslavil až v posledním roce a navzdory snaze o zábavný set, do něhož zakomponoval i klasiky You Should Be Dancing a I Wanna Dance With Somebody, nedosahoval kvalit navazujícího německého veterána DJ Kozeho. Ten nebyl tak monotónní a dokázal tanečníky probudit z klávesové onanie vousatého Nora.

4. POSLEDNÍ VYSTOUPENÍ

Ještě štěstí, že se podařilo Darkside na poslední chvíli na Colours zabookovat. A kdo to nestihl tam, měl nejbližší možnost z Čech právě do Berlína, kde šlo o poslední vystoupení dua na starém kontinentu. Trochu nečekané, zároveň ale logické vyústění intenzivní spolupráce dvou kreativních hudebníků Nicolase Jaara a Davea Harringtona přesvědčilo nejednoho fanouška do hlavního německého města zavítat. Například až z Kanady přiletěla jedna skupinka z nich a příjemné spojila s dalším příjemným - podívat se do Evropy. Tohoto výletu jistě nikdo z nich nelitoval - dost podobná show jako v Ostravě, snad jen ještě více mlhy, že kolikrát ji ani zadní světla neprotnula. Dvojice si však za ty desítky koncertů skladby dobře natrénovala a jistota šla ruku v ruce s profesionalitou. Je škoda, že tato kapitola končí, na druhou stranu není všem dnům konec a když ne s Temnou stranou, tak třeba jako zástupci Síly se umělci brzy vrátí.

5. (MÉNĚ RADOSTNÉ) POSLEDNÍ VYSTOUPENÍ

V berlínském Arena Parku také vystoupil na jednom ze svých posledních koncertů bubeník Crystal Fighters Andrea Marongiu. Z Německa stačila skupina ještě navštívit tři další festivaly, aby o týden později oznámila, že jejich přítel a spoluhráč nečekaně zemřel. Doufáme, že se se ztrátou zbytek rychle vyrovná a bude nadále pokračovat. Přestože byl Andrea důležitým článkem ve zvuku anglické formace, prostřednictvím svých písní rozdávají Crystal Fighters tolik pozitivní energie, že by bylo velikou škodou nechat roztančené melodie zanést prachem. Když hráli hit Plage, člověk měl opravdu neskonalou chuť vylézt z haly a sejít na pláž a přilehlé molo s bazénem, které v areálu byly. To by ale nesměli hrát Crystal Fighters držící vás svými beaty v hypnotickém tanci.

6. MALÁ BEYONCÉ

Loni zkraje jara vystoupila v Praze Jessie Ware. Objev britské scény dokázal vyprodat Palác Akropolis a svým vystoupením potěšila snad všechny příchozí. O rok a půl později: Jessie hraje v Berlíně a má před vydáním svého druhého alba. Oficiálně zveřejněné jsou zatím pouze dva singly, Jessie ale přehrává více jak polovinu nového materiálu. A je třeba říci, že oproti původní tvorbě, která sázela na čerstvý zvuk anglického pop R&B se zpěvačka spoluprací s předními světovými hudebníky a producenty dostala blíže k popu, jaký v současnosti nabízí Rihanna nebo Beyoncé. Ubylo také na tempu a středněrychlé až baladické skladby jsou plné textů o lásce. Jelikož má čerstvě po svatbě, zamilovaný stav dává smysl. Nová poloha zní zajímavě a příslibně pro Jessie dostat ji výše, možná i za oceán, její pohodový výraz a milé reakce k publiku naštěstí ale zdá se jen tak nezmizí.

7. LÁKADLA NA PRAŽSKÉ KONCERTY

Berlin Festival přinesl hned dva inteprety, kteří se nám v blízké době představí živě v Praze. Trentemøller v prostředí uzavřeného hangáru a bez představeného mola lépe naznačil, jak by mohla vypadat show v Roxy. Podobně jako v Ostravě na Colours nechyběla dekorace s nadměrnými lampióny, z jeho setu však vypadlo několik písní, jelikož dostal o čtvrt hodinu méně. Po trochu monotónním rozjezdu se dostala kapela do tempa a River Of Life dostala potřebnou energii povyšující skladbu minimálně dvakrát nad studiovou nahrávku. Trentemøller byl nakonec příjemnou, ne však odzbrojující tečkou za celým festivalem. Podobně děvčata z Warpaint dříve téhož dne odehrála kvalitní hodinu svého introvertního rocku. Tepající basa, zdvojené hlasy odzbrojující hity Undertow nebo prodloužená verze Elephants. "Akráč" jim bude slušet.

text: Ondřej Bambas, foto: Stephan Flad, Robert Winter