Recenze nových cédéček!

APOCALYPTO OST
Hollywood
14 trax / 60:41 min

Kde jsou melodie?
Americký skladatel James Horner před deseti lety v případě Titaniku napsal hudbu k jednomu z nejúspěšnějších filmu i soundtracků všech dob a už předtím získal v jednom roce hned dvě oscarové nominace za muziku k trhákům Statečné srdce a Apollo 13. To je sice hezké, ale nemění to nic na skutečnosti, že v případě projektu Mela Gibsona vyprávějícím o starobylé říši Mayů udělal jenom to, co se od něho očekávalo. A tak slyšíme zvuky džungle, různé perkuse, píšťaly a exotický vokál Rahata Nusrata Fateha Ali Khana, ale prakticky žádnou melodii.

Na soundtracku se toho opravdu moc neděje a ani náhlé dramatické vsuvky, které mají tomuto dílku dodat jakési napětí, nezabrání dojmu, že té vaty je tam opravdu příliš. Zvuky jsou zde podobně přímočarou sázkou na jistotu, jako když se pro zvýšení autenticity po celý film mluví původním mayským jazykem Yucatec. Horner rozhodně ničím nepřekvapil, a když, tak nemile. Autorem takhle pojatého opusu mohl být každý nadanější student hudby vlastnící kvalitní počítač a nahrávací zařízení.

Roman Jireš


WHEAT
EVERYDAY I SAID A PRAYER FOR KATHY AND MADE A ONE INCH SQUARE
Ever / Panther
11 trax / 43:06 min

Atmosféra projektu, za kterým stojí američtí studenti umění Harney a Scott, zpočátku připomíná floydovské období kolem The Wall a Final Cut, posléze však přechází v soudobou kytarovku s pomalu se vrstvícími nápady a rafinovaně zakuklenými melodiemi. Zpočátku je tenhle indie pop celkem zábavný, ale rozbitých rytmů začne být trochu moc a originalita se pozvolna mění v manýru. Takže posluchač zatouží utéci ke srozumitelnějším písničkám. Chuť vrátit se někdy do zvláštního světa Wheat však ztratit nemusí.
(jr)


PETR LINHART
SUDÉTA
Indies
14 trax / 47:26 min



To, že má Petr Linhart, bývalý kytarista Čp. 8 a lídr souboru Majerovy brzdové tabulky, vztah ke krajině Sudet, je v pořádku. Udělat z míst a historie v okolí Jizerských, Lužických a Doupovských hor hlavní téma desky se zdá dobrým nápadem, ale na prvním velmi osobním Linhartově albu to skřípe nejen kvůli jeho špatné výslovnosti. Náladě plné deště, samoty, neurčitých pocitů a zachmuřené atmosféry chybí silnější příběh, o které si tohle téma přímo říká. Škoda, že autor tak trochu rezignoval na sdělnost.
(jr)