Jak hráli Napalm Death?

NAPALM DEATH
15.1. DK SLÁVIE, ČESKÉ BUDĚJOVICE

Grand grind sprint.

Grindcorová scéna se spokojeně rochní v undergroundu, a nezahnívá. Vždyť nejedna tuzemská kapela se těší v žánrovém měřítku mezinárodní proslulosti. Jestliže leden bývá měsícem koncertně střídmým, letos jej právě grind coristé řádně nasytili. Šesti dílné česko-slovenské turné stylových praotců Napalm Death bylo výživnou porcí.

Koncert, přesunutý kvůli diváckému zájmu z klubových prostor do většího sálu, zahájili Gride. Díky citelné příměsi hard coru zněly jejich krátké sypačky (Kudy kam, Závody chrtů, Posedlost, Uniformita) paradoxně docela pestře. Silnou devízu mají prachatičtí v osobě štěkavě řvoucího frontmana Inyho, na jehož mnohé mimické kreace radost pohledět.

Pražáci Uprise předhodili publiku vysokorychlostní monolit, ozvláštněný třípolohovým vokálem a baskytaristou žhavícím dráty bez trsátka. Ingrowing vedení grindovým velikánem (a to doslova) Vlakinem nastolili nekompromisní smršť a prsty na hmatnících se jim nezastavily. Nejen zásluhou domácího prostředí sklidili solidní odezvu narvaného sálu a kromě pecek New Flesh To Cultivate, Fight Might Be Right, Sunrape ad. poděkovali i třemi dosud bezejmennými novinkami a naopak stařičkými Underture, Peristaltica IX či Binary Reflections.



S nástupem Napalm Death zavládl nefalšovaný běs. Počínaje úvodní skladbou Sink Fast, Let Go se pod scénou vytvořila úžasná změť lidských těl, vyplivující stále častěji jedince ze svého středu na pódium. Stagedivingu naštěstí nebránila žádná ochranka, která by jen přilévala oleje do ohně, a tak se ve všestranném souznění jeviště chvílemi měnilo v promenádu a hlediště v atletické doskočiště. Kvarteto, jež loni oslavilo čtvrtstoletí existence (ze zakládajících členů ovšem nevytrval nikdo), pálilo zběsilé songy s kulometnou kadencí a co je hlavní, pod záštitou čitelného masivního zvuku, který z materiálu neudělal guláš.

Leader Mark Greenway alias Barney příliš neřečnil, a tak dravému proudu extrémních tónů nestála v cestě žádná hráz. Dle očekávání se největšího prostoru dostalo zatím poslednímu albu Smear Campaign (např. Fatalist, In Deference, Persona Non Grata), ale potěšilo i četné zastoupení průlomového debutu Scum v podobě pecek Control, Life, The Kill, Deceiver ad. Ještě než Napalm Death zasadili rozdováděnému publiku poslední ránu, nastínili v třískladbovém setu přídavků svůj náhled na Biafrovu Nazi Punks Fuck Off! z repertoáru Dead Kennedys. Celkově Britové potvrdili, že ač grind core není právě přehlídkou hudební rozmanitosti, na vrcholné úrovni nepřipouští náznaku nudy. Na to vemte napalm.

text Daniel Folprecht foto Petr Tibitanzl