Hooverphonic v Praze

Vydáno 22.05.2008 | autor: redakce

Přinesli jsme vám report z koncertu belgických Hooverphonic v Brně, a zde je i recenze pražského koncertu. Atmosféru nasávala Martina Moudrá.

Hooverphonic v Praze Hooverphonic v Praze

HOOVERPHONIC
18. 5. LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA

Atmosféra a vymakanost.

Belgická kapela opět po půl roce přijela za svým oblíbeným a početným publikem do Čech. V Lucerna Baru propagovali nové album The President Of LSD Golf Club i zcela nové verze starších skladeb.



Ať jde člověk na koncert do Velké Lucerny nebo do Lucerna Music Baru, v obou případech musí počítat se ztíženými podmínkami pro dýchání, ale většinou i super atmosférou. Přičteno k faktu, že do Prahy přijela pro opravdu mnohé oblíbená kapela, mělo za výsledek velmi vyčerpávající koncert. Support Belgičanů obstaral Jerboa, DJ, který si pohrával s melodiemi tanečními i triphopovými a navnadil příchozí na snad nejvymakanější show, kterou zatím od Hooverphonic mohli slyšet. Svoje nové album The President Of LSD Golf Club představili se vším všudy. Nejen, že psychedelickou novinku přehráli jako takovou, ale starší materiál, kterým dříve brousili spíš do vod melancholického elektro-popu a kterým často kromě publika dojali i sebe sama, připravili pro současná vystoupení v jednom duchu s LSD soundem.



Nové, složitější aranže přitom i albům, jakými jsou starší The Magnificent Tree nebo Jackie Cane, sluší stejně jako původní verze. Samotní Hooverphonic už evidentně na pódiu pocítili potřebu změny interpretace. Když se totiž hojně a vtipně komunikující Alex Callier zeptal, co by přítomní rádi slyšeli za song, na žádost Sometimes odvětil, že tu už jedině ve zcela nové verzi (na melodii Lennonova Imagine). Navíc pro publikum, které jejich repertoár zná křížem krážem, je tohle ve výsledku komornější podání mnohdy orchestrálních základů velmi osvěžující. Velejemný vokál Geike Arnaert i instrumentální zkušenost kapely dospěly v závěru koncertu do improvizací, které si publikum vyžádalo hned naněkolikrát a které stejně jako kdykoliv před tím nemělo konce.
text Martina Moudrá foto (Brno) Leoš Horký

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít