LIVE: Billy Barman: Slovensko ve sklepě Café V lese

BILLY BARMAN
CAFÉ V LESE, PRAHA
29. 3. 2016

Proč jsou tak oblíbení? Dokázali vychytat naprosto elegantní a působivý mix cool faktoru a zapamatovatelného popu. To vše doplnili o sympatické texty, které ani český posluchač nemá problém na koncertech reprodukovat společně s kapelou. Od začátku vědí, jak chtějí znít, co chtějí dělat a s jakým výsledkem. A je to moc dobře znát.

VIDEO: Billy Barman v klipu oslavují folklór

Jejich pražský koncert toho byl důkazem. Kapela na koncert, koncipovaný pro necelých 200 lidí v malém klubu, přijela s kompletním týmem zvukařů, techniků a s vybavením na úrovni daleko vyšší než řada jiných, opravdu velkých mainstreamových kapel. Ano, je to jen pozlátko, zdá se. Ovšem není to zcela tak. Zvuk byl perfektní, výkon naprosto profesionální. Tahle vychytanost budiž devizou, která mnohým českým skupinám zatím zoufale chybí.

Druhou neznámou v rovnici dobré kapely jsou písně samotné. I zde Billy Barman excelují, jak skladatelsky, tak aranžérsky. Z této soustavy rovnic nemůže vyjít nic než báječný koncert. Skupina přijela do klubu kvůli problémům na D1 s velkým zpožděním, a tak hrozen lidí za zavřenými dveřmi bez přístupu k baru ještě chvíli před devátou poslouchal zvukovou zkoušku. O to rychlejší pak všichni byli při sprintu za nákupem piva a borovičky, aby snad nebyli na koncert střízliví.

Set složený především ze skladeb z desky Modrý jazyk dobře odsýpal, občasné proložení pomalejšími skladbami koncert nezastavilo, pouze dodalo pár chvil na odpočinek rozjetému publiku, které, na pražské klubové koncerty velmi nezvykle, od první písně skákalo, tančilo, zpívalo. (A při roztleskání frontmanem bylo schopné tleskat do rytmu, což je věc, kterou člověk vidí na koncertech tak jednou do roka. Haleluja!) Nojo, jak jinak, když bylo z 95% složené ze slovenských expatů. I zde se projevila nátura našich východních bratří - mnohem upřímněji přijímali každý song, dávali najevo radost a odzpívali od začátku do konce takřka celý koncert.

Mezi vrcholy vystoupení patřily hitová skladba Traja, Mama a také pomalá a silná balada Strmá voda. Po hodině koncert skončil přídavkem v podobě Fuck Forever od britských rozervanců Babyshambles. Juraj Podmanický sice nikdy nebude Pete Doherty, ale spontánnost, se kterou se kapela rozhodla cover rozdováděnému publiku přidat, krásně podtrhla atmosféru celého večera. Naprostá vřelost, spontaneita a radost jsou ty správné atributy. Žijeme len raz.

Billy Barman jsou současnou slovenskou špičkou, jak technicky, tak hudebně. V Praze to dokázali a předčili veškerá očekávání. Na závěr snad už zbývá jen vyřknout přání, že i české kapely pochopí, že jedno bez druhého nemůže fungovat a aby i české (pražské dvojnásob) publikum bylo schopné na koncertech svých oblíbenců odhodit zábrany (moje image přece je: nikdy netančím!) a pomoci kapele společně vybudovat atmosféru, jak se patří. Ta je totiž tím momentem, který v mysli obou stran zůstane zapsán ještě dlouho po koncertě.

text: Martyn Starý, foto: Lousy Auber