Vydáno 21.06.2025 | autor: Natálie Štrbáková
Druhý den festivalu Metronome Prague se areál plnil pomalu a na podvečerní vystoupení Thoma Artwaye začali lidi přicházet až deset minut před začátkem. Skutečný nával na jeho kapelu přišel až po vystoupení NXDIA, egyptsko-britské queer popové senzace. Tommy Cash předvedl nedůstojnou show a Die Antwoord odehráli energickou show, při níž šli hlavně mladší do kolen.
Foto: Martin Šimral / Metronome Prague
Český písničkář Thom Artway představil na Metronome novou písničku se svižným tempem Blízko (pracovní název) a slíbil, že na podzim vyjde nové album. Na pódiu ho doplnil zpěvák Rodan, se kterým zahráli novou verzi songu I Have No Inspiration, která letos oslavila deset let od vydání. V repertoáru hodinového vystoupení však převažovaly české písně a Thom Artway ukázal, že je lokální interpret, kterému je dobře mezi publikem. Spolu s kytaristou a zpěvákem Štěpánem Urbanem odehráli pod stage před publikem dvě písně, Trhám mraky ze stejnojmenného alba a klasiku ze zpěvníku Já písnička Panenka od Roberta Křesťana. Na tu se po menším přesvědčování přidala většina publika a odzpívala ji s interprety celou.
Druhý den Metronome Prague patřil Die Antwoord, dorazil i excentrický Tommy Cash
Bylo znát, že sympatický písničkář Thom Artway se na vyvýšených pódiích vzdálených od posluchačů moc necítí. Zpočátku setu skromně poznamenal, že si i přes zapadající slunce raději nevzal sluneční brýle, aby před lidmi "nevypadal arogantně“, a mezi skladbami občas netušil, jak má s davem daleko od něj (ač v rámci velikosti jednotlivých pódií je zrovna ČT Art Fontana malinká) interagovat. „Co bych vám tak řekl? Mám tady kytaru… 55 let starou. Koupil jsem ji v bazaru za dva tisíce a když jsem ji dal do servisu, pán si řekl o patnáct tisíc… a hraju na ni jen jednu písničku.“
Na milé a poctivě zahrané vystoupení českého interpreta plynule navazovalo vystoupení rappera a zpěváka Tommyho Ca$he, které mělo naopak k poctivě odvedenému představení daleko. Mezi širším publikem letos profláklo vtipné vystoupení na Eurovizi, kde zaujal s chytlavým a jednoduchým Espresso Macchiato a vystřelil tak v popularitě. A to, bohužel, i mezi dětmi. Když jsem slyšela maminku, jak se v davu ptá asi šestiletého chlapečka, zda se těší na Tommyho, protože bude hrát Espresso Macchiato, bylo jasné, že něco bude špatně. Nebo když další posluchačka neironicky mluvila o písni Cappucino.
Už od začátku s United by Love bylo jasné, že jde o průser, protože Tommy jel z části na playback. Nejhorší DJ na světě, kterého občas nazýval „DJ Balkan“, měl neustálou potřebu něco vykřikovat anebo ještě hůře, falešně zpívat některé části songů. Kromě všudypřítomných rodičů s dětmi, které byly ve věku, kdy už si uvědomovaly vlastní existenci, ale k pubertě měly ještě daleko, zde byli také fanoušci, kteří znali Tommyho buďto jen z Eurovize, anebo vůbec. Snad i proto se v davu objevovalo pár triček s nápisy „I was Tommy Ca$h fan before Eurovision“ („Tommyho Ca$he jsem znal ještě před Eurovizí“). Celkem by mě zajímalo, jak by se těmto divákům líbila např. necenzurovaná verze UNTZ UNTZ (pozor, opravdu nsfw!), na jejíž umírněné festivalové provedení s dětmi tak nadšeně tancovali v doprovodu blikajících prezentací, které mísily popkulturní reference převážně z 2010s v rychlém a pestrobarevném sledu, což muselo zejména generaci Alfa vyhovovat.
Možná si někteří z přítomných vzpomněli na vystoupení Tommyho Ca$he v roce 2019 na Rock for People, kde interpret promítal videa s rybami na souši, porno záběry a jiným uměním, které si nezadalo se sólovými výstupy Tilla Lindemanna. Jo, a taky zpíval sám. Ani mosh pity, jež si Tommy vyžádal, ho nezachránily.
Metronome Prague je, podobně jako třeba Colours of Ostrava, multižánrový festival. Nemá ale tak dlouhou tradici – letošní ročník je osmý – a zatím si neumí poradit se situací, kdy si kvůli žánrovému rozstřelu divák koupí vstupenku na jednoho nebo dva interprety, ale mezi nimi neví, koho si jít poslechnout.
Za mě to vyřešil stan jas. Zóna, kde přednášela sympatická Zorya Blue o burlesce. Zorya je performerka a učitelka burlesky, zároveň moderuje podcast Už budu!. O žádný nemravný workshop se ale nejednalo, burleska Zorya vysvětlila rozdíl mezi striptýzem, který je primárně určen pro mužské publikum, a male gaze, zatímco na burlesku chodí převážně ženy a je spíš o sexy představení a sebevyjádření než o erotice. Publikum se dozvědělo více o klasické burlesce oproti neo-burlesce, jež zahrnuje i subžánry jako drag, nerd, gothic nebo cokoliv, co performer(ka) chce předvést jako téma čísla.
A poté hurá na headlinery Die Antwoord, kteří v Česku vystoupili naposledy před rokem, kdy jim hned na začátku vypadl zvuk. To se naštěstí neopakovalo, opakovali se leda některé části performance, které už starší fanoušci znají. Raperovi Ninjovi, který v září oslaví padesátiny, a jeho kapesní kolegyni, matce jeho dcery a na střídačku také životní partnerce Yo-Landi Visser, to ale jinak pálilo. Dvojice spolu se zamaskovaným DJem Hi-Tekem odehrála energickou show, při níž šli hlavně mladší fans do kolen.
LIVE: Zef není mrtvý, zef je zpátky. Die Antwoord už nejsou nejdivnější, pořád ale mají co nabídnout
Letos hodili Die Antwoord show víc do roztomila, než je u nich obvyklé – vizuály Caspera s penisem, design, který dle nařčení Ninja ukradl jinému raperovi, chyběl. Ninja nosil na ramenou Yo-Landi při Banana Brain, držel plyšového bulbasaura při Pokemon a nadšeně skákal do davu, kde pobyl déle, než je u něj obvyklé. Yo-Landi byla stále stejně upištěná a okouzlující a celé to fungovalo. Ke konci setu pozvali na stage dojatou fanynku, která předtím správně odpověděla na Ninjovu kvízovou otázku, co je nejstarší song Die Antwoord. Za odměnu si slečna zatrsala s interprety na pódiu a dočkala se objetí od Yo-Landi.
Letos se skupina ani skrz píseň nesnažila vymezit vůči četným obviněným, kterým čelí – ač zatím žádné neprošlo trestním stíháním. Zato vytáhla další trumf na konci před encore. Vyburcovat dav, aby zpět přivolal jihoafrickou bandu, přišla samotná Sixteen Jones, dcera Yo-Landi a Ninji (oproti rodičům vypadá překvapivě normálně), a její kamarádka, DJ LIL2HOOD, která v minulosti kapele předskakovala. Die Antwoord se vrátili a jako encore zahráli Enter the Ninja, i s klasickým vizuálem v pozadí. Bylo to krásné a roztomilé, ale otázka je, zda to bude stačit na to, aby kapela mohla hrát i v budoucnosti a jestli svou roztomilostí a originálním vizuálem přebije všechna obvinění, která jim visí za krkem.
Text: Natálie Štrbáková, foto: Valeria Semenová, Martin Šimral, Jiří Rygel
Témata: Metronome Prague, Die Antwoord, Tommy Cash, Sara James, Thom Artway, Maella, NXDIA
0,00
čtenáři
hlasuj