LIVE: Finále Mighty Sounds. Tancovačky s Dubioza Kolektiv a The Rumjacks a totální peklo s Get the Shot

Mighty Sounds
Čápův Dvůr
30. 6. 2024

Noc ze soboty na neděli utekla proklatě rychle a nedělní ranní teploty neměly daleko do včerejšího slunečného hellu. Proto jsme se rozhodli vyrazit na koupačku k legendárnímu táborskému rybníku a první kapelní zářez nás čekal ve 13:45 na Mighty Stage. Šlo o kanadské Counterparts a jejich poslední zastávku tour. 

Mighty Sounds, den třetí: Balkánská tancovačka s Dubioza Kolektiv a závěrečné píšťalky s The Rumjacks

Začali jsme rovnou slzičkově s hitem Love Me. Bohužel šlo vidět, že mosheři i kapela sama toho mají tak nějak plný kecky. Říká se to těžce, ale Counterparts opravdu ve formě nebyli, svůj set sesekali na cca 20 minut a zanechali minimálně dost rozpačité dojmy.

Následovala hodinová modlitba za stín, abychom aspoň u další kanadské formace Silverstein mohli trochu víc zařádit. A povedlo se. Pod pódiem sice bylo plno max z půlky a začátek setu nebyl uplně nezapomenutelný, přibližně v půlce setu se to ale celé zlomilo s emo hymnou My Heroine, u které jsme vyřvali zbytky hlasivek. 

Od té doby to jelo parádně, hned po My Heroine následovala skákací The Afterglow, cover songu One Step Closer od Linkinů a závěr s povinnou Smile In Your Sleep. Ač hudebně nebyli ani Silverstein 100%, tenhle set měl úplně jiný (a to fantastický) srdíčkový vibe, který bychom si klidně užívali ještě další hodinu.

Že je ta neděle nějak hodně corová? Tak ještě přitvrdíme! Konkrétně s japonským metalcorovým „šinkanzenem“ Crystal Lake. Jestli tihle šílenci na Rock for People dodali naději, že kapela bude dál minimálně kvalitní nadprůměr, tak v Táboře nám naservírovali nářez, za kterej by se nestyděly ani dámy od pultového prodeje z přilehlého Kauflandu. 

Jameson Stage hořela, circle pit se točil, nový frontman John Robert Centorrino screamoval jako krejzina a zbytek kapely řádil jako smyslů zbavený. Speciálně závěr setu s fláky jako Watch Me Burn, Lost In Forever a Apollo byl totální „mňam dopíči“.

Tak co, už zvolníme? Ani náhodou. Stagedive, motherfuckers! Za mocného štěkotu nastupují kanadští dřevorubci Get the Shot. Tenhle brutální hardcore pro české publikum není nic neznámého a kluky vidáme tak 2x do roka. Vždycky je to hodně super, ale tentokrát nastoupili v absolutně vrcholné formě. Stan se provoněl pyrem a tohle Jameson náměstíčko se po strop naplnilo násilím, přátelstvím a láskou zároveň. 

Drsný frontman s poetickým jménem Jean-Philippe střídal šplhání po konstrukci stage s pózama na hlavách mosherů, na stagi jsme přivítali kromě asi 100 skokanů i slečnu na vozíčku a svět byl na pár desítek minut takový, jaký bychom ho chtěli pořád. Bohužel, takhle to nefunguje, takže jsme otřeli kanadský pot, vyndali pomyslnou sekeru ze zad a vyrazili na hodinový odpočinek před velkým finále 18. ročníku Mighty.

Po osmé večerní pak s lehkým zpoždění nastupují za doprovodu westernových melodií průkopníci NYHC, Agnostic Front. Šílenec Stigma nás zdraví svou obligátní jmenovkou na kytaře, zpěvák Roger oznamuje, že zrovna dnes slaví narozky, takže oslavy mohou započít. 

I když… chvilkama to vypadá, že už se trochu slavilo v zadu :). Každopádně vzhledem k věku kapely šlo pořád o příjemnou show, hromadně jsme si zaskandovali „from the eastcoast, to the westcoast, gotta gotta go!“ a set zakončila punková legendární vypalovačka Blitzkrieg Bop. 

Následují švédští thrown, kteří se ale tentokrát kryjí s Dubiozou. Tu jsme neviděli spoustu let, narozdíl od švédských heavy breakdownů, které za poslední rok vidíme asi popáté. Což ale neznamená, že si tyhle kytary ve skluzu nedáme vždycky rádi znova. Kluci si drží jak dobrou formu a moderní zvuk, tak svou tradici přicházet na stage o 10 minut později (btw, ono to ale má důvod).

Přeletíme teda na balkánskou veselici pod Mighty Stage, kde začínají úřadovat „žlutočerné vosy“ z Dubioza Kolektiv. Ti nás vítají propracovaným intrem v call-centrum vajbu a začneme zhurta rovnou peckou USA. Ocenit musíme kromě veselých bosenských rytmů i veeeliký počet fans v Dubioza dresech (+ některé opravdu zajímavé alko-taneční kreace) a zpěvákovu špičkovou češtinu (dokonce uměl i ukázkové „ř“, to neumí ani bývalý český premiér, haha). Příjemné a milé.

Předposlední kapela nám ještě provětrala číra i předevčíra, šlo totiž o příbramské veterány E!E. Tančilo se pogo a všichni jsme byli gogo. A někteří i grogy, takže odpočítávali v chill polohách poslední minuty do The Rumjacks. S touto australskou grupou, která ale vyznává irské tóny jsme si užili pořádný „craic“, jak by řekl správný Ir. 

Hopsalo se jako u skákavého poníka, Jamesony tekly proudem (na stage i pod ní) a kdo ještě mohl, protančil poslední střevíce. Stále relativně nový zpěvák Mike je pro nás pořád s otazníkem, jestli je lepší, nebo horší, než bývalý Frankie. Některé songy tak nějak ztratily původní vibe, na druhou stranu show dělá Mike velmi kvalitně a nabízí i velmi rozmanitý rozsah zpěvů, kdy místy balancuje téměř v polohách metalcoru, ze kterých hbitě přeskakuje zpět do folkpunku. 

U The Rumjacks ještě proběhlo nutné poděkování Mighty crew (letos bylo opravdu za co chválit) a na konci dokonce dle místních tradic „vyletěl ptáček“ (a ne jeden). Letošní Mighty musíme opravdu pochválit jak za samotný průběh fesťáku a výběr kapel, tak za super zázemí, vždy čisté keramické záchody, umyvadla s normálním proudem, pivo do skla či teplé sprchy. Tohle fakt nejsou maličkosti a ceníme to! Kdybychom museli něco vytknout, tak možná zkrátit fronty na pivo (hlavně u Obory), vrátit na merch stánek petky s „festival water“ a přidat ještě pár stánků s vegan jídlem. 

TOP 3 koncerty podle mého gusta: Polar, Get the Shot, Silverstein
TOP 3 CZ věci: Gutalax, P/st, The Fialky

Text: Jakub Gerlich, foto: Pavla Dolanská
Témata: Mighty Sounds,  Counterparts, Silverstein, Crystal Lake, Get the Shot, Agnostic Front, Dubioza Kolektiv, thrown, The Rumjacks, E!E