LIVE: My Chemical Romance vrátili mileniály zpět do puberty

My Chemical Romance
Praha, O2 arena
11. 6. 2022

Jestliže jste zažili a zároveň si pamatujete obrovskou popularitu My Chemical Romance v první dekádě tohoto tisíciletí, pravděpodobně vám touto dobou táhne na třicet. Jo, holt už je to dávno. Kdo by si ale myslel, že třicátníci s touhou vrátit se do adolescentního věku budou tvořit většinové osazenstvo O2 areny, mýlil by se. Ti nějvěrnější fanoušci kapely čekali před halou již dopoledne. tedy několik hodin před koncertem a soudě dle věku si slavnou éru kapely jen sotva mohli pamatovat. 

I'm finally okay! aneb Praha se konečně dočkala My Chemical Romance

Program večera byl dlouhý a obsahoval celkem tři kapely. Úvodní rozehřátí publika dostali na starost tuzemští Manon Meurt. Sedačky, ale i místa ke stání, byly v tu chvíli zaplněny jen sporadicky, i tak ovšem tahle parta předvedla neostýchavý a plnohodnotný výkon. Byť potlesk zanikl v šumícím davu. Nedlouho poté se na scéně objevila druhá předkapela večera. Švédští Eclipse. Popravdě úplně nechápu, proč zrovna oni. Nedalo se jim upřít obrovské nasazení a energie, se kterým do koncertu vstoupili. Ovšem po hudební stránce šlo o stokrát recyklovaný rock, který zněl neinovativně a zastarale.  Zkrátka muzika, kterou snadno zaměníte s tvorbou dalších rockových uskupení. Tady ani neustálé burcování a skloňování My Chemical Romance z úst zpěváka nepomohlo.

Velkou výhodou celého večera bylo tempo. Kapely se na pódiu rychle střidaly a tak i hlavní hvězdy večera dorazily pěkně na čas. Krátce po dváté už se za jásotu publika objevila čtveřice hudebníku z New Jersey v čele se zpěvákem Gerardem Wayem. Bez řečí se dali do práce a sázeli jednu píseň za druhou. Hned u té druhé pro fanoušky notoricky známé I´m Not Okay se aktivně zapojilo i publikum. 

Dramatické mezihry mezi jednotlivými skladbami fungovaly skvěle. Udržovaly totiž posluchače v napětí a kapela měla v tu chvíli čas si vydechnout, případně se osvěžit vodou. Když začaly znít první tóny dnes již kultovní Welcome to the Black Parade, publikum bylo u vytržení a celá hala zpívala společně se zpěvákem. Takhle elektrizující atmosféru jsem na velkém koncertě už dlouho nezažil.

S přibývajícím časem přicházely i další známé hity jako Teenagers, Mama nebo Famous Last Words. Pravdou je, že zrovna u poslední jmenované se asi nejvíce projevil snad jediný zpěvákův nešvár. V tempu koncertu zkrátka nebylo vše možné vyzpívat v originální tónině a tak si čas od času píseň položil trochu níže. Nicméně vždy v tom byla cítit snaha odzpívat, co se jen dá. To vše před kulisami rozbořeného města, které zdobily celou scénu. V konečném přídavku došlo krom jiných i na píseň Helena a v tu chvíli už publikum vyloženě hořelo. 

My Chemical Romance předvedli Praze, že dobrá koncertní show nepotřebuje pro úspěch nutně kopu pyrotechnických efektů nebo epicky výpravnou stage. Se svými hity vyplnili více než hodinu a půl čistého času, po který jim fanoušci doslova viseli na rtech. Škoda jen, že příznivců nebylo více. Ne že by snad bylo prázdno, to spíše naopak, ale comeback této legendární emo formace by rozhodně zasloužil zaplnit i ta poslední místa v O2 areně. Koncertní zážitek to byl nezapomenutelný jak pro stárnoucí mileniály, kteří ve vzpomínkách potlačili nostalgickou slzu, tak pro generaci o poznání mladší. 

Text: Tomáš Kocian, foto: Pavla Dolanská
Témata: My Chemical Romance, Eclipse, Manon Meurt, O2 arena