RETRO 2000 | LIVE: HIM si získali Lucernu slzami a rockem

HIM
Praha, Lucerna
12. 3. 2008

Za předskokany měli Paradise Lost, partu, která v minulém tisíciletí zásadním způsobem změnila metalovou scénu alby Gothic nebo Shades Of God, aby posléze “vyměkla” a nyní pro změnu předvádí tvrdší dark rock s melodickým zpěvem frontmana Nicka Holmese a nezvyklými riffy kytaristy Grega Mackintoshe.

Britové svou roli zvládli, a přestože mladší publikum, ve kterém převládaly dívky (často i v doprovodu rodičů), dychtivě čekalo na HIM a hlavně jejich lídra, líbili se. Skupina představila nejnovější desku In Requiem, na které se částečně vrací ke kořenům doom metalu, jemuž spolu s Anathemou a My Dying Bride kdysi vládla. Holmes působil trošku odměřeně, neodpustil si ale vtipnou poznámku ohledně růží, které měly fanynky v hledišti připraveny pro zpěváka z HIM. “Ty květiny jsou pro mě? Asi ne," podotkl. Na závěr tři čtvrtě hodiny dlouhého vystoupení se pak s diváky rozloučil elegantním úklonem a slovy „dohráli jsme“.

HIM se rozloučili s pražskými fanoušky, Forum Karlín praskalo ve švech

Na HIM se čekalo skoro hodinu. Konečně kolem půl desáté zhasla světla a zazněla úvodní znělka z filmů Universal, která ohlásila příchod severských rockerů. Zvlášť vřelému přivítání se dočkal Ville Valo, který dorazil v tmavých džínech, delším saku, čepici a s neodmyslitelnou cigaretou v ruce.

HIM zahajovali skladbou Passion´s Killing Floor z Venus Doom a okamžitě rozezpívali celý sál. U Finů se rozhodně nedá hovořit o metalu, jejich nejnovější deska stojí na klasickém zemitém rocku, ve kterém jsou slyšet jak Black Sabbath, tak Guns N’Roses. A snad i díky tomu zněly nové věci naživo více než dobře.

Frontman a celá kapela byli očividně v pohodě. Valo laškoval s ostatními členy a koncert si užíval. Písně různě přikrášloval a kromě svého typického vokálu si sem tam i pořádně rockersky zařval. Skupina jej v jeho výletech dokonale podporovala.

Během více než hodinu a půl dlouhého koncertu zazněly ukázky skoro ze všech alb. Nemohly chybět hity jako Join Me, Right Here In My Arms, Your Sweet 666 nebo Vampire Heart a Killing Loneliness.

Valo s publikem komunikoval (svým typickým) lehce nesrozumitelným způsobem, kdy slova splývají mezi sebou a koření je zpěvákův americký přízvuk. S pokračujícím večerem a snad i mírou alkoholu v krvi se ale na diváky začal obracet i ve finštině.

Po dark rockové baladě The Funeral Of Hearts Seveřané odešli, lidé si však vyžádali jejich návrat, a tak HIM ještě přidali The Sacrament z alba Love Metal.

Vydařený večer. Zvuk však nebyl ideální a jednotlivé nástroje často navzájem splývaly. Škoda také, že každý druhý měl zapálenou cigaretu, a tak se v sále už v půli koncertu nedalo dýchat. HIM ale působili dost přesvědčivě a publikum se výborně bavilo. Na své si tak přišly nejen dívky, které upřeně sledovaly každý zpěvákův pohyb, ale všichni příznivci.

Text původně vyšel v časopise Report č. 04/2008. Znovu ho vydáváme při příležitosti výročí šestnácti let od jeho vydání.

Text: Zdeněk Nevelík, foto: Tomáš Martinek
Témata: HIM, Ville Valo, Venus Doom, Lucerna