RETRO 90s | Album Jesus Christ Superstar je důstojným pendantem muzikálového představení

Jesus Christ Superstar

Skladby:

Předehra, Jak ze sna procitám, Proč ten shon? / Divná mystifikace, Vše je tak, jak má být, Zemřít by měl…, Hosanna, Šimon Zélótes / Ubohý Jeruzalém, Pilátův sen, Vše je tak, jak má být, Co je na tom tak zlého?, Poslední večeře, V zahradě getsemanské, Kristus před Pilátem, Song krále Heroda, Pilátův soud + 39 ran, Superstar, Jan 19,41

17 skladeb / 61:52 min

Vydavatel: Monitor/EMI (rok 1994)

Zatímco jevištní podoba českého nastudování jedné z nejdůležitějších syntéz rocku a divadla sklízí zasloužené úspěchy a po dlouhém vakuu se stává dalším příkladem divácky úspěšného a kritikou nadšeně adorovaného muzikálu, agilní Monitor si spočítal dvě a dvě a realizoval soundtrack, který je důstojným pendantem představení. V základních obrysech lze říci, že to, co bylo řečeno o něm, platí i o albu.

Příběh českého hitu: Kamil Střihavka & Bára Basiková – Když se snáší déšť

Týká se to jednotlivých pěveckých výkonů, protagonisté by si bezpochyby zasloužili samostatné zmínky případ po případu, ale proč opakovat jednou řečené. Týká se to Prostějovského libreta, úspěšně se vyhýbajícího trčícím a uchu podivně znějícím obratům, nijak nezkreslující originál (i když i tady by se našla piha – už v Everything's Alright, tam, kde Ježíš mluví k Jidášovi, mu poprvé předpoví jeho zradu, což by ozřejmovalo Jidášovo „ty si to snad přeješ“ při poslední večeři.) A samozřejmě také hudebního rozměru věci, s rozumným poměrem mezi bigbítem a orchestrem jako takovým, čímž nahrávka spojuje rockový drive s plností a bohatostí zvuku. Veškeré podklady pro udělení plného počtu se sešly, proč ji tedy dole nenajdete?

Na celé věci shledávám dvě mouchy, možná bezpředmětné a v druhém případě možná i produkt čiré spekulace. Za prvné si myslím, že by si sboristé mohli ujasnit výslovnost slova „Superstar“. Za druhé: zajímalo by mne, podle jakého klíče se jednotlivé partie vybíraly. Pokouším-li se soundtrack interpretovat jako určitý obraz příběhu (a snad to není tak přitažené za vlasy, uvážíme-li, že nahrávka může suplovat představení tomu, kdo se do Prahy nedostane), že je to celé jaksi zjednodušené. Z Petrova zapření zbyla jedna letmá zmínka, po vyhnání z chrámu nezbyla ani zmínka, po pro zdejší pojetí Jidáše důležitém „popisu“ jeho zrady také ne. Námitku, že se nejedná o hudebně atraktivní číslo, bych v úvahu nebral – v originále ničím výjimečné Heaven On Their Minds se třeba díky Bártovi stalo jedním z nejsilnějších čísel.

Ale parafrázujeme-li Jidáše, „přesto věřte mi, můj obdiv k vám vůbec nemizí“. Právě naopak.

Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 11/1994.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Pod tímto odkazem si můžete prolistovat kompletní digitalizované ročníky 1991 a 1992! 

Text: Radek Diestler, foto: archiv iREPORTu
Témata: Kamil Střihavka, Bára Basiková, Dan Bárta, Jesus Christ Superstar