Deník neúspěšného hudebníka (40.): Bez práce nejsou koláče

Čtyřicátej zápis do deníku vnímám jako dobrou příležitost zamyslet se nad svým celkovým snažením. Máma do mě navíc zase začala šít, ať si najdu nějakou práci, že to takhle dál nejde, že je mi šestadvacet, že ona mě nemůže živit donekonečna a že co budu dělat, až tu nebude.

Deník neúspěšného hudebníka (39.): Živá produkce

Prostě furt ta samá písnička… Jak jí má člověk vysvětlit, že v mým případě jde o investici do budoucna? Že až budu slavná rocková hvězda, všechno jí milionkrát splatím? Ta ženská si nic z toho evidentně vůbec neuvědomuje.

Jedno odpoledne jsem se jí to snažil znovu trpělivě vysvětlit - že se brzo proslavím a potom ji už  ani jedna z těchto otázek nenapadne. Samozřejmě, ani ona na tom nebude škodná, to se rozumí samo sebou. Sice mě občas štve a nepodporuje mě v kariéře tak, jak bych si představoval, ale odpustím jí.

Deník neúspěšného hudebníka (38.): Učitel na kytaru

Čekal jsem slzy dojetí a nekonečná slova díků. Účinek však byl ještě šílenější. Matka nemohla najít slova. Dočistka zmlkla. Tak na minutu. Pak zrudla a začala soptit. Prý mě pošle do blázince, jestli s tím blouzněním o kariéře hvězdy nepřestanu.

„Věnuju se hudbě prakticky nonstop, to musí přinést plody!“ bránil jsem se.

„Jo, třeba hrozny hněvu!“ odsekla mi ta Gorgona vydávající se za mou matku.

Neměl jsem slov a mlčky (zadržujíc slzy) jsem odešel do svého pokoje. Nevím, nevím… nechce se mi tomu věřit, ale pomalu se mi do duše vkrádá stín obav, že má třeba pravdu. Říká se, že bez práce nejsou koláče, z čehož ale vyplývá, že by s prací koláče měly bejt. No… já mám z muziky koláče možná tak v podpaží.

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, Fanda