ROCKBLOG: Totální nasazení v Moskvě (I.)

Když někomu řeknete, že jedete hrát do Ruska, vyvalí na vás oči a bude si myslet něco o vašem zdravém rozumu. Soudím tak dle vlastních zkušeností a reakcí desítek lidí. Všechny byly totiž stejný. A tak asi první, co každýho na úvod napadne, bude otázka, jak jsme se vlastně do Moskvy dostali. To bylo tak: S ruskou partou M.A.D. Band jsme se potkali už před pár lety při jejich hraní na menším festivalu v Praze, konkrétně v létě 2012, aby se s nimi později blíž seznámil náš kytarista P.P.Cvok. Ten jim v dalších letech několikrát pomohl při jejich turné po Evropě dohodit tu a tam nějaký to doplňující hraní do jejich koncertní šňůry.

ROCKBLOG: Totální nasazení o turné v Turecku (I.)

A jednou takhle vloni přišel na zkoušku, že mu volal zpěvák M.A.D. Bandu Garik, jestli si nechceme jet zahrát do Moskvy. No a kdo by si to nechtěl vyzkoušet, že? Rozjel se tedy kolotoč a absolvování všech těch nutných povinností jako zvací dopis a víza, padl termín, který vyšel zrovna na víkend, kdy mají narozky náš kytarista Karloss a bubeník Franky, který je má navíc na můj svátek, takže vše slibovalo mocný zážitky a my se už předem moc těšili.

Jak se blížil termín našeho odletu, přípravy finišovaly, vybrali jsme nejen pořadník songů, ale taky místa, kam se chceme druhý den po koncertě podívat, řešili jsme, co si budeme brát a co ne. Já mimo jiný přidělával petlici a zámek na tvrzený futrál na kytaru, kam jsem narval moji basu Hohner, poněvadž jsem jiný pevný zamykací futrál neměl. Šprtal jsem se ruštinu a těšil se, že ji prvně v životě využiju, až konečně přišel pátek 22. února, kdy jsme měli v podvečer letět.

ROCKBLOG: Totální nasazení o turné v Turecku (II.)

Jenže v pátek ráno všem volal a psal bubeník Franky, že má přes 39 °C horečku a že sotva leze a že prostě tu Moskvu nedá… Hned samozřejmě panika, co budeme dělat, jestli tedy vůbec pojedeme, protože hrát na punkrockový akci bez bicích, to je prostě blbost. Sám jsem to pociťoval jako totálně beznadějnou situaci. Ale P.P.Cvok volal Garikovi a ten vymyslel, že nám M.A.D. Band půjčí svého bubeníka a že to v sobotu nazkoušíme a odehrajeme. Třeba kratší set, ale že prostě budeme hrát. Nápad nám to přišel šílený, nicméně na druhou stranu už jsme byli nachystáni a odhodláni tam vyrazit, tak proč to nezkusit, zahrát si nejen v Moskvě, ale navíc i s ruským bubeníkem.

Jenže aby toho nebylo málo, zrušili nám náš let (už podruhý) a přesunuli ho na dřívější dobu, což nám všem dost značně narušilo plány. Všichni jsme totiž tak trochu počítali s tím, že si zabalíme v pátek odpoledne před odletem. Sám jsem měl asi půlhodinu po příchodu z práce, abych si všechno pobalil, ale chápu, že tohle asi nikoho nezajímá, tudíž tuto mojí paniku vynechám. Ve finále jsme všichni všechno stihli a v pátek odpoledne tedy po všech těch kontrolách a prohlídkách seděli v letadle směr Moskva. Mezitím se Frankymu v Praze udělalo trochu líp, takže si přebookoval let na sobotu a nám dal naději, že možná přiletí.

Let nám přišel nekonečný a přistání na letišti Šeremeťjevo pak jako vysvobození, nicméně ještě jsme museli absolvovat další velmi přísný a dlouhý kontroly a taky najít naše kytary, který cestovaly jako nadrozměrný zavazadla. Číst rusky umím obstojně, ale najít patřičnou přepážku se nám nedařilo, až jsme pak naše kytary přeci jen našli. Stály si osamoceně jen tak v rohu haly kousek od výdeje zavazadel, kolem nikdo nikde. Byli jsme rádi, že jsme u nich byli první. Pak jsme se dostali konečně k východu, kde na nás ve zdejším mrazu a sněhu čekal zpěvák Garik a šofér kapely Vladimir zvaný Fiks, v autě pak bubeník M.A.D. Bandu Konstantin alias Kosťa, který nám byl od toho dne zapůjčen a přidělen jako "barabančik".

Začali jsme si zvykat na dvouhodinový časový posun. Po víc jak hodinový jízdě z moskevského letiště až do centra, kdy jsme s P.P.Cvokem začali v konverzacích s našimi hostiteli intenzivně procvičovat naši špatnou ruštinu (P.P.Cvok tedy spíš svoji československo-ruštinu) a během níž nás cestou překvapilo, že jsou tu dopravní zácpy a kolony i o půlnoci, jsme byli ubytováni v příjemným a útulným hotelu v centru starý Moskvy. Jen ty schody do toho pátýho patra…

Ráno snídaně a další procvičování ruštiny a pak přesun taxíkem i s nástroji do pronajatý zkušebny, kde jsme měli domluvenou zkoušku. Bubeníka Kosťu jsme měli od předešlýho večera jako našeho průvodce, za což jsme byli rádi, protože jinak bychom byli v tom obrovským městě fakt naprosto ztraceni, a to i navzdory tomu, že azbuku ovládám a s P.P.Cvokem se rusky tak nějak domluvíme. Zkušebna či spíše soubor několika zkušeben se nacházel v podzemí nějaký ruský školy, vybavení bylo slušný, vše, co jsme potřebovali, takže jsme hned začali zkoušet.

Nadřeli jsme první song a do toho nám psal Franky, že už je na letišti a že nakonec přiletí, což nás potěšilo. Ale nechtěl hrát úplně celý koncert, že mu je fakt ještě dost zle, takže jsme se domluvili, že dáme větší část s ním, ale vprostřed setu ho vystřídá právě Kosťa. Nacvičili jsme s ním tedy pět songů a hrálo se nám s ním fakt dobře (ostatně aby ne, když je to bývalý bubeník zdejší slavný a známý rockový skupiny Tarakany!), pak jsme nasedli to taxíku a vyrazili do klubu Punk Fiction, kde měla od čtyř začít zvukovka všech tří vystupujících kapel, hezky pěkně v pořadí, jak budou hrát.

Zvukař ale místo čtvrtý dorazil až v šest a nahoře v sále pěknýho rockovýho klubu se zatím jezdilo na skateboardech. Seděli jsme tak dole na baru, kde nějaká parta teenagerů slavila narozky, poslouchali punk-rockový pecky, co tu pouštěli, a testovali místní pivo. Do toho všeho jsme navíc sledovali, jak probíhá taková další menší bojovka, kdy Franky doletěl do Moskvy, ale minul se s člověkem, který ho tam měl vyzvednout a naprosto neznalý azbuky se nám tam někde v Šeremeťjevu ztratil, takže ho tam další a další lidi od našich hostitelů z M.A.D. Bandu naháněli a nakonec nám ho zdárně dovezli, i když tedy naše zvukovka pak proběhla vyloženě za pět dvanáct.

Jak probíhala zvukovka, samotný koncert i následná divoká noc v Moskvě, se dozvíte ve druhé části blogu. Na iREPORTu vyjde ve čtvrtek 7. března.

text: Svatopluk Šváb, foto: archiv kapely

Témata: Totální nasazení, punk-rock, Moskva