ARAKAIN V LABYRINTU

Jak s odstupem času hodnotíte úspěšnost minulého alba Warning!, druhé a zároveň poslední nahrávky Arakainu s Petrem Kolářem?
Urban: CD Warning! vznikalo v poněkud obtížnějších podmínkách. Petr už byl hodně vytížen svými sólovými aktivitami a asi tušil, že už je jednou nohou z Arakainu. Navíc díky harmonogramům v nahrávacích studiích se nám moc nedařilo sladit dokončovací práce, takže deska se rodila dost hekticky a promítlo se to i na posunutém termínu jejího vydání. Nicméně nakonec vzniklo naprosto plnohodnotné album, které bylo pokračováním předcházející Metalmorfozy – ostatně fanoušci si ho oblíbili natolik, že i Warning! získalo za svou prodejnost ocenění zlatou deskou.

Jak se v kapele zabydlel Honza Toužimský, který musel v poměrně krátkém čase nahradit Petra Koláře po jeho nečekaném odchodu?
Urban: Honza byl hozenej do vody, do kapely „vplul“ během loňské šňůry k albu Warning! a natolik se s těmi písničkami sžil, že do Arakainu zapadl naprosto bez problémů.
Toužimský: Jsem rád hlavně za to, že teď už můžu dělat na „svých“ věcech – přesněji řečeno na písních, do kterých si můžu tvořit svoje vlastní pěvecké linky. Celé turné k Warning! jsem vlastně „papouškoval“ někoho jiného a i když to bylo strašně fajn a jsem za tu zkušenost rád, teprve teď se v Arakainu cítím jako ryba ve vodě a začíná mi všechno vyhovovat.

Dalším nováčkem v Arakainu je bubeník Lukáš Doksanský. Vládne také s nástupcem Marka Žežulky ve skupině všeobecná spokojenost?
Urban: Myslím, že za celou kapelu můžu říct, že jsme nadmíru spokojení! Lukáš je stejně školenej hráč jako Marek, takže technicky nemá žádné problémy. Navíc má rád stejnej druh humoru jako my, Cimrmany a podobně, takže mezi nás zapadl nejen muzikantsky, ale i lidsky. Řekl bych, že na nové desce to je hodně slyšet.

Nové album vychází pouhý rok po svém předchůdci. Má to snad signalizovat, že trpíte tak obrovským tvůrčím přetlakem?
Urban: V Arakainu nás skládá víc, takže není takovej problém nastřádat dostatek materiálu. A druhou věcí byla společná tužba, aby Honza měl písničky, který bude zpívat sám za sebe. I image kapely je trochu jiná a myslím, že rok je dostačující na to, aby se naskládal materiál na novou desku. Někomu se to může zdát brzy, ale rok pro kapelu jako Arakain a zemi jako Česká republika stačí k tomu, aby se jeden program obehrál a připravil další.

Album dostalo název Labyrint. Ukrývá to v sobě nějakou hlubší symboliku?
Urban: Hledali jsme nějakej „všeobjímající“ název, a jak naše tradice velí, měl to být také název aspoň zdánlivě mezinárodní. Pod pojem labyrint se dá schovat spousta různých aspektů, ať už se týkají člověka, jeho názorů nebo vůbec světa jako takového. Tématu labyrintu se podřídily i veškeré grafické věci při přípravě obalu.

Čistě subjektivně vzato: jakým směrem se nové písně Arakainu ubírají? Lze na Labyrintu vysledovat přirozenou návaznost na předcházející desky skupiny, nebo jste nějak výrazněji „uhnuli“?
Toužimský: Návaznost především na ty poslední dvě s Petrem Kolářem, tedy na Metalmorfozu a Warning!, tam určitě je už jen z toho důvodu, že s Petrem jsme si podobní ve výrazu i v samotném hlase. Ale zároveň tam podle mne jsou i nově pojaté věci. Jsem rád, že Arakain nepřešlapuje na jednom místě a pořád jde s dobou – řekl bych, že muzika chytila takové moderní ražení. Nicméně Arakain samozřejmě má škálu svých jasně daných posluchačů, takže ten posun není zas nějak přehnanej. Nu-metal a la Linkin Park nebo Korn od nás těžko někdo uslyší... i když sedmistrunnou kytaru jsme tentokrát taky použili! Urban: Já bych to řekl tak, že vlak jede pořád po stejné koleji, akorát že má trochu jinou barvu... Posun pramení i z toho, že s námi tentokrát pracoval jinej zvukař, Petr Kovanda, kterej pochopitelně má jinej pohled. Nahrávka tudíž po zvukové stránce nezní stejně jako předcházející desky, ale skladatelská stránka a základní aranžerské pojetí je pochopitelně podobné jako na Metalmorfoze a Warning!.

Jak tomu tentokrát bylo po autorské stránce? Prý se daleko víc než minule opět skladatelsky zapojil kytarista Mirek Mach...
Urban: (smích) Míru Macha s některými písničkami vyhodil Aleš Brichta, tak je přinesl k nám... (pozn.: Mach souběžně hraje i v doprovodné skupině bývalého zpěváka Arakainu Aleše Brichty.) Nevíme vlastně proč, ale když jsme dělali Warning!, Mirek zcela výjimečně skoro nic nedonesl. Kdežto teď přinesl zase přibližně tolik, jak u něj bývá obvyklé. No a kromě něj své věci přinesli i Honza, baskytarista Zdeněj Kub a já, takže kromě Lukáše skladatelsky přispěl na album každej z nás.



A kdo skladby opatřil texty?
Kub: O texty jsme se podělili já s Jirkou Urbanem a Mirkem Mach a něčím přispěli i naši „externí“ přátelé. Toužimský: Já samozřejmě taky píšu texty, ale měl jsem tolik práce s vokálními linkami, že na textování mi už nezbyl čas. Příště se ale určitě zapojím!

Arakain obvykle ve studiu natočí víc skladeb, než kolik se jich pak objeví na finální podobě toho kterého alba. Je to i příklad Labyrintu?
Urban: Samozřejmě. Navíc tentokrát jsme, jak už bylo řečeno, skládali čtyři, takže toho materiálu se sešlo víc. Já razím takovou zásadu, že nahrát by se mělo úplně všechno, protože leckdy se skladba „vyloupne“ až po závěrečném smíchání. Proto se snažíme natočit úplně všechno, co máme v danou dobu k dispozici, a vybírat až poté, kdy písničky získají kompletní kabát.

Budou odložené skladby nějak využity v budoucnu?
Urban: Těžko říct. Píseň, která se na album nedostane, je považována za vyřazenou neboli za ne tak dobrou jako ty, které se tam dostaly. Trošku váháme, co s tímhle „odpadem“, nicméně nelze vyloučit, že se někdy nějaká taková věc objeví třeba jako bonus nebo že bychom z nich dokonce poskládali nějakou kompilaci a buď prostřednictvím internetu, nebo i normálního CD ji nabídli fanouškům. Ale rozhodně nic neslibuju, je to jen ve stadiu úvah.

Jsou všechny písně z Labyrintu úplně nové, tedy vzniklé během posledního roku, anebo se mezi nimi objevuje právě i nějaká dříve nepoužitá věc?
Urban: Na Warning! jsme taky natočili hodně písniček a některé se tehdy, ještě s Petrem Kolářem, nepodařilo dotáhnout do úplného konce. Dvě z nich jsme tedy použili až teď a dodělali je už s Honzou Toužimským.

Vloni na podzim jste absolvovali několik úspěšných vystoupení v Polsku. Jak k tomu došlo a bude celá věc mít nějaké pokračování?
Urban: Navázali jsme spolupráci s polskou kapelou Hunter, která nás pozvala na několik koncertů svého turné k nové desce. Byli jsme mile překvapeni: mladí Poláci nás přijímali úplně stejně jako zdejší publikum, jazyk nehrál vůbec žádnou roli. Třebaže nás tam nikdo neznal, lidi nás přijali úplně skvěle, což nás ohromně povzbudilo. Občas nám dokonce někdo říkal, že jsme své hostitele zastínili a že Hunter neudělali dobře, když si Arakain vzali jako předkapelu... Na oplátku jsme pozvali Hunter do České republiky, v rámci nadcházející jarní šňůry s námi odehrajou asi pět koncertů. Doufáme, že se jim tady bude líbit stejně, jako se nám líbilo v Polsku. Jinak letos hodláme vycestovat do Německa a možná i někam dál, ale všechno je zatím teprve v jednání.

Arakain v Polsku nebyl poprvé, hrál tam už v 80. letech na tehdy prestižním festivalu Metalmania. Pamatoval si vás někdo ještě z té doby?
Urban: Přestože čeština a polština jsou si relativně blízké, lidi za námi chodili spíš s takovým plácáním po zádech, než abychom si vyprávěli, kdo, co a kdy viděl. Ono už to je sedmnáct nebo dokonce osmnáct let, a z té doby jsem tam nikoho nezaznamenal. Nebo aspoň nikdo takovej za námi nepřišel.



Už jste nakousli jarní turné. Bude něčím zvláštní, odlišné od těch předcházejících?
Urban: Turné k desce Labyrint začíná 24. března na zámku v Polné, což už je taková naše tradiční zahajovací štace. A čím budou ty koncerty zvláštní? Minimálně tím, že budeme hrát nové písničky... Bohužel doba moc nenahrává tomu, dělat nějaké velké „výstřelky“. Jinak řečeno, jelikož skoro všude a na všechno chybějí peníze, nemůžeme nikomu slíbit nějakou obří scénu apod. Nicméně loni nastavená úroveň koncertů Arakainu, s hodně špičkovým zvukovým aparátem, hodně špičkovými světly a ve stávajících podmínkách rozhodně přijatelnou scénou, bude určitě zachována.

Kdy a kde bude album pokřtěno?
Urban: Křest by se měl odehrát 20. dubna v Praze na Vinohradech, v novém, velice zajímavém prostoru, který se právě dobudovává a jmenuje se Retro Music Hall. Je to v centru města, hned vedle náměstí Míru, na začátku Francouzské ulice. Vejde se tam zhruba 1500 lidí a ten klub je stavebně koncipovanej tak, aby úplně všichni dobře viděli a slyšeli.

Příští rok Arakain oslaví 25 roků nepřetržité existence. Už jste přemýšleli o tom, jak ony oslavy budou vypadat?
Urban: Určitě bychom chtěli udělat nějakou retrospektivu, pravděpodobně ve formě velkého výročního koncertu zachyceného na DVD. V tuhle chvíli je ale ještě hodně předčasné mluvit o tom, jak koncert bude pojatý, zda budeme mít nějaké hosty, jestli se tam objeví bývalí členové apod. Celý rok 2007 by pro Arakain každopádně měl být takový bilancující.

SONY BMG, foto Jiří Rogl