Vydáno 22.06.2013 | autor: Petr Adámek
Po odchodu Kryštofa Michala a dalších třech členů zůstal v Support Lesbiens Hynek Toman sám. Kapelu nepoložil. Obklopil se novými muzikanty, zkoušejí, chystají koncerty a na podzim vydání desky. Kromě toho si zahrají před Bon Jovi. "Snad nás jejich fanoušci neukelímkujou," říká s úsměvem Hynek Toman.
TEPRVE SE ODPÍCHÁVÁME
Čeká vás první koncert v aktuální sestavě (rozhovor se uskutečnil den před akcí Muzikanti dětem ve Velkém Meziříčí, pozn. autora). Jaké jsou poslední předpremiérové pocity? Máte vše nazkoušeno?
Hynek: Teď aktuálně se bojíme toho, aby nebylo 6°C a déšť. Jinak jsme po hudební stránce připravený. Makáme nepřetržitě dva měsíce, nazkoušeno máme asi čtrnáct věcí.
Jste nervózní?
Hynek: Trochu nervózní asi budeme. V kapele ale nejsou žádní nováčci. Všichni kluci už toho se svými kapelami objeli hodně. Nervózní budeme spíš z toho, jestli nebudou nějaké technické problémy.
Czenda: Nebo nezapomenu text. (smích) Já asi nervózní budu, ale tak to mám vždycky a už jsem se s tím naučil pracovat. Zažil jsem i koncerty, kdy jsem nervózní nebyl a pak jsem zjistil, že mě to vlastně vůbec nebaví. Já osobně jsem od posledního koncertu Post-it před půl rokem před lidma nebyl, takže se na to hodně těším.
Kolik nových věcí máte v setlistu?
Hynek: Jednu, Changes. Jsme spolu dva měsíce, takže se teprve odpícháváme. Za touhle peckou si ale stojíme, líbí se nám a líbí se i lidem kolem nás. Samozřejmě máme v plánu dělat na novém materiálu, na podzim bychom chtěli mít venku album.
Nefandíte si trochu?
Czenda: Fandíme!
Hynek: Tady není čas na hrdinství. Je tady nová skupina lidí a i když máme nadrcenej starší materiál, postupně chceme obohatit matroš o nový věci. Je to pro nás výzva a novej začátek. Máme co dělat!
Czenda: Času je strašně málo, na druhou stranu se nám podařilo udělat první singl i s klipem během tří neděl. Od prvotního nápadu písničky, až po hotový klip. To jsem nikdy nezažil. A právě to nás nabíjí optimismem, že do konce roku to album stihneme.
(NE)ZPÍVAT JAKO KRYŠTOF MICHAL
Czendo, s Post-it jsi nezpíval v angličtině. Jak ti lezou do pusy anglické texty?
Czenda: Pro mě je to další výzva. Roky jsem zpíval jenom v češtině a angličtinu jsem měl trochu vysněnou. V angličtině není až takový tlak na obsah textu, je to více o melodii. A já osobně jsem víc zaměřenej právě na tu melodii.Ve finále jsem ale zjistil, jak hrozně těžký to v té angličtině je. A zároveň musím vyseknout poklonu Kryštofovi, protože až když jsem se učil texty, jsem naplno docenil, jak skvěle má ty texty udělané po stránce frázování artikulace atd.
Jaké to je zaujmout místo v kapele po takovém zpěvákovi, jakým je Kryštof Michal?
Czenda: Od začátku jsem chtěl - a jsem rád, že mi v tom dal Hynek volnou ruku - dostat do těch písniček i trochu sebe. Nejsem plagiátor, chci tomu dát aspoň trochu novou tvář. Samozřejmě vím, do jaké řeky vstupuju. Kryštofa si jako zpěváka a muzikanta vážím, ale strach z toho nemám. Spíš respekt.
Bojíš se srovnávání?
Czenda: Když jsem nabídku od Hynka dostal, tak jsem tuhle stránku věci hodně řešil. Nemělo by být smyslem nás porovnávat a řešit, kdo se líp hejbe, kdo líp artikuluje, kdo je lepší v angličtině, kdo má větší rozsah atd. Je to o charisma a buď mě ty lidi přijmou nebo ne. Ze zkušenosti z Post-it vím, že když jsem začal zpívat, tak spoustu fanoušků odešlo. Ale spoustu zase přišlo. Tady k tomu dojde taky. Pokud fanouškům Kryštofa Michala nebudu vonět, je to jejich právo. I tak doufám, že někoho oslovím a že mi lidi tu šanci daj.
V Praze budete předskakovat Bon Jovi - nebudou se vám klepat kolena?
Hynek: Bereme to jako další výzvu. Budeme mít 35 minut na to, abychom lidi přesvědčili, že Support Lesbiens dál fungují. Půjdeme tam samozřejmě s tím, že budeme hrát před fanoušky Bon Jovi a snad je neurazí, když jim tam trochu zašmrdláme. Pokud nás neukelímkujou, můžeme tam jedině získat.
Na místě by mohlo být i přes 30 tisíc fanoušků. Hráli jste někdy před větším publikem?
Hynek: Třeba náš basák hrál na Sonispheru, kde bylo 20 tisíc, já na vinobraní i pro 40 tisíc lidí.
Hynku, měl jsi při vybírání muzikantů do kapely v hledáčku i někoho jiného?
Hynek: Nejdřív jsem oslovil jednoho Američana žijícího v Německu, ale s tím jsme se časově nedokázali dohodnout. Pak jsem zalovil v našich vodách a oslovil tuhle partu.
Takže jsi nevolal každý den pěti zpěvákům?
Hynek: Ne, to určitě ne.
Kluci mají své domovské kapely. Jak skloubíte hraní, hlavně v létě během festivalů?
Radek: Zrovna tenhle rok to až tak těžké není, protože s Clou máme nasmlouvané koncerty až do konce léta, takže když mám koncert, nebookujou se Supporti. Do budoucna je to věc dohody a komunikace. V zahraničí není nijak neobvyklé, že členové mají víc projektů.
Hynek: Support Lesbiens se v tomhle přizpůsobí. My nikdy nebudeme kapela, která odehraje 120 koncertů za rok. V Česku je všechno blízko, takže pokud se to nesejde tak, že bys měl ve stejný večer akci v Plzni a ve Frýdku, tak se to dá vždycky nějak zvládnout.
Ve videu k Changes si zahrál Karel Gott. Měli jste čas pobavit se víc osobně?
Czenda: Kája byl hrozně fajn. Já jsem se s ním potkal poprvé a měl jsem chuť ho vzít do hospody a normálně si s ním popovídat. Chvíli nám povídal zážitky ze svých rockerských let a to bylo něco neuvěřitelného.
Hynek: Nikdo z lidí tady nezažil tolik co on. V tu chvíli jsi školáček a s nastraženýma ušima jenom posloucháš.
Hynku, když se z budoucnosti a přítomnosti vrátíme do minulosti, jak vlastně probíhalo poslední turné, kdy už to mezi tebou a původní sestavou hodně skřípalo?
Hynek: Já jsem se tohle všechno dozvěděl týden před turné. Byl jsem překvapenej, ale ať v tu dobu byly mezi námi jakékoliv problémy, na to turné jsme to netahali a já doufám, že během koncertů nic poznat nebylo. Diváci nejdou na koncert, aby se dívali na vypruzelé ksichty. Já osobně jsem si to i přes ty problémy užil.
DALI JSME HLAVU NA ŠPALEK
Někteří lidé vám vyčítají, že jste si pro novou sestavu nevymysleli nové jméno a nezačali stejně jako Kryštof Michal od píky...
Hynek: Support Lesbiens byla moje a Kryštofova kapela. A Kryštof sám dobrovolně odešel a vzal si s sebou hráče - ostatní kluci v tu chvíli byli jen hráči. Já jsem řešil, jestli založit novou kapelu, vykašlat se na muziku nebo pokračovat pod stejným názvem. A nakonec jsem se po půl roce přemýšlení přiklonil k téhle možnosti. Všichni jsou nahraditelní. I já. Ale já v tom mám dvacet let práce, dvacet let energie. Tou kapelou jsem žil, vymejšlel a realizoval jsem spoustu věcí. Já jsem tu kapelu dával před dvaceti lety dohromady a současná sestava jsou dál Support Lesbiens už proto, že jsem tu já. Jméno nám zůstalo, ale startujeme v podstatě taky od znova.
Czenda: Kryštof Michal a ostatní kluci odešli. Lidi kolem si o tom můžou myslet svoje, ale tohle je fakt. Jenže Support Lesbiens v tu chvíli nepřestali fungovat. Stal se z toho prázdný byt, od jehož zámku zůstaly klíče jen Hynkovi, on nám zavolal a řekl: pojďte se sem nastěhovat se mnou. Druhá věc je taková, že lidi dneska nehledají pozitivní věci a patlají se v těch negativních, asi to máme rádi. Proč nám někdo neřekl: "Hele, máte koule, že jste si nezměnili název, že jste se neschovali za jiné jméno a že máte kuráž jít do toho takhle?" Mohl jsem sedět ve svojí starý práci a nadávat, jak mě to tam nebaví, jak je ten náš rybník malej a zasmrádlej, ale já jsem se rozhod něco dělat a dát hlavu na špalek. A pokud dobrý nebudeme, tak nám ani název nepomůže.
Jak zpracováváte nepřátelské reakce?
Hynek: Hateři jsou, ale byli vždycky. Osobně jsem čekal, že jich bude víc. Bál jsem se, že bude rodeo, že nám na facebooku odejdou fanoušci, ale naopak nám přibyli.
Radek: Každá kapela slýchá to samé. Od té doby, co dělám muziku, nám lidi napsali už takovejch věcí... V mé komunitě přátel jsem se naopak setkal s ohromnou podporou.
Czenda: Já fakt respektuju názor lidí, který jsou nasraný a chtěj původní sestavu. Já to chápu, mě by taky naštvalo, kdyby se moje oblíbená kapela rozpadla. Ale stejně doufám, že lidi přesvědčíme, že nejsme umělej subjekt a že máme co říct.
Každopádně to, co se během vaší krize objevovalo v médiích, nebylo nic příjemného.
Hynek: To se dalo čekat, to byla taková časovaná bombička. Já jsem se dokonce dozvěděl, že jsem kluky fyzicky napadnul. Jo, asi nějaké strkanice byly, ale ve skutečnosti šlo hlavně o verbální projevy. Na druhou stranu znám hodně kapel, kde se mezi sebou členové regulérně poprali a hrajou dál.
Co přesně tobě vadilo?
Hynek: To bylo spoustu věcí. Oni měli problém se mnou, ale bylo to vzájemné. Mně vadila spousta věcí, ale nebudu je ventilovat. To jsou interní věci, do kterých vidí jenom ti zúčastnění a neměli by se ventilovat ven. Pro mě je to uzavřená kapitola.
Věříš tomu, že si s Kryštofem za pár let sejdete na pivo a poplácáte se po ramenou?
Hynek: S Yardou Halešicem jsem si zavolal a na to kafe jsme šli. Ale trvalo to osm let a to byl náš spor oproti tomuhle procházka růžovým sadem. Takže v tuhle chvíli to vidím absolutně nereálně, možná za třicet let. Ale jak říká Czenda, čas všechno léčí. Lucie se taky dala po čase dohromady.
A co se stane ve chvíli, kdy na festivalu budou hrát na jedné stagi Support Lesbiens, na druhé Portless a budou současně brnkat stejnou písničku?
Hynek: To se nestane. Žádnej promotér není takovej magor, aby zabookoval obě kapely naráz.
Czenda: To by byl pro něj drahej fór.
Co říkáte na nové věci Portless?
Hynek: Já znám jen ten singl. Zní to jako věci, které kluci poslední dobou do kapely nosili, víc k tomu neřeknu.
Czenda: Já jsem slyšel tři nové songy a líbí se mi to. Beru to pozitivně. Držím jim palce, to myslím upřímně. Když se bude všem dařit, třeba se Hynek s Kryštofem sejdou dřív než za třicet let.
Radek: Mně se tam nelíbí bubny, jinak je to dobrý (smích) {vypnoutlink:Kryštof}
text: Petr Adámek, foto: Support Lesbiens