Tři sestry interview: Na festivalu jako divák? V žádném případě!

Tři sestry zvou Barvy léta, Keltskou noc a další open airy

Hudebních festivalů je v ČR snad až abnormálně mnoho. Co vás vedlo k tomu, že jste se před lety rozhodli obohatit nabídku o vlastní projekty, tedy Barvy léta, ale třeba i Keltskou noc?
Ing. Magor: Přežily festivaly, které prokázaly svoji životaschopnost. Barvy léta s Keltskou nocí mezi ně patří. Kupříkladu Keltská noc byla založena v roce 1995, a tak s jednoletou přestávkou na začátku tisíciletí oslavíme příští rok 20. ročník. To nemluvím o rodinném stříbře Tři sestry Open Air, výročním koncertě skupiny, který se letos vrátil do rodného Braníka. Na festech se snažíme vylepšovat nejen dramaturgii, ale také další služby, komfort pro návštěvníky, chill out zóny, dětské atrakce, vinný stan atd.

Jsou muzikanti, kteří sice na festivalech rádi hrají, ale zároveň přiznávají, že by sami nebyli ochotni tří nebo čtyřdenní maraton podstoupit. Zúčastnil jste se někdy těchto akcí v roli návštěvníka?
Fanánek: Nechtěl bych to podstoupit v žádném případě. Jednak to znamená mnoho lidí na jednom místě, což mi nedělá úplně dobře. Připadám si nesvobodný, když musím na všechno čekat fronty. "Tlupičkaření" obecně nemám rád. Navíc v určitém stádiu popularity je člověk naprosto nesvobodný mezi více lidmi, protože se pořád vyptávají. A originální otázky typu "proč se jmenujeme Tři sestry" člověk těžko celý den zodpovídá. Takže já na festival nechci a nepůjdu.
Ing. Magor: Kalit umím tři dny v kuse, ale s přiměřeným zázemím typu klidného spánku, horké vany a čistých trenek. Takže ne.

• FOTOREPORT: Tři sestry odhalily v Braníku své nové meziplanetární překvapení

Dáváte přednost samostatným koncertům nebo festivalům, kde hrajete sice pro víc lidí, ale většinou za cenu určitých kompromisů? Ať už je to omezený čas na přípravu, ale i zkrácení samotného vystoupení?
Fanánek: Samostatným koncertům. Máme vymyšlený nástup, celé to graduje a přijdou jenom naši fanoušci, což na festivalech není. Tam jsou i příznivci jiných skupin. Je to jasná volba, naše koncerty vítězí.
Ing. Magor: Jednoznačně preferujeme koncerty vlastního Tři sestry Gambrinus Tour, kde máme vlastní stage i techniku a spřátelené kapely E!E, Doctor P.P., Debill Heads a M.Z.H. I když si festy pečlivě vybíráme, i dnes to leckdy umí být pěkný opruz, hlavně co se týká zvuku na pódiu.

Některé festivaly jsou po organizační stránce naprosto precizní, jiné občas připomínají "organizovaný chaos". Stalo se někdy vaší kapele, že nakonec nevystoupila, i když už byla na místě, protože nebyly splněny smluvené podmínky nebo časový harmonogram nabral velký skluz?
Fanánek: Nám se to nestalo. Ale myslím, že za krajních okolností se to může stát. Ovšem je to vždycky špatně, protože pak se to svede na kapelu. Vznikne šuškanda, že se ožrali, nepřijeli a vykašlali se na to. Nebo že chtěli moc peněz a podobné blbosti. Pokud to jde, chceme vystoupit. Ale samozřejmě je hranice, za kterou se jít nedá a pak se to řeší přes právníky. Pošramocené jméno je možné očistit pouze tím, že skupina má za sebou roky, kdy hrála bez problémů a dostála svým závazkům. Je to nepříjemné.
Ing. Magor: V poslední době ne, ale červnový fest Bílá Hlína k nevystoupení neměl daleko. Naprosto amatérská organizace a všechno špatně. Nakonec jsme hráli, ale pořadatel nám dodnes dluží peníze.

Barvy léta, to je mimo jiné také spousta kapel na jednom místě, což svádí k různým "hostovačkám"? Zpestří blok Sester nějaký host? Nebo se připojí Fanánek třeba k Doctorovi P.P.?
Fanánek: Občas se někdo podívá k nám na pódium, ať už kytarista nebo zpěvák. Já sám nechodím hostovat, protože se těším na naše vystoupení. Myslím, že i lidi očekávají, že se zjevím až na začátku našeho hraní. S velkým halasem, nejlépe v plném světle.

Sledujete během těchto akcí jiné skupiny?
Fanánek: Jiné skupiny nesleduji, protože se chystám na své vystoupení. Přijíždím zhruba hodinu předem, beru si kostým, chystám si texty. Samozřejmě vím, kdo hraje před námi, zahlédnu kousek. Ale že bych to aktivně monitoroval, to ne. Ing. Magor, jakožto pořadatel našich akcí a koncertů, sleduje, kdo je na trhu a jak mu to hraje. Jednak ho to baví, dílem je to profesní zájem pořadatele. Ten má větší přehled.
Ing. Magor: Zajisté.

Máte vysněnou kapelu, kterou byste si přál přivítat na Barvách léta nebo Keltské noci?
Fanánek: Nemám vysněnou kapelu. Nechávám to zcela na dramaturgii, což je Ing. Magor a Mafuna. Možná moji spoluhráči by chtěli konkrétní skupinu, ale to nevím. Jsem naprosto spokojený, když je to vyvážené tak, aby my jsme byli hlavní hvězdou.
Ing. Magor: Iggy Pop. Ale už je prý pěkně prudivý dědek, tak to asi neklapne. Bob Dylan je moc starý, Freddie pod drnem. Zbývají The Pogues v původní sestavě, ale to je všechno vlastně fikce, nesplnitelný sen.

• Barvy léta v Poděbradech ozdobí Tři sestry, Wohnout i Michal Hrůza

Mnoho festivalů se snaží nabízet i čím dál pestřejší doprovodný program. Co pro návštěvníky, příp. členy vašeho VIP klubu nabídnou v tomto směru Barvy léta?
Ing. Magor: Dětský koutek, chill out zóny, vinný stan, velký koktejl bar stan o průměru 17 metrů. A samozřejmě VIP stan, kam pozveme prvních pár desítek majitelů našich VIP karet. Na Keltské noci nebude chybět třeba bungee jumping.

Významnou položkou v kalendáři Sester je květnový narozeninový večírek, po letech přesunutý do Braníka. Splnila změna místa konání očekávání?
Fanánek: Tentokrát je hodnocení neobjektivní, protože bylo tak strašné počasí, že se nedalo srovnat s ničím za posledních 14 let. Mám to v Braníku rád, protože jsme tam vyrůstali, v mém případě už jako starší, ne úplné dítě. Říká mi to víc než lokalita Džbán, která byla také bezvadná. Ale co se týká hraní, myslím, že by se dalo zařídit, aby to nedělalo takovou nádrž před pódiem, kde stálo půl metru vody, když dva dny pršelo. Chtělo by to drobné zásahy, pak by to byl skvělý areál.
Ing. Magor: Ano. Místo je báječné. Bohužel počasí nám letos naložilo. O to větší uznání patří divákům, kteří tam s námi vydrželi.

To je pravda, počasí vám zrovna nepřálo. Text "v pekle nebo v ráji/Sestry stejně hrají" dostává při pohledu na provazy deště další význam. Sledujete u venkovních koncertů předpověď počasí s napětím? Nebo se tím raději vůbec nezabýváte, když to stejně nelze ovlivnit?
Fanánek: Předpověď sleduju. I když se nejedná přímo o naše akce, kde nejsme tolik závislí na ekonomickém plusu a mínusu. Atmosféra je mnohem lepší, když je hezky. Lidé jsou radostnější, než když bojují se zimou, chladem, vlhkem. Stejně tak kapela. Jakmile začneme hrát venku, jsem přilepený na počasí a sleduji to. Ale i v zimě vlastně záleží na tom, jestli na místo vůbec dojedeme, zda nebudou kalamity apod. Celé naše fungování je na počasí závislé, když přejíždíme z místa na místo.
Ing. Magor: Sledujeme s napětím a nervujeme se.

Nedávno jsem v TV sledoval vyhlášený německý fest Rock Am Ring. Neplánujete potěšit příznivce alespoň internetovým přenosem některé z vašich akcí, třeba z výročního koncertu, kde příští rok Tři sestry oslaví 30 let?
Ing. Magor: Proč ne? Ale to nezávisí jen na nás. Stejně ale nejlepší zážitek je naživo!

• VIDEO: Kalhotky ze Lhotky - z Tří sester jsou fetišisti

Fanánku, soukromí si poměrně chráníte, přesto není tajemstvím, že jste čerstvě ženatý. Můžete fanouškům prozradit, třeba pro inspiraci, kde se konala svatba?
Fanánek: Svatba se konala v Krkonoších. Byla přiměřeně velká. Nebo malá. Záleží na úhlu pohledu. Zúčastnilo se jí 35 - 40 lidí. Vše se odehrálo, jak mělo. Řekli jsme si "ano", do rána se popíjelo, jásalo. Bylo to příjemné.

Loni jste také oslavil narození dalšího potomka. Řada mužů říká, že radosti i starosti spojené s rodičovstvím si ve zralejším věku užívají mnohem víc než s prvními dětmi v dobách bouřlivého mládí. Cítíte to stejně?
Fanánek: Cítím to trošku jinak. Neřekl bych, že je to tak strašně odlišné. Spíš je rozdíl v tom, že to člověk intenzivněji prožívá ve věku, kdy může s miminkem trávit víc času. Jsou lidé, kteří ve dvaceti chodí z práce domů a jsou tam. Pro ně to pak není takový rozdíl. Ale mám zkušenost, že většina těchto lidí potom dřív dohasíná. A ve čtyřiceti, když jsou "vzorní", mají dospělé děti a stávají se brzy dědečky, tak mají už dědečkovské koníčky a celé je to jinak. Hlavně v naší hudební oblasti, když mají kolegové v mnohem pozdějším věku děti, tak je to obrovský impuls pro toho otce. Musí fungovat ekonomicky a být při síle, aby dítě zabezpečil aspoň při jeho rozjezdu. Já nejsem rodič, který by vyšlapával cestu i dospělým dětem. Ale přece jen je potřeba se postarat. To je hnací motor. Jsem s miminkem, navíc jako s první holčičkou, mnohem víc, než jsem býval s kluky, protože jsem víc doma. Tím si to užívám.

text: Tomáš Rumler, Foto: Dalibor Skoupil, Tomáš Vlach