ROZHOVOR: Ve filmu od kapele Zrní jednou nemůže chybět pistáciová dodávka

Povídáme si na filmovém festivalu v Karlových Varech, proto se ptám. Pokud byste si mohli vybrat jakýkoliv film a k němu měli možnost natočit úplně od počátku nový soundtrack, který film  by to byl? A proč?
Jan Fišer: Já bych moc rád natočil soundtrack k nějakému westernu. Líbí se mi atmosféra těchto filmů. Takže kdybych si mohl vybrat, tak určitě western. 

Jan Unger: Možná máte na mysli i nějaký stávající film… Každopádně hodně by nás to bavilo.

 Jan Fišer: Už roky si o tom povídáme, že bychom rádi nějaký film udělali. 

Takže je to hodně vaše téma? 

Jan Unger: Vlastně sem do Varů jezdíme hrát jenom kvůli tomu, aby nás někdo oslovil. 

 A co by měl mít takový ideální film, kromě toho, že by to mohl být western? Co by tam nemělo chybět? 

 Jan Fišer: Musel by pro nás být něčím zajímavý, nezapomenutelný. 

 Jan Unger: Nás by bavilo vytvořit nějakou atmosférickou hudbu.

 Jan Fišer: Muselo by nás to něčím zaujmout. 

Myslíte si, že vnímáte filmovou hudbu nějakým způsobem jinak než běžný posluchač? Že vás hudba u filmu obrazně „praští do uší“ ?

 Jan Fišer: Určitě jako muzikanti film vnímáme více skrze hudbu, než běžný pozorovatel a vnímáme, jestli hudba filmu pomáhá, nebo škodí a kam ho posouvá.

 Jan Unger: Teď jsem viděl skvělý film s užasnou hudbou. Zóna zájmu. Je tam hudby hodně a to hlavní přichází až při titulkách. To mě fakt zasáhlo.

Zítra, tady kousek od nás, v Puppu, bude mít premiéru dokument o vaší „spřátelené kapele“, Tata Bojs. Co by třeba dle vás nemělo chybět ve filmu, který by byl o VAŠÍ kapele? 

 Jan Fišer: Myslím si, že by tam rozhodně nesměla chybět naše dodávka. 

 Ta zelená?

 Jan Fišer & Jan Unger: Přesně, ta pistáciová. 

Jan Fišer: To úplně stačí. To by o nás řeklo všechno. 

Jan Unger: Dodávkový život... To je utajená stránka kapely. V dodávce vzniká specifický a neventilovatelný svět. 

Jak vznikla vaše spolupráce s filmovým festivalem, respektive tady s Matoni Stage? 

 Jan Unger: Upřímně řečeno vůbec netuším. Já to vnímám tak, že nás prostě pozvali znova. 

Po loňském povedeném koncertu?

 Jan Unger: Což byl teda skvělý koncert! Tak možná na základě toho. A nebo jsme prostě dostatečně levná kapela.

 Jan Fišer: A nebo jsme dostatečně na pomezí mezi mainstreamem a alternativou.

Byli jste na festivalu někdy jenom tak? 

 Jan Fišer: Já jsem sem jezdil. To je asi tak podle mě deset let nazpátek. S mojí slečnou docela pravidelně, jako baťůžkaři. Milovali jsme to tady, bylo to super. 

Jezdíte koncertovat i na jiné filmové festivaly? 

 Jan Fišer: Často hráváme na festivalu v Uherském Hradišti. 

Jan Unger: Ve Zlíně, v Jihavě jsme taky hráli. Vlastně býváme hodně zváni na filmové festivaly. Asi produkce těchto festivalů  vědí, že hledáme člověka, co nás osloví k filmové hudbě. Za to jsme samozřejmě vděční, že nám takto pomáhají. 

Jste na začátku letní festivalové sezóny. Na který z koncertů se opravdu těšíte nejvíc? 

 Jan Fišer: Zvláště se těším na dnešní koncert.

 Jan Unger: Což neříkáš jen tak samozřejmě! Někdy se člověk na něco hodně těší a pak to stojí za prd, anebo naopak odjíždíme s krásnýma zážitkama z nečekanejch míst. Takže se těšíme na všechno stejně a jsme zvědaví, co se tam stane. Jestli se tam nějaké kouzlo nebo magie odehraje v ten moment. 

Co je pro vás zajímavější? Klasická letní sezóna nebo klubové turné? 

 Jan Fišer: Všechno má svý. Ale to léto je takové víc euforické.

Lidi jsou uvolněnější. 

 Jan Fišer: Přesně tak. Je hezčí počasí. Ikdyž ty kluby jsou samozřejmě taky skvělý.

 Jan Unger: V klubu přijdou na koncert  jenom tvoji fanoušci. Můžeme si dovolit víc hrát věci, které normálně nehrajeme, protože fanoušci je ocení a těší se na ně. „Venku“ celé léto hrajeme spíš to hitovější z toho našeho materiálu.

 Jan Fišer: My jsme začali hrát dokonce i po kostelích, kde hrajeme čistě akusticky. A to je taky super. Tam je super atmosféra. A to má taky svý. Ale léto je léto. Je teplo, je dlouhý den.