Rozpady, rozkoly a rozklady českých kapel

KAUZA VÝBĚR
(Pražskému) Výběru se díky jeho nadčasovosti podařil velkolepý comeback. Dva roky si pánové vystačili se starým repertoárem, pak ale čím dál akutnější potřeba cvičit nové věci začala narážet na vytíženost Michala Pavlíčka. A patrně také na zbytnělá ega většiny zúčastněných. To vyústilo v neúctyhodné házení špíny všech na všechny skrz média, až musel oba hlavní kydače (Kocáb a Pavlíček) usmiřovat sám Václav Havel.

Pak se na pár měsíců rozhostilo ticho, které skončilo na podzim 2006. Tehdy Kocáb s Kryšpínem novinářům představili projekt Pražský výběr II posílený o dva fenomenální hráče (australského kytaristu Glenna Proudfoota a ústeckého baskytaristu Richarda Scheuflera) a především o nový, slibně znějící repertoár. 

Začalo se mluvit dokonce i o znovuvzkříšení původního Pražského výběru, jenže následovalo prohlášení Michala Pavlíčka a Viléma Čoka o Kocábově zradě, v němž se to jen hemžilo frázemi typu „akt převzetí moci". Pražský výběr II vydal desku s názvem Vymlácený rockový palice, od roku 2008 však o kapele není příliš slyšet a o Kocábovi se mluví spíše v souvislosti s jeho politickou kariérou a rodinnými problémy. Konflikty v kapele nakonec uvedl na pravou míru Michal Pavlíček v knize Země vzdálené, která vyšla v roce 2008, stejně jako Michael Kocáb v knize Když nebyl čas na hraní.

KAUZA LUCIE
Vše začalo vlastně už v lednu 2003. „Po dlouhodobém uvažování se členové Lucie rozhodli ukončit spolupráci s Michalem Dvořákem pro neshody v umělecké a hudební činnosti," psalo se tehdy v prohlášení zbylých tří členů kapely. Klávesista přijal zprávu sportovně, vyhazov vzal jako možnost zkusit zase něco jiného a zabodoval se světoběžným televizním projektem Pandurango.

Jenže o dva roky později následoval Dvořáka i David Koller, sice z vlastní vůle, ale patrně zároveň pod tlakem zbývajících spoluhráčů. Koller oznámil své rozhodnutí skrz ČTK, druhá strana nereagovala. Pro zvídavé novináře si protagonisté připravili universální odpovědi, zvlášť Koller ale sem tam utrousil i něco víc: "Každý má svoje slovo, ale kecy jsou jedna věc a muzika druhá," řekl například.

Podle zdroje blízkého kapele chtěl údajně Kodym zpívat polovinu repertoáru, spekulovalo se i o tom, že přestal vydýchávat Kollerovu pozici leadera Lucie... a zase jsme u těch eg. Po dvaceti letech zafungovala patrně i krize středního věku, tátové Kodym a Koller se za ta léta vyhranili příliš a z kdysi plodné symbiózy vznikl problém.

Protagonisté žijí odlišnými hudebními projekty a čerstvým potomstvem, Lucie ví svý... a nic s tím nenadělá. Až ledy odtají a pány chytí za nos závan nostalgie, možná se na stará kolena zase dohodnou. Konec konců, P.B.CH. se taky po šesti letech (1992–1998) do kapely vrátil. Spekulace o návratu navíc podpořil fakt, že na loňském udílení Cen populární hudby Anděl se kapela sešla kompletní na pódiu, aby přebrala cenu v kategorii Interpret dvacetiletí.

KAUZA READY KIRKEN
V době, kdy se kirkenovský hit 1+1 stal „Tabáčkem roku 2006" se kytarista Zdeněk Ceral, basák Ondřej Herold a bubeník Adam Jánošík v duchu názvu aktuální desky Asi se něco děje rozhodli k revolučnímu činu. Uprostřed turné s Chinaski vyhodili z kapely frontmana a autora většiny hitů Michala Hrůzu.

„Vzhledem k déle trvajícím rozporům lidského i profesionálního charakteru skupina ukončuje spolupráci s M. Hrůzou a dál bude pokračovat v jiném složení. Jelikož se kapela spolu-autorsky podílela na drtivé většině písní, ponechá si název i stávající repertoár," uvedla trojice ve společném prohlášení s tím, že Hrůza nepochopil, oč Ready Kirken celou dobu šlo.

Zpěvák reagoval skrz vydavatelství vzápětí: „Je to strašná škoda. Myslel jsem si, že je mezi námi všechno v pořádku, jejich rozhodnutí mě naprosto šokovalo. Klukům jsem už asi odpustil. Pochopil jsem, že jim unikla hloubka a podstata toho, co děláme."

Ready Kirken kontrovali, že Hrůzovi nemají co odpouštět, ba naopak, a pak už se roztočil očekávatelný mediální kolotoč. Vydavatel i agentura se postavili na stranu Hrůzy (který paradoxně ještě odjel na Slovensko propagovat společné CD), zablokovali kapelní web a přesměrovali jej na stránky vydavatelství. Tam vyvěsili informaci, že Ready Kirken končí. Podle Hrůzy ale až poté, co jej zbývající členové odřízli od mailů, nezvedali telefony a na stránky skupiny dali pouze své vlastní prohlášení. Mluvčí současných RK Zdeněk Ceral ovšem na webu pro změnu tvrdil, že společné prohlášení všech čtyř prvotně odmítla druhá strana. Ufff.

Jablkem sváru se přirozeně stal i název Ready Kirken: „Přijde mi divné, že chtějí hrát písničky, které jsem složil, navíc pod názvem kapely, kterou jsem se Zdeňkem založil. Ready Kirken pro mě prostě skončili, protože to jsme byli my čtyři," uvedl Hrůza pro server.

Důvod toho všeho? Hrůza údajně nepřípustně zasahoval do soukromí jednotlivých členů a choval se arogantně k fanouškům. Média se také chytla verze, že kapela žárlila na jeho nejslavnější píseň Voda živá (napsal ji pro Anetu Langerovou). To ovšem Ready Kirken striktně vyvracejí. „Nesmysl. I když, za tyto konstrukce si do jisté míry můžeme sami tím, že jsme nechtěli být z etických důvodů konkrétní a pitvat přes tisk osobní věci," připouští na novém webu Kirkenů Ceral.

Hrůza poté vyjel na turné s novou doprovodnou kapelou, Ready Kirken s novicem Janem Polanským u mikrofonu začali koncertovat o chvíli později. Bez vědomí členů dnešních Ready Kirken vyšlo také album 12 nej Michal Hrůza & Ready Kirken ozdobené dvěma videoklipy z Michalovy dílny. Zdeněk Ceral k tomu dodal: „Přestože jsme se dočetli v tisku všelicos, opravdu jsme s Michalem skončili kvůli našim dlouhodobým neshodám. Už se v tom nechceme babrat, každý si teď jdeme svou cestou. Rádi bychom ukázali, že ve skupině byl a je velký skladatelský potenciál."

A Michal Hrůza to nakonec viděl podobně: „Rozkol v kapele má hodně společného s rozpadem vztahu... cíl, touhy, energii, intimitu, duši, ale i krize apod. V našem případě jsem zjistil, že to, co jsem považoval za společný cíl, byl asi jen můj cíl. Kluci chtěli něco jiného, takže rozchod s RK beru jako pozitivní nejen pro sebe."

V současnosti není o Ready Kirken příliš slyšet. V loňském roce vydali desku 2010 a sporadicky koncertují. Michal Hrůza s kapelou Hrůzy chystá desku nyní, její první část s názvem Noc vyjde do konce tohoto roku, druhá část Den pak v roce příštím. Hrůza o pomoc požádal také své kolegy muzikanty, a tak se na albu podílel třeba Xindl X nebo NiceLand, který vystupuje také v klipu k singlu Intuice.

KAUZA BLUE EFFECT
Dva roky fungoval obnovený Blue Effect s dvěma zpěváky, kteří se skvěle doplňovali. Na jaře 2006 dostal jeden z nich padáka. 
Radim Hladík: „Pájovi se začaly křížit termíny s Eastpark. Dvakrát se svobodně rozhodl, kde je „doma". Ze zkušenosti vím, že tohle se musí řešit hned, tak jsme to hned vyřešili. Nemáme mezi sebou žádné smlouvy, všechno je svobodné a spravedlivé. O to větší je citlivost na to, když se někdo jen veze a na nic „absolutně nemá čas". To je citace. Chvilku to bolelo, vždycky to bolí, ale dneska víme, že jsme věc vyřešili správně."

Pavel Bohatý: „S Radimem jsme se domluvili, že nemusím jezdit na všechna hraní. Načež jsem byl odejit cestou na koncert. Už když jsem před třemi lety do BE přicházel, hlásil jsem: mám ještě jinou kapelu, chci ji tlačit nahoru, jsou to mé písničky... Celé mě to mrzí, Blue Effect fungoval bezvadně. Ale musel jsem si vybrat a já svojí budoucnost vidím v Eastparku."

Radim Hladík se v současné době obklopuje mladými muzikanty, už osm let například na postu zpěváka působí Honza Křížek, který byl v minulosti frontmanem v dnes již neexistující formaci Walk Choc Ice. Kapela letos vydala 2DVD Acoustic Time.

SAMOROST WANEK (UŽ JSME DOMA)
V roce 2004 kompletně překopali sestavu Už jsme doma. Jak naznačuje neúnavný tahoun kapely Mirek Wanek, v UJD by jednou nemusel hrát ani on: „Ve velké většině rozchodů hrála roli únava z cestování, věčného zkoušení, dlouhodobě neudržitelná disproporce mezi odměnou a nároky. Ty jsou veliké, jak co se týče maximální instrumentální zručnosti, tak i věčné „pohotovostní služby": když je třeba, musí se být ve studiu čtyřicet hodin v kuse, řídit po koncertě celou noc a den na další koncert... a další desítky povinností, které se musejí udělat okamžitě a většinou i bez ohledu na jiné aktivity, rodinu atd. To všechno za cca 9000 měsíčně hrubého. V UJD se vždy jednalo o cirkulaci, já se nerozešel se zbytkem kapely, ti lidé odcházeli postupně a postupně je i nahrazovali další. Máme to specifikum, že všechny tóny a údery jsou do posledního činelu zapsané v notách a odchod nebo příchod hudebníka je tak podobný odchodu a příchodu hudebníka v orchestru. To taky vysvětluje, proč má smysl držet UJD, dokud budu moci psát hudbu a texty, které budou mít smysl a odezvu, a dokud Martin Velíšek bude moci malovat. A budu-li nacházet další a další šílence, kteří to nacvičí a za nedůstojných podmínek zahrají, můžou UJD běžet dokonce i kdybych já tam už nehrál. Ono se nějak vžilo (asi s Beatles) kapely personifikovat, ale např. Residents se právě toto rozhodli ignorovat a postavit poselství na obsahu skladeb, jejich sdělení, emoci... Mně je tohle sympatické."

KAUZA RAJCHERT
Odchod Petra Rajcherta z Chinaski byl v roce 2000 pro skalní fandy ránou. Hudební přínos kapele po pravdě nebyl zásadní, jeho image ji ale determinovala: „Ze skupiny jsem odešel, protože přestala fungovat na principu kamarádství, naopak zde začaly fungovat úplně jiné vztahové principy,"  uvedl po letech mlčení Rajchert a vůbec poprvé se k tehdejší roztržce vyjádřil. „Pro mě bylo zásadní, že tahle kapela byla organismem složeným z kamarádů, tenkrát na život a na smrt! Ve chvíli, kdy jsme začínali být "slavní", se tenhle princip postupně změnil k nepoznání. Kamarádství spadlo z piedestalu, na nějž jsem si ho ve své naivitě postavil a já odešel z Chinaski. Ačkoliv jsme se dohodli, že se nebudeme v médiích navzájem špinit, mělo to ještě několik let dozvuky v tisku a televizi. Dozvídal jsem se o sobě z úst svých "nejlepších kamarádů" takové věci, že se mi z toho dodnes zvedá žaludek."

Chinaski jsou dnes po boku Kabátu patrně nejslavnější českou kapelou. Ke staré kauze se zpočátku nechtěli vyjadřovat, nakonec řekl pár slov až po šesti letech bubeník a textař Pavel Grohman: „Se všemi, kdož Chinaski za posledních patnáct let ať už dobrovolně nebo nedobrovolně opustili, jsme v pohodě. Vídáme se na koncertech, zajdeme třeba i na pivo. Až na Petra Rajcherta. Mrzí mě to, protože na prapůvodní Chinaski s Peťasem a Jirkou Seydlerem mám snad vůbec nejlepší vzpomínky. Bez ohledu na to, co se dělo pak."

Bohužel to, co otřáslo existencí kapely Chinaski nejvíc, byla smrt právě Pavla Grohmana. Spoluzakladatel skupiny zahynul po nehodě na motorce v létě roku 2008. Kapela se z tragédie dlouho vzpamatovávala a jednu dobu to vypadalo, že ukončí činnost. Nakonec však přibrali nového bubeníka Otu Petřinu znamého také jako rapper Marpo a momentálně brázdí Českou republiku v rámci turné Klubový speciál 2.

ARAKAIN vs. BRICHTA
Fanoušky české metalové jedničky v roce 2002 rozesmutnil odchod Aleše Brichty. Zatímco Arakain následně nabral druhý dech s Petrem Kolářem a posléze Janem Toužimským, Brichta se na sólové dráze potácí v kýčovité old-school baladičnosti.

„Většina zbytku kapely špatně vydýchávala úspěšnost jakýchkoliv mimokapelních projektů a jak se říká, za každý dobrý skutek byl člověk spravedlivě potrestán," vzpomínal Brichta. "Místo poděkování za práci pro kapelu, včetně finančních investic, následovalo "nasazování psí hlavy", naschvály a snaha někoho shodit před fanoušky, prostě nesmyslné sraní do vlastního hnízda. K tomu se připočetly i rozdílné názory na další směřování, či nevyřešená ega nebo finanční problémy jednotlivců. I když to bolelo, byl odchod v takové situaci jediná varianta, abych nestrávil zbytek života v depresích a byl schopen dělat v muzice dál něco, za čím si můžu stát a s lidmi, s nimiž mě to baví."

Kytarista Arakainu Jiří Urban, který stál před dvaceti lety s Brichtou u zrodu kapely, dal někdejšímu kolegovi v zásadě za pravdu: „Pro nepřekonatelné lidské i hudební rozpory se Aleš Brichta rozhodl v únoru 2002 opustit řady Arakainu, aby nadále pokračoval v sólové kariéře, kde bude svým vlastním pánem. Dalo by se to shrnout jako opotřebení časem, věkem, životním stylem a potřeba nadechnutí se k nové invenci pro další práci. Prospělo to oběma stranám."

V roce 2003 vyšlo první album s Petrem Kolářem nazvané Metalmorfóza. Kolářova sólová kariéra však stoupala strmě nahoru, a tak ho v roce 2005 vystřídal Jan Toužimský. Při této příležitosti oznámil svůj odchod také bubeník Mirek Žežulka. Kapela přesto vydala album Warning! natočené ještě s Kolářem, které za rok následovala deska Labyrint. V roce 2009 pak přišlo album Restart. Arakain letos v březnu vydal novou desku s názvem Homo Sapiens...? a odjel nejdelší turné v historii kapely čítající přes 30 koncertů.

SATELIT SAHULA
Možná, že byl František Sahula českým rekordmanem v počtu odchodů a návratů do jedné kapely. V Třech sestrách působil v podstatě ob album, v roce 2006 si dal pauzu. „V případě Tří sester se vždy nejednalo o katastrofický rozchod, vyjma posledního... když chlastám, tak většinou řádím jako černá ruka, a to sebou samozřejmě nese následky v podobě neshod - dělám si co chci, někdy je to skvělé a lidi to baví a někdy průser. Jsem možná poslední žijící punker, který to občas i teď převede do praxe i když má rodinu a vedlejší práci... asi začnu hulit, možná se to dá lépe skloubit s hraním," vzipkoval tehdy. Další odchody a návraty ož mu bohužel nebyly umožněny, 2. května 2008 byl totiž zavražděn. Ten večer si šel posedět do baru v Kamenici u Prahy, kde si na něho počíhali dva mladíci, se kterými předtím popíjel. Ti ho cestou domů napadli a ubili k smrti, to vše kvůli 1000 Kč, které mu ukradli.

text a foto: archiv magazínu Report

---