ROZJEZD: Daydream Nation - pražský závan Sonic Youth

ROZJEZD: jak & proč Rozjezd. Klubová scéna. Malé koncerty. Každý měsíc se redaktor iREPORTU, muzikant a příležitostný zvukař Martyn Starý vydá alespoň na jeden klubový koncert někoho, kdo jej předtím zaujme na internetu a pokusí se objevit něco nového, zajímavého, neotřelého, originálního. Kousek virtuálního prostoru v ROZJEZDu tak dostanou i kapely, který by ho normálně nikdy nedostaly. Snaha bude jít napříč žánry, od hardcore po popík. Pilotní díl (ještě pod názvem OBJEV) pojednával o singlu kapely Nanosféra, v budoucnu již půjde převážně o koncertní hodnocení.

Daydream NationGits nebyli marní. Totální nával energie, holka na basu (všechny pohyby a basové linky okopírované od Charlotte z The Subways, ale tak od koho jinýho, žejo...), sympatické humpoláctví, zpěv/nezpěv. Proč ne! Sem tam kytarista sklouzával ke zbytečně onanistickým sólům - moc onanie, málo hluku. Ale když už se jal dělat hluk, byl to hluk, jak má být. Bubny zajímavý, když hrajou rovný beaty, ale pak přijde moment, kdy se bubeník zasnaží zahrát tzv. všechno na všechno a celá kapela se pochopitelně rytmicky rozpadne, protože to nestihne.

Daydream Nation. Možná je sporný pojmenovat kapelu po nejslavnější desce Sonic Youth, ale proč ne, aspoň třeba někdo ví, co od toho čekat. Ne že by teda vliv Sonic Youth byl to nejzásadnější, ale pro kytaristu určitě ano. Vazby, noise, delaye, fuzz, krásný zvuk. Fakt zážitek, kytarista jednoznačně nejsilnější článek kapely, který z tuctové indie partičky dělá něco víc. Vyměnit Cort Les Paul za Jazzmaster ze 60. let, máme tady nového Thurstona Moorea! Basa rovný osminy, delaye z kytary, trocha vazby, z kláves mlha a za tím vším poměrně křehký písničky. Nejlepší momenty nastávaly, když se zpěvák pustil svojí kytary a chopil se kláves. Vše bylo najednou čitelnější a barevnější. Samozřejmě že koncert měl svoje slabá místa, ale ve chvíli kdy Daydream Nation nasadili svojí pomalejší a citlivější polohu s nádechem Cure šmrnclýma atmosférou a jakousi pompou Mew, bylo to fakt přesvědčivý! Strašně sympatický byl projev zpěváka, který se zjevně styděl až za roh, ale bylo to upřímný a příjemný. Nicméně zpěv by býval mohl být lepší... S touhle kapelou bych chtěl dělat desku jako producent, fakt mě totiž bavilo říkat si, co asi by tomu ještě pomohlo. A i když byly momenty, kdy bylo všechno špatně, tak ten základní fundus tam za tím někde je. Počkejme si, až se kluci vyhrajou a objeví ho. Bude to jednou super klubová kapela.

• Nanosféra aneb když pop není nadávka

Na obou kapelách mě bavil zvuk kytary. Že by nastaly časy, kdy se mladí kytaristi zajímaj o svůj zvuk? Kéž by... A ještě jedna věc se potvrdila na znacích, které vykazovaly obě kapely - dobrých bubeníků je u nás jako šafránu a většinou už hrajou třeba ve třech kapelách. Ale bez nich to prostě nejde. A když zrovna nejsou po ruce, dejme těm ostatním aspoň click, ať alespoň náznakem drží tempo.

Jo a ještě jedna věc! Chapeau je čim dál tím lepší. Ještě že se konečně patro na koncerty (říkají mu Underground) oddělilo od tanečního patra. Mám radši koncerty, kde nemusím nejdřív projít kolem deseti černochů, kteří mi v chodbě cpou drogy.

Martyn Starý