Vydáno 16.11.2016 | autor: redakce
Výročí Sametové revoluce, která zachvátila ulice Prahy 17. listopadu 1989, mnohé inspiruje k přehodnocování a bilancování - ať už ve formě různých protestů a akcí či radostných vzpomínek a oslav. Protože onen památný den navrátil naší zemi po čtyřiceti letech totality svobodu, rozhodli jsme svátek uctít žebříčkem deseti písní, které se svobodou volně souvisí či ji tematizují. Článek vznikl v roce 2014 a nyní ho pro velký úspěch uvádíme znovu.
U2 v písni Ordinary Love vzdali hold Nelsonu Mandelovi
Na chvostu žebříčku se umístila uhrančivá I'm Set Free z roku 1969. The Velvet Underground navíc nejsou pro české prostředí obecně nijak nepodstatným fenoménem. Jako inspirační zdroj ovlivnili spolu s postavou Andyho Warhola Ivana Martina Jirouse a současně český underground. Hlavní představitelé tuzemské experimentující podzemní hudby jako The Plastic People of the Universe nejednou písně z dílny okruhu Lou Reeda předělávali. A v podstatě po celé období normalizace platila kapela za idoly a symbol přimykání k západní kultuře. A protože je stále nejasné, jak přesně vzniklo označení Sametová revoluce, a nejspíš se to už nikdy ani nezjistí, jedna z roztomilých domněnek zahrnuje i právě odkaz ke kapele The Velvet Underground.
Karel Kryl, Marta Kubišová, Tomáš Klus a další: TOP 7 českých protestsongů a politických písní
Zdánlivě nenápadná A Great Day for Freedom pochází z desky The Division Bell z roku 1994. Ve svém textu se vyjadřuje s odstupem k jednomu z nejzásadnějších momentů procesu osvobozování východního bloku – k pádu Berlínské zdi, která rozdělovala město po dvacet osm let a stržena byla 9. listopadu 1989. Její demolice pokračovala a jednotlivé segmenty původní betonové hranice dvou světů jsou dnes symbolicky umístěny na nejrůznějších místech světa. Za připomenutí stojí, že Pink Floyd právě v Berlíně v roce 1990 odehráli neopakovatelnou show celé desky The Wall, z níž vznikl i památný videozáznam.
Freedom vyšla roku 1971 na albu The Cry of Love. Jeden z největších kytaristů vůbec, ikonický Jimi Hendrix, zemřel rok před jejím vydáním. Deska byla vydaná posmrtně jako sebrání materiálu, který po interpretovi zůstal. Sám Hendrix je v určitém ohledu ztělesněním, symbolem svobody. Právě on byl spolu s dnes notoricky známými hudebníky, jako jsou Creedence Clearwater Revival, Janis Joplin, The Who či Jefferson Airplane, jednou z hvězd legendárního festivalu Woodstock roku 1969. Kde jinde se soustředila svobodomyslnost, pokud ne právě tam? Vždyť heslem této akce bylo "3 Days of Peace and Music".
Pete Seeger je slavným autorem tzv. protestsongů, mezi nejsilnější patří teskná Where Have All the Flowers Gone nebo houpavá We Shall Overcome, kterou ve videu zpívá s Brucem Springsteenem. Zase zde lze nalézt oslí můstek k výročí, které si připomínáme. Skupina Spirituál kvintet, která byla na černé listině panujícího režimu, totiž píseň převzala a česky otextovala. Jako Jednou budem dál se pak skladba We Shall Overcome stala jednou z dnes již klasických písní, která zazněla z balkónu Melantrichu během revolučních událostí na Národní třídě, a sborově ji zpívalo celé shromáždění. A tak k nám nepřímo promluvil i písničkář Pete Seeger.
Redemption Song od krále reggae Boba Marleyho s The Wailers z roku 1980 byla napsána v době, kdy byla autorovi diagnostikována rakovina. Zkušenost se do songu zřejmě promítla – píseň totiž pojednává o vnitřním osvobození, o duchovní síle jedince, doslova o emancipaci z duševního otroctví, kterou za nás neudělá nikdo jiný než my sami. Ovšem všechno něco stojí. Obsahem se stala inspirací řadě posluchačů a dovolila i interpretaci vnímat Redemption Song jako politickou píseň. Velký dojem udělala na Bona. Mezi její zvlášť pozoruhodné coververze patří ta od Johnnyho Cashe s Joem Strummerem.
Ordinary Love od U2 v žebříčku funguje spíš metonymicky - jako část za celek - protože u této kapely je snaha o boj za lidská práva v popředí po celou dobu jejich existence. A jelikož jde ruku v ruce s lidskými právy svoboda, nelze U2 vynechat. Bono patří mezi neúnavně angažované bojovníky - a v této relativně písni vzdala kapela hold Nelsonu Mandelovi, kteří zemřel v témže roce, kdy píseň vyšla. Někdejší prezident Jihoafrické republiky a držitel Nobelovy ceny za mír se soustředil na likvidaci apartheidu a snažil se nastolovat rasovou rovnost. Píseň naleznete na soundtracku k životopisnému filmu Mandela: Long Walk to Freedom. Obrací pozornost k základním mezilidským hodnotám.
Píseň z debutového alba The Doors nahraná roku 1966 pojímá osvobozování naprosto rozvolněně. Jim Morrison byl známý jako nekonformní hudebník a básník, osobnost, která fungovala mimoběžně ke všemu nalajnovanému a zakotvenému. Ještě kontroverznější byl pak jeho filmový portrét od Olivera Stonea. Jen vzpomeňme na inspiraci motivy ze Sofoklova Krále Oidipa v písni The End, které otřásly společností. Pro Morrisona bylo heslo Break On Through (To the Other Side) bezpochyby životním mottem, jehož důrazné a nekompromisní dodržování se pro něj taky v pouhých sedmadvaceti letech stalo osudným. V tvorbě The Doors je všudypřítomná nutnost vnitřní umělecké svobody jako předpoklad tvoření vůbec.
Trochu z jiného soudku touží po svobodě Freddie Mercury v songu I Want to Break Free z roku 1984, který netlačí na pilu s filozofickými významy a tematizuje odlehčeným způsobem lásku. Vtipný videoklip s členy Queen oblečenými ve stylu Stepforských paniček si utahoval z britské soap opery Coronation Street. Všechno mělo být podle slov kapely hlavně nadsázkou, legrací po sérii vážnějších klipů – momentem, kdy se ani samotná kapela nebere příliš vážně. Koneckonců bez humoru lze jen sotva přežít, a to platí v těch nejtěžších a nejkrizovějších momentech dvojnásobně – i v těch, které schystal nejednomu člověku totalitní režim, jehož konec si připomínáme.
Další podobu svobody se podařilo sugestivně vtisknout do rockového muzikálu Vlasy Galta MacDermota z roku 1968 o několika nevázaných mladých hippie máničkách ve zvonáčích, kteří si prostě s upjatou a povrchní společností nezadají. Přesně jako Treat Williams ve scéně z filmové verze Miloše Formana z roku 1979. Nejde ale jen o protest proti falešné morálce, dílo totiž tematizuje válku ve Vietnamu – podívejte se rovnou i na výtečnou Let The Sunshine In, nebo rovnou na celý film. Zajímavé je, že právě novovlný režisér Miloš Forman v 70. letech v době normalizace opustil svou zemi a začal žít v USA, kde se stal světově proslulým režisérem. Jeho dílo začalo v domácím prostředí více rezonovat až po pádu komunismu.
Rockin' in the Free World pochází z příznačně nazvané desky Neila Young Freedom z ještě příznačnějšího roku 1989. Vyšla dokonce v listopadu, i když čtrnáctého. Text se dotýká systému George H. W. Bushe a konkrétních amerických reálií a společenských otázek tehdejší doby, což nicméně nezabránilo tomu, aby se stala díky svému rázu i načasování hymnou pádu železné opony. Ten byl zahájen v Maďarsku a následně eskalován hlavně zmíněným pádem Berlínské zdi, jemuž následovala i naše Sametová revoluce. Skladba by se mohla s trochou nadsázky stát dnes při velkém výročí i vzkazem pro všechny do budoucna – prostě keep on rockin' in the free world.
text: Lucie Malá
Témata: Sametová revoluce, The Velvet Underground, Pink Floyd, Jimi Hendrix, Bob Marley, U2, The Doors, Queen, Neil Young
