RADŮZA
2.12.2010, KC NOVODVORSKÁ, PRAHA
Radůza koncertuje v Praze aspoň jednou měsíčně. Do KC Novodvorská se vrátila zhruba po roce a opět na ni čekal zaplněný sál. Vystoupení zpěvačka rozdělila do dvou bloků, přičemž první půl hodinu odehrála pouze za doprovodu akordeonu. Už od první skladby bylo z pódia cítit nesmírné nasazení.
Radůza se energicky kývala na židli jako letenský metronom, do krku se jí valila krev a se zavřenýma očima se soustředila pouze na svůj hlas. Bylo až s obdivem, že téměř dvě hodiny dokázala nasazené tempo udržet. Když zakončila „akordeonové okénko“ skladbou
Plachta, která patří v jejím repertoáru mezi vokálně nejnáročnější, dala jasně najevo, že si stoprocentně věří.
Sebedůvěru nenarušil ani příchod kapely, na níž dohlížel kytarista
Petr Binder. Písně logicky získaly živelnější rozměr a
Radůza jako by se trochu uklidnila. Za každým songem s úsměvem děkovala, až to vypadalo, že jí pokaždé spadl kámen ze srdce z hladkého průběhu. Menší zaváhání přišlo jen v
Prostři stůl, kde drobný výpadek textu přešli diváci i zpěvačka s úsměvem. Jako nadbytečné pak působily neustálé přídavky (
Radůza se vracela snad čtyřikrát), zvlášť když poslední tři skladby již ten večer zazněly.
Je osvěžující vidět sebevědomou umělkyni, která se navzdory svým muzikantským kvalitám prezentuje „lidsky“ a skromně. Česká republika totiž netrpí nadbytkem zpěvaček, které by za jeden večer dokázaly vyvolat mrazení v zádech, dětský úsměv na tváři i sentimentální slzu v oku. Tak díky,
Radůzo, za to, že ty to umíš!
text Marek Pros, foto www.raduza.cz