Vydáno 2025-12-27 20:59:31
Byl rok 2025 rok foto revoluce? Aspoň já bych takhle popsala svůj rok 2025 za foťákem.
Pro iReport jsem celkem fotila 7x. Což je méňě jak minulý rok, avšak letos to stálo fakt za to a všechny koncerty byli pro mě speciální a jsou to rozhodně highlights tohoto roku.
První koncert tento rok byla Rozálie v Kabinetu Múz. Prostor přeplňený k prasknutí, že bylo téměř nemožné se v prostoru nějak pohybovat, avšak i přes to, vznikly krásné fotky. Zde alespoň dvě z mých nejoblíbenějších.
O týden později, opět Brno, Hentai Corporation - Metro Music Bar. Tam už místa bylo o trochu více a tak se i lépe pohybovalo. Hentai Corporation miluju už pár let a tohle byl asi 4. koncert. Koncert je vždy zábavná show plná energie a tak i fotky jsou velmi energetické, obzvlášť, když Radka Škarohlída zachytíte ve správný moment. Zda se mi to povedlo, můžete posoudit sami.
Další koncert, tentokrát až v květnu Emma Smetana & Jordan Haj v Roxy. Byla to moje premiéra - jak jejich koncertu (ačkoliv jsem toužila navštívit jejich vystoupení naživo už alespoň dva roky povedlo se až teď) tak i premiéra v Roxy. Scénografie stage byla krásná a tak se i krásně fotilo. A co si budeme, oba dva jsou tak krásní a fotogeničtí lidé, že je téměř nemožné jim nevyfotit krásnou fotku.
Tak a nyní nejlepší zážitek tohoto roku z pohledu koncertního. Trochu se rozepíšu, takže se předem omlouvám.
FOSTER THE PEOPLE. Píšu to Capslockem, protože tohle byl ZÁŽITEK. Byl to spíš jeden z těch blind koncertů, což prakticky znamená, že jdete na koncert kapely o které toho vlastně nic moc nevíte, znáte jednu-dvě písničky, co jsou typické rádiové hitovky, co zná každý, ale vlastně mimo to je neznáte. WOW! SaSaZu miluju, takže to byl automaticky plusový bod k tomu, abych věděla, že koncert to bude dobrý.
Dostala jsem nálepku s oficiálním nápisem kapely a zakroužkovaným nápisem FOTO. Už jen to vám přivodí pocit toho, že jste speciální a že tam nejste jen tak. A pak to přišlo. První tři písničky v pitu a Mark Foster přichází a mě udivuje, že vypadá naživo víc charismatičtěji než z fotografií. Velká Show, performance, světla, energie, visuals a hlavně jejich elektronická hudba. A já fotím a fotím a užívám si mé blízkosti přímo pod pódiem a vzniká jedna z mých nejoblíbenějších fotek vůbec, co jsem za tu svojí nějakou tříletou foto kariéru udělala. Černobílá, velmi detailní portrétní fotka Marka Fostera. No nemiluj to.
Vrchol celého koncertu pak byla samozřejmě Pumped Up Kicks, kdy stojím nahoře na balkóně a sleduji jak celý sál dole zpívá a tančí. Po koncertě nasedám o půl noci na autobus zpět do Brna a volám své mamince, že tohle byl nejlepší koncert co jsme v poslední době zažila a že jsem se asi zamilovala! Následující tři hodiny v autobuse upravuji fotografie, abych je mohla do rána odevzdat a do toho mi ve sluchátkách hraje Helena Beat, Houdini, Imagination nebo třeba Sit Next to Me.
Foster The People jsou tedy přesně tak dokonalou ukázkou toho, že blind koncerty se vyplácejí a bývají často lepší než sázky na jistotu.
Po létě se vracíme zpět do Brna konkrétně do Flédy na dvojkoncert We Are Domi a MYDY. Obě kapely jsme už několikrát slyšela naživo a tak pro mě nebylo žádným překvapením, jak jejich koncerty probíhají. Energie, energie a... energie! Fléda je skvělé místo s krásným svícením a koncerty se tam vždy tak fotí téměř samy. V kombinaci s Žofií Dařbujánovou je to pak ale opravdu fotografův sen! Ta holka to na pódiu fakt umí! Během večera tak vznikají skvělé fotky!
Zpátky v blind koncertům. Royel Otis. Kapela, kterou jsem objevila díky seriálu The Summer I Turned Pretty a písni Linger. Vlastně toho o nich taky moc nevím. Mimo Linger znám asi jen další dvě písně, které vybuchly na sociálních sítích a já slýchávám jejich dvaceti sekundové útržky pokaždé co otevřu instagram nebo tiktok. "Hele budou v česku, co kdybych na ně jela - a nebo ještě lépe, co kdybych je mohla jet fotit?" boom. Je listopadový večer a já čekám na svou akreditaci opět v SaSaZu. Už při příchodu mě zaujaly plakáty typu: Scan this QR and you can win Meet & Greet with us. Royel Otis jsou velmi hraví, jejich vizuály a prostřednictví, kterým fungují a komunikují s fanoušky je mi velmi blízký a o to víc si má člověk pak tendenci a chuť užít víc i koncert. A opět. Royel Otis je další kapela, která i po koncertu zůstává nadále v mých denních playlistech a je to po Foster the People další z koncertů, na který jsem šla s nulovým očekáváním odcházím velmi příjemně překvapena. A fotografie? Více než spokojena. Když dokážete spojit skvěle užitý koncert s povedenými fotkami, není tu co řešit. Protože to je přání všech fotografů. Kéž by to tak bylo vždycky!
Tak a nyní třešnička na dortu.
Poslední zážitek tohoto roku, a asi i ten největší.
Český Slavík - aneb když se dozvíte 48 hodin před, že se budete účastnit takové akce.
Volám rodičům: "Mami, vím, že brácha má v pátek závěrečnou v tanečních, ale já dostala dotaz na focení Českého Slavíka, mám jet?"
Celá rodina bez váhání na mě křičí do telefonu: "Jeď!"
A tak tedy jedu a říkám si, jak skvělý to je!, jak jsem to ve svých jednadvaceti sama za sebe dokázala, a všechna ta práce stála za to.
Ovšem po příjezdu si uvědomuji, že tohle asi není úplně typ akce pro mě. Vlastně se víc vyžívám v menších akcích kde si fotím sama, než tu, kde jsem v obklopení dalších dvaceti fotografů.
Každopádně je to Zážitek s velkým Z a jsem vděčná, že jsem se vůbec na takové místo dostala a mohla si vyzkoušet, jaké to je být na chvíli i tím "paparazzim".
Takže díky.
Díky za rok 2025.
Díky iReportu, za všechny tyhle příležitosti a zážitky.
Těším se na příští rok!
Rok 2025 objektivem fotografů | Klára Prchalová
