TOP 10 nejlepších videoklipů Depeche Mode

10. Wrong (2009)

Wrong je velmi úderným singlem z alba Sounds of the Universe z roku 2009. Videoklip nominovaný na cenu Grammy pracuje s vizuální perspektivou her jako Need for Speed a stojí na možná očekávatelné, ale efektivní pointě. Kapelu zde uvidíte pouze v jediném, zato sugestivním záběru. Motiv auta nebo jízdy je pro tuto skupinu typický - videoklipovou tvorbou Depeche Mode prochází skrz naskrz a objevuje se pravidelně (z videí mimo žebříček jmenujme třeba závodní A Pain I'm Used To). Ačkoli je to motiv pro hudební videa častý (Karma Police Radiohead, Pressure Anathemy a spousta dalších), Depeche Mode ho pojímají v jeho modernosti a dynamice poměrně originálně.

9. I Feel You (1993)

O I Feel You, jímž odstartovala éra alba Songs of Faith and Devotion, kterou se image kapely (a to výrazně u Davea Gahana) zásadně změnila, se režijně postaral Anton Corbijn. Antonova spolupráce s Depeche Mode je už notoricky známá. Ve videu stále nalezneme jak odkazy na předchozí stylizace (černobílé provedení nebo některé obrazy odkazující ještě ke klipům z alba Violator) a zároveň nakročení do nového období. Pro Corbijna i Depeche Mode je toto video nenásilným a logickým přechodem k temnějšímu ladění dalších společných videí k desce. Video získalo nominaci na cenu MTV.

8. Freelove (2001)

Freelove natočil John Hillcoat. Za sebou měl v té době už klipy pro Placebo, Siouxsie and the Banshees nebo Manic Street Preachers, jako filmař měl na svědomí dokument o INXS nebo nepříliš známý film z vězeňského prostředí Ghosts... of the Civil Dead s Nickem Cavem. Trochu líný snímek má příjemný nápad a celkově sexy provedení, ať už si o desce myslíme cokoli (protože jak známo, Exciter je v očích fanoušků i kritiků asi nejrozporněji hodnoceným albem Depeche Mode). Hillcoat tímto zářezem neskončil, čekala ho vzápětí ještě větší kariéra (viz filmy Cesta nebo Proposition a hudební videa Grinderman nebo Unkle).

7. Personal Jesus (1989)

Znovu dvorní Corbijn a asi nejznámější a nejpředělávanější hitovka Depeche Mode. Jde o chronologicky první video Depeche Mode tohoto režiséra, které je barevné. Právě období přelomu osmdesátých a devadesátých let znamenalo pro kapelu raketový vzestup. Kovbojské video se odehrává částečně v nevěstinci a natáčelo se na poušti ve Španělsku. Provokativní text (inspirovaný dle slov Martina L. Gorea četbou knihy Elvis and Me Priscilly Presley) i výjevy jako záběr na koňský zadek, které působí příjemně ironicky, přesně vystihují kombinaci sex-appealu a hravosti, kterou máme se skupinou spojený.

6. It's No Good (1997)

Režisér It's No Good je sice stejný jako u předchozího videa, stylově je ale video velmi odlišné. Glamově rozmazlený snímek s hejskovským frajerem Davem Gahanem ukazuje, jak zásadními proměnami kapela v devadesátých letech procházela a jaké všechny dimenze jejich dlouhá umělecká kariéra nabízí. Samotná deska Ultra, z níž singl pochází, představuje velmi výraznou odbočku najetého zvuku kapely. Klip ukazuje Depeche Mode jako levnou putovní zábavu v hotelech, při jejichž tónech si znudění hosté rozbíjejí láhve o hlavu. Doporučujeme si pro autentičtější prožitek z videa omotat krk umělým kožichem a zasypat se flitry.

5. Strangelove (1987)

Strangelove vybíráme jako nejpovedenějšího představitele černobílé éry Depeche Mode a Corbijna (patří sem i Never Let Me Down Again nebo Behind The Wheel či opomíjené Pimpf). Poznáváme ihned, že se jedná o prostředí Paříže a hříšných hotelových pokojů. Jedna z vyzývavých modelek, co v klipu učinkují, se stala Corbijnovou přítelkyní. Přesně tohle video ukazuje Depeche Mode jako ty zajatce černé barvy a fanoušky křiváků, kterým se chtěla podobat půlka jedné generace. Ač je toto video ultimátně cool, není špatná ani umírněnější, kontrastně světlejší a více "hezounská" US verze Strangelove z roku 1988. O tu se postaral Martyn Atkins.

4. Suffer Well (2005)

Suffer Well natáčel pro kapelu po osmileté pauze zase Corbijn a představuje jejich prozatím chronologicky poslední spolupráci. Příběh v Suffer Well a jednotlivé narážky můžou působit na jednu stranu čistě komicky, na druhou i jako nadsazená metafora a svědectví o (Gahanově) těžkém životním období plném drog a alkoholu. Natáčelo se v Kalifornii a v klipu uvidíme ve dvojroli Gahanovu manželku Jennifer - jednou jako anděla, podruhé jako frontmanův doprovod. Už ten fakt podbízí druhý typ výkladu. Limuzínu zase řídí manažer kapely Jonathan Kessler. Na to, jaké role vyfasoval Martin L. Gore a Andy Fletcher, se podívejte sami.

3. Walking in My Shoes (1993)

Ve videoklipové a vizuální prezentaci Depeche Mode znamená tenhle kousek opravdu zásadní milník a náladový skok. Nejtemnější klip Walking in My Shoes Corbijn protkal bizarními a až surreálnými výjevy, jimiž mimochodem naplnil i projekce k celému turné, potažmo koncertní DVD Devotional. Dave Gahan zde působí tak trochu jako hodně divný Ježíš - jako by zabloudil z nějakého filmu Alejandra Jodorowského. Barokně zdeformované postavy, obličeje jak z maleb Francise Bacona a ptačí hlavy připomínající morové masky pak temnotu posouvají do grotesknosti. Snímek údajně zásadně inspirovala i Dantova Božská komedie.

2. Enjoy the Silence (1990)

Když se řekne absurdní humor ve videoklipu, napadne nás Enjoy the Silence. Proslýchá se, že když režisér poprvé přišel s nápadem na toto video, kapela ho zamítla. Geniální skladbu Corbijn doplnil nenápadným a nenákladným videem, které ale nabízí vlastně tolik humoru a natolik svědčí o šikovnosti a citu jeho autorů, že si zaslouží naší pomyslnou stříbrnou medaili. Drsné pohledy čtyřčlenné kapely se střídají se záběry s Davem Gahanem, který cestuje v královském hermelínu a koruně s modrým lehátkem a... zastavuje se v různých lokalitách. Pokud znáte Malého prince, zajisté si na něj při sledování vzpomenete. Celkem slušný klip má i svižná remixová verze z roku 2004.

1. Barrel of a Gun (1997)

Vítězem se stává Anton Corbijn s Barrel of a Gun. Prvních pár desítek sekund sice sledujeme Gahana v popartovém interiéru a následně přichází sekvence dekadentních obrazů připomínajících novodobější klipy The Cure (The End of the World), většina videa ale evokuje spíše starší stylizace kapely - jak kostýmy, tak i černobílým provedením a částečnou monotónností opakujících se obrazů. Skladba z desky Ultra má nezvykle industriální beat a téma jejího textu odráží složitou situaci uvnitř kapely i osobní problémy některých členů. A sama píseň ani video nenabízí tak zoufale potřebnou očistu a východisko. Naopak zanechává zmateného diváka bez rozřešení bloumat ulicemi liduprázdného Maroka ve směšném kabátě s očima pouze namalovanýma na zavřených víčkách.

 Témata: Depeche Mode, Dave Gahan