DANIEL LANDA - Konec

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

ANI V minulém roce nezůstal DANIEL LANDA nic dlužen svým předsevzetím: koncertovat minimálně nebo lépe vůbec, neukazovat se ve stupidních televizních estrádách, pracovat v klidu, ale cíleně na novém albu a samozřejmě holdovat sportu, thai-boxu a závodním vozům. První, co při poslechu zbrusu nového alba Konec (co asi ten název, krucinál, znamená? Každopádně nejen tohle osvětlíme v rozhovoru s protagonistou v příštím čísle) praští do uší, je přítomnost pouze jedné jediné "nacionalistické" agitky v podobě písně Slovanská bouře (slyšte brutální kytaru hostujícího Kuby Totha z Boronu!), pokud za ni nepovažujeme hořkou reminiscenci na Listopad Kyselá. Zbytek se nese po textové stránce v mnohem intimnějším a zadumanějším duchu než dříve. Rovněž fakt, že vás po prvním poslechu nechytne ihned nějaký transparetní hit, je zajímavý. O to víc vám album vleze pod kůži postupem času. Hudebně? Opět nervní bigbít s názvuky francouzského šansonu (jímavou harmonikou podbarvený hospodský žalozpěv Když), morytátů staropražské galérky (A kdo teda voddělal toho Fandu?, kterou by klidně mohl napsat a zpívat Jarek Nohavica) či samplované gotiky (Třetí oko). Stylovou neohraničitelnost v neposlední řadě podtrhuje i Osmý den chaosu (s druhým pohostinským vkladem "panterovského" Kuby Totha), který koketuje až s klasickou heavymetalovou stavbou arakainovského střihu. Landa tvoří naprosto podvědomě, bez programového kalkulu v jakémže to duchu a stylu má či nemá ta která píseň být, je instinktivní a emotivní. Stejně jako hudební doprovod, který obstarali programátor a aranžér Vladimír Fiala, kytarista Tomáš Vartecký a další hosté, samozřejmě včetně mnohočetného sboru, který má na Landových albech své nezastupitelné místo. Po vokální stránce je Daniel v obvyklé pohodě, snad jen méně využívá dvojhlasy a celkově se mi zdá, že má na albu posazen hlas níž, než možná bylo třeba. A ve zlobné a žalující podobě není tak přesvědčivý, jako v lyričtějším módu. Je to ale Landa se vším všudy. Má toho ještě stále co říct více než šedesát sedmdesát procent tuzemské hudební scény.

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím