David Koller: Na vrcholu kariéry? Asi jo!

Co bylo impulsem k vydání třetí desky, na kterou jsme čekali takřka čtyři roky?
Nechal jsem si do kanape v Jinočanech zavést elektřinu a vždycky, když jsem si unavený nebo líný lehl, dostával jsem v pravidelných intervalech elektrické impulsy. Takže jsem byl přinucen vstát a začít něco dělat. A tak jsem udělal třetí desku, i když až po čtyřech letech. To samozřejmě myslím s nadsázkou, i když to tak vlastně možná bylo.

Koho si oslovil ke spolupráci na Teď a tady - máš vůbec nějaký klíč k tomu, podle čeho si vybíráš spolupracovníky?
Předně se na ni podílel producent Petr Kofroň, a pak taky samozřejmě moje kapela. Spolupracovníky si vybírám podle délky vlasů a počtu milenek. Ne, dělám si srandu. Petr vnesl do naší muziky úplně jiný přístup a kapela to celé uzemnila do bigbítu, aby to nebyla zase taková kakofonie.

Jak dlouho si na desce pracoval? Nastaly okamžiky tvůrčí krize, nebo nápady přicházely pořád?
V podstatě od vydání předchozí desky. Písně a nápady přicházely a odcházely, několik jich přišlo v Berlíně a v Mikulově, ale tam jich zase dost odešlo komínem.... Krize určitě ne, jen taková tvůrčí sinusoida, ostatně jako v každém uměleckém nebo jiném konání.

Máš při skládání textů nebo hudby nějaký hnací motor, který ti dává potřebnou energii?
Benzín, 3.0 i, šestiválcový inline, nepřímé vstřikování. Nesmím zapomenou i na moje další neřesti.



Jak by si desku charakterizoval. V čem je jiná než předchozí? Pociťuješ, že ses v ní vrátil k milovanému rocku?
Má jiný obal, je kratší a každý výlisek jsem podepsal. Je temnější i veselejší zároveň, víc kompaktní i otevřená. A má zkreslenější basu, Marta vyrostl, zestárl a zmohutněl. S tím rockem si nejsem úplně jistý. Já myslím, že jde především o dobré písničky a ty pak můžou dostat různorodý háv. Ale bigbít určitě převažuje... zatím, protože jak říkají kluci v kapele: "rocková hudba - hudba našich otců".

Deska se stává čím dál úspěšnější. Je to pro tebe určitý signál, že si stále chtěný hudebník, který umí dělat hity?
Prodává se dobře, to je dobře, ale zase bych to nepřeceňoval. Signál k čemu? Další desku už asi dělat nebudu, spíš jednotlivý písně. Otázkou je, jestli hity.

Nedávno si získal několik významných hudebních ocenění, jaký to má pro tebe význam?
Jsem rád, že si na mojí starší tvorbu někdo vzpomene, Černý kočky mokrý žáby byla, myslím, skvělá deska, ale dívám se do budoucnosti. Teď a tady.

Pociťuješ na sobě, že jsi na vrcholu kariéry?
A jak se to pozná? Jmenuj několik kritérií a já ti řeknu, jak jsem na tom. Mám rodinu, kapelu, stavím barák v Mikulově a to mi stačí. Jestli je to vrchol, nevím. Třeba jo.

Které ceny si nejvíc vážíš?
Cena za nejrychlejší promile. Tu jsem dostal v Mikulově. Ale jinak mají pro mě velký význam všechny. Víc než po cenách však toužím po vyprodaných halách.



Je podle tebe coby hudebníka důležitější, že jsi oceněn kritikou nebo že jsi stále přijímaný publikem?
Publikum je pro mě důležitější. Ale mám jeden cíl - dosáhnout toho, aby si Jarda Riedl alespoň jednou pustil mou novou desku. Když se mi to podaří, budu opravdu spokojen.

Desku si vydal koncem minulého roku, ale až teď si ji představil v rámci tour. Po jak dlouhé době vlastně takovou šňůru absolvuješ?
Hrajeme průběžně, tour jako takový bylo v roce 2007 po Čechách, a pak v USA. To, co jsme v Čechách vydělali, jsme ve Státech utratili.

Podle čeho si vybíráš města, ve kterých budete hrát?
Nechávám si dělat sociologický průzkumy. Když je v městě aspoň 60 procent holek kolem osmnácti, jdeme do toho. Už nikdy nechci slyšet "vy jste generace mojí sestry" (jedna paní jednou ve Stodolní).

A proč vůbec nechceš hrát v malých klubech?
Jsme moc velká kapela, jedině že by lidi byli na pódiu a my v sále (nebo na baru).

Je tedy pro tebe důležitý kontakt s diváky?
Samozřejmě ano, ale musí být vzdáleni aspoň 50 centimetrů od pódia. Při bližší vzdálenosti se z kontaktu stává - řečeno lyžařskou terminologií - mikrokontakt a s ním související nechtěná pozvání na panáka.

dm