REPORTÁŽ: Lekce tance na vyprodaném Electronic Beats

When Saints Go MachineLetošní Electronic Beats se přesunul z Veletržního paláce do skromnějšího prostoru Divadla Archa. Neznamenalo to však, že by ubylo na kvalitě účinkujících projektů, spíš naopak. Proto line-up pátého ročníku patřil k těm nejsilnějším. Archa byla pár dnů předem beznadějně vyprodaná, což způsobilo, že pár nešťastníků postávalo ještě před začátkem s cedulemi žadonící o lístek. I když bylo chvílemi v sálu narváno, nebyl problém prodrat se k baru nebo na toaletu. Naštěstí se tak nekonala sardinkyáda typu koncert Sonic Youth, která mě děsí dodnes. Jen vzduch jak ze sauny občas způsobil lehké závratě. Vedle toho se příjemně poslouchal i zvuk. Nikde netahal za uši a ať už jste stáli kdekoliv, byli jste schopni rozeznat konkrétní melodie a někdy i nástroje.

Festival otevřeli When Saints Go Machine už po deváté hodině. OK, přiznám se bez mučení. Díky mojí chronické nedochvilnosti jsem stihl jen půlku setu. Jejich dream popové melodie s nesmělými háčky slušně naladily postupně přicházevší návštěvníky. Dánská formace přehrála pár tracků z Ten Makes a Face i Fail Forever, představila pochopitelně nové album Konkylie, které vychází v červnu. Mno, vzhledem k tomu, že se už pár dnů povaluje v hipsterský blogosféře, většina lidí už Konkylie znala zpaměti. Pánové hráli chvílemi někdy příliš zasněně, pořád však dokázali udržet pozornost lidí pod podiem. Mně nakonec oněch dvacet minut naživo celkem stačilo. V tu chvíli nebyla ještě Archa zcela natřískaná, kdo tedy chtěl, odešel si bez problémů na bar a oddával se předúpravě na další set.

Islandští FM Belfast už byla jiná káva. Co se hudební prezentace týče, moc se s tím nepárali a to, co převáděli, byla jedna elektropopová přívalová vlna valící se do hlediště ze všech stran. Většinu zvuků sice pouštěli z mašin, ale koho to dneska zajímá, že. Tihle nerds v košilích s uječenou zpěvačkou si hráli s publikem, které jak stádečko konalo, co si umanuli. Jo, museli jsme si kleknout, skákat, máchat rukama, naučit se pořvávat do refrénu I Don't Want To Go To Sleep Either, tak byli neodolatelní. Během své výuky, jak má vypadat show, podnikli exkurz svými tracky i tím největším tanečním trashem hudební minulosti, citacemi z Rage Against The Machine (jasně, hitovka Lotus) a došlo i na úryvek z Welcome To The Jungle od Guns N' Roses, uff. Sami se z toho tak zapotili, že kalhoty i košile musely jít dolů a pokračovalo se jen ve spoďárech. Z celého programu byla tahle parta nejrozjařenější, a kdyby nebyli omezeni časovým limitem, vsadím se, že by na prknech Archy křepčili doteď.

Bonaparte přivezli s sebou cirkus do slova a do písmene. Jejich živelný, kytarově nabroušený dance punk nepatřil mezi nejchytlavější nebo nejmelodičtější sety, za to se na ně hezky dívalo. Během vystoupení se to mezi kapelou hemžilo postavami od Marie Antoinetty ve vaně, perverzního kněze nebo šaška, kteří ze sebe postupně strhávali jednotlivé vrstvy až na kůži, kterou olepili páskou, aby ji nakonec se vší vervou odřezali nožem. Bavily i masky koně nebo herci se stařičkými monitory místo hlavy během (hádejte čeho..) Computer in Love. Kdo nepařil pod podiem, mohl se jít mrknout na balkon a sledovat celé dekadentní divadlo v celé kráse. Pár lidí se podivovalo, jestli si náhodou nespletli dveře do Archy se šapitó mistra Berouska. Fakt je ten, že Bonaparte jsou neskutečně zábavní performeři do morku kostí.

  Apparat BandKolem jedné konečně došlo na hřeb večera, jasně zahrál ten týpek, co vede Shitkatapult, neboli Sascha Ring. Apparat živě se svou kapelou zní daleko organičtěji než na deskách, stejně ale nepatří mezi nejpřístupnější hudebníky. Oproti předcházejícím skupinám vsadili na civilní projev, jen podium vyzdobili jednoduchými loučemi z led svítidýlek. Lidi tak neměli šanci nechat se rozptylovat kdejakými šaškárnami, museli vyvinout aspoň trochu úsilí a soustředit se jen a pouze na hudbu. Nebo se otočit a vydat se směrem na bar. S Apparatem se poměr mezi fun a art totálně přetočil. Celý set jakoby vystupoval z neprodyšné mlhy, do které tepe elektronický beat doprovázený živými bicími a obmotaný kytarami, pianem. Všudypřítomná elektronika jen dotvářela finální zvuk, občas křehký, jindy nadlehčující, místy snivý, jen o dost chladnější (nemyslím tím vlažný). Apparatovi také vyjde letos deska, ale narozdíl od When Saints Go Machine si lépe zamyká master tapes, proto si o zvuku následovníka tři roky starého Things To Be Frickled (nebo chcete-li dva roky od Moderat, společného projektu s Modeselektor) zatím můžeme jen zdát.

Apparat Band skončil na minutu přesně a avizovaná afterparty projektu Kids of Startrek mohla začít. Spojení DJ Felixe s Arminem Effenbergerem z Cartonnage dovedl festival do zdárného konce. Archa se postupně vylidňovala, někdo šel rovnou do hajan, další pokračovali vesele dál a ti, co přežili, se rozutekli do sobotního rána. Byla to podařená akce místy slabší, místy hlavurvoucí s vypečenými hostiteli. Ještě chvíli si budu užívat vzpomínek a hned na to si začnu brousit na další pokračování...

text Jiří Kaňa, foto archiv