DIY interview - Tomáš Klus: Jeden život na jednu desku nestačí

Proč jsi album natáčel doma a ne ve studiu? Jára R.
Jirka: Protože jsme mohli.
Tomáš: Protože nemáme studio, máme pouze domácnosti. 
Jirka: Ono to poskytuje větší svobodu. Můžeš točit, kdy se ti chce, třeba ve čtyři ráno.
Tomáš: Další album budeme natáčet v cizích domácnostech. Budeme jezdit po fanoušcích a u každýho fanouška natočíme jednu píseň. Důležitý je, aby uměli vařit a prát.

Říkáš, že jste se při natáčení vyřádili na všech domácích zařízeních. Na kterých třeba? Radek B.
Jirka: Já jsem si oblíbil Tomášovu pračku.
Tomáš: To je pravda, denně jsem ho sundával z pračky. On má rád vibrace, to by do něj člověk neřekl, ale je to vibrační typ člověka. Jinak na té desce je jako hudební vložka použit třeba zvuk zubního kartáčku nebo psací stroj Adler. 
Jirka: Adler je orel. To je taky savec, mimochodem. Savec-dravec. Takže je to vlastně konceptuální album, protože k té savosti směřuje všechno.

Booklet alba jsi tentokrát vložil do rukou fanoušků, kteří měli nakreslit tvůj portrét. Kolik ti jich přišlo? Dostanou autoři použitých obrázků nějakou odměnu? Pavel K.
Tomáš: Vzhledem k tomu, že na to byl ani ne týden, tak jsme byli překvapeni, protože jich přišlo kolem dvou set. Takže já skláním poklonu a děkuji každému, kdo to neodbyl, protože tam žádné odbyté dílo nebylo. Naštěstí jsme to nevybírali my, protože v momentě, kdy má člověk vybírat svůj portrét, tak je velmi neobjektivní. Takže to převzal Maxim Velčovský, který dělal celý obal. 
Autoři obrázků jsou odměněni celoročním volným vstupem na naše koncerty, navíc obdrží několik vydání Racka a upomínkový balíček od Sony. Zorganizovala to Bára Falgeová, která se o to celé stará, protože je to nejlepší savec.

Vyrážíš na Divadelní tour, evidentně tě to k divadlu pořád táhne. Jak to vypadá s tvojí hereckou kariérou? Julča T.
Tomáš: Hostuju stále v divadle Ypsilon v představení Deadline, ke kterému dělal hudbu tady Jirka a já texty. A to mi zatím stačí, chtěl bych divadlo využívat vskutku jako relax. Jinak přes léto jsem točil pohádku s partou výtečných savců, jmenuje se to Tajemství staré bambitky, hraju tam prince Jakuba a vypadám tam jako Rus. Veřejně to půjde na Štědrý den na České televizi.

Málokdo už o tobě dneska ví, že jsi býval nadějný sportovec. Zůstala v tobě láska ke sportu, nebo jsi spíš přilnul k životu rockera a radši trávíš čas v restauračních zařízeních? Petra S.
Tomáš: Já sport stále obdivuji a dokonce se jím zabývám natolik, abych se udržoval v jakési kondici, poněvadž jsem zatím ještě nenašel lepší relaxaci, než právě sport. Takže už ho nedělám vrcholově, ale leckdy mě dostane na vrchol. Můj oblíbený sport je samozřejmě savectví a také je nutné dodat, že my s Jirkou jsme kra-savci.

Jak sis užil léto, Tomáši? Co nějaká dovolená? Radka F.
Tomáš: Slečno Radko, léto jsem si užil náramně, neboť jsme absolvovali velké množství festivalů a natáčel jsem onu zmíněnou pohádku. Dovolená dlouho nebyla, ale teď jsme se odhodlali k tomu, že v lednu vyrážíme ještě s dalšími dvěma kamarády do Indie. 

Jak to děláš, že při zpěvu pořád zníš, jako když se směješ? Michal P.
Tomáš: Prostě se směju. Neřekl bych, že se směju pořád, spíš jen v momentě, kdy mám dobrý pocit z toho, že by bylo správné se smát, protože mi připadá správné dát lidem najevo, že mám radost z toho, že tam jsou.

V jaké situaci se ti píše hudba líp, když jsi v pohodě a šťastný, nebo když máš třeba zlomené srdce? Sylva F.
Tomáš: Způsob tvorby je neidentifikovatelný a velmi nevyzpytatelný v tom, co přijde. Jednou si sedneš, a buď z toho něco vznikne, nebo ne. V 90% z toho máš radost a přitom nic nevznikne, v 10% něco vznikne, ať už z toho člověk radost má nebo nemá. 

Co bys dělal, kdyby tě opustila múza? Mára D.
Jirka: Našel bych si nějakou jinou (smích).
Tomáš: Myslím, že člověk nesmí být závislý na múzách, člověk musí být srovnán s tím, že je savec.
Jirka: Naopak musí vytvářet vztahy tak, aby múzy byly závislé na něm!
Tomáš: To je silná myšlenka! Připouštět si, že je člověk závislý na tom, je-li mu nakloněna múza... To bych se z toho musel zbláznit. Já mám radost z toho, že ty věci jdou a mám to štěstí, že někoho zajímají. A jestli to někdy nepůjde a teď bych na to měl myslet, tak bych musel skončit na alkoholu a na drogách. Což možná taky přijde (smích).

Jaká fáze tvé práce tě baví víc – když natáčíš nové album, nebo kočovný život na cestách během turné? Lukáš V.
Tomáš: To je úplně něco jinýho. Mě hrozně baví tvořit a hrozně se těším i teď, jak si s Jiřím sedneme, otevřeme si láhev vína a budeme hrát nové věci a vymýšlet k nim aranže. Potom ta prezentace je vlastně další proces téhož. Protože ty písně vznikají stále. V sále.

Ve většině rozhovorů působíš, že máš ze všeho srandu a člověk by měl asi tvé odpovědi brát s nadhledem. Existuje něco, u čeho dokážeš být opravdu vážný? Eliška S.
Tomáš: Ledackdy umím být až velmi vážný. Jen si myslím, že všechno musí mít svou míru. Truchlení i veselost by měly být rozdávány v tobolkách. Vyhranit se čistě jako smíšek a všeho-zesměšňovatel a pak dojíždět na to, že tě lidé neberou vážně, je nebezpečný. Stejně jako opak – působit depresivně a nad vším hrozně bádat a přemýšlet a být tím trpitelem... Kompromis mezi těmito dvěma extrémy je podle mě nejpřínosnější jak pro mě, tak pro lidi, které zajímá, co říkám.

Čerpáš ve svých textech jen ze svých zkušeností, nebo tě ovlivňují i životy druhých? Magda D.
Tomáš: Potřebuju poznávat lidi a potřebuju s nimi nějakým způsobem soužít, protože jeden život na jednu desku nestačí, kdybych to měl úplně zbagatelizovat. Učit se vnímavosti je pro mě strašně obohacující věc. Když dokážeš vyslechnout příběh, který se tě nijak nedotýká a zároveň se do něj ponořit natolik, že tě ještě ten den neopustí... To bych byl děsně rád, kdyby lidi uměli i v civilním životě, i když třeba netvoří. Kdyby se zase naučili poslouchat. Protože jinak pak dochází k mnoha nedorozuměním a je to škoda.

Kam utíkáš od hudby, když chceš klid? Štěpán P.
Tomáš: No do té Indie. Tam člověk uteče od všeho. Jedu tam sice s Jiřím, ale jedu si tam odpočinout od Jiřího a jedu tam sám se sebou a přitom si od sebe jedu odpočinout. Tady se moc odpočívat nedá, protože mám pocit, že v momentě, kdy jsem tady, musím pořád něco dělat. Tam vím, že budu řešit to, abychom si našli nějaké přespání, sehnali nějaké jídlo a přežili.


 
text: Marta Pušová, foto: SONY Music