COLDPLAY LIVE! MNICHOV 9.7. 2005

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Náš redaktor Marek Pros se mohl na vlastní oči a uši přesvědčit, zda COLDPLAY živě opravdu působí jako "největší kapela na světě". Přečtěte si recenzi sobotního koncertu na mnichovském Coubertinově náměstí, tedy přímo v centru někdejší olympijské vesničky.

COLDPLAY LIVE! MNICHOV 9.7. 2005 COLDPLAY LIVE! MNICHOV 9.7. 2005

Coldplay
9.7.2005, Coubertin Platz, Mnichov

ROZJASNĚNÝ MNICHOV SE MOHL V POZDNÍM SOBOTNÍM ČASE PŘESVĚDČIT, PROČ JE PARTIČKA KOLEM CHRISE MARTINA POVAŽOVÁNA ZA NEJLEPŠÍ KAPELU SOUČASNOSTI.

Úvodní svěcení pódia bylo přenecháno německému boybandu s nic neříkajícím názvem Tomte. Kytarové popěvky lokální grupy byly vhodnou kulisou tak možná k jedné z nekonečných front v celém Olympijském parku.

Svěží letní větřík lehce zavanul z majestátně vypadající stage během zasněných songů Ričího Ashcrofta, bývalého leadra The Verve. V konfrontaci s několikatisícovým davem působila jeho akustická besídka poněkud „mimózním“ dojmem. Nelze zpochybnit lehkost, s jakou Richard pracuje se svými písněmi, ale navzdory svému buřičskému vzhledu by se svou „španělkou“ více inklinoval k poslechu v zapadlém baru s levným doutníkem než ke strhující mainstreamové show.

S hodinovým odstupem se na vybledlém mnichovském nebi vyhoupla silueta měsíce a na šero boží se vyskládala čtveřice anglických floutků. Hoďte za hlavu sterilní album X&Y, vypočítavost, díky níž Coldplay zalepili dírku v přeplácaném showbyzu, a podobné přízemnosti. Řemeslně odvedený koncert, k němuž Britové přistoupili s neskutečnou vervou, jen podtrhl jejich už tak nezpochybnitelné postavení souboru z nejpřednějších.

Kostra playlistu se opírala o provařené rádiovky z LP A Rush of Blood To The Head, plus sotva vychladlé novinkové záležitosti z X&Y. Pro své věrné se Coldplay oddali i nesentimentální nostalgii s Yellow a Don´t Panic, jejichž kouzlo se umocnilo v komorním provedení, kdy se kvartet coby jeden muž schoval pod jednoduchý kužel světla. Emoce tou dobou dosahovaly závratných hodnot. Kdo neměl prskavku nebo zapalovač, jako by nebyl. Noc zatáhla závěs, z vedlejší role vystoupily působivé reflektory.

Stěží hledat něco více strhujícího, než teskně vyjící Martinův vokál, jehož naléhavost umocňovala vizuální kouzla. Pochybnosti o vypočítavosti poslední studiovky vzaly okamžitě za své, jelikož frontmanova energie, uvěřitelnost a autenticita by dokázaly přesvědčit i zarytého „anti-coldplayistu“. Gradace večera dosáhla vrcholu v samotném zakončení. Výborně načasovaný závěr dal vyniknout emocionálním skladbám What If a Fix U, které samy o sobě v mechanice přehrávače příliš pocitů nevyvolávají.



Závěrečný ohňostrojový výpal mohl působit až příliš extrovertně, nicméně Coldplay byste toho večera odpustili téměř vše. Nezbývá než odporoučet skalní fanoušky a vlastně každého gurmána kvalitní muziky na listopadový koncert v Praze. Vězte, že kapelu ve větší formě (ať už na pódiích tuzemských či zahraničních) momentálně najdete jen velmi těžko.

www.coldplay.com foto: EMI

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím