RECENZE: Nickelback novinkou příznivce nezklamou, kritiky nepřesvědčí

NICKELBACK
HERE AND NOW
Supraphon/Warner Music
11 trax

Zatímco úspěch alba All the Right Reasons v roce 2005 přiměl tvůrce hitparády Billboard Hot 100 k prohlášení, že se jedná o "největší rockový počin století", sedmá deska Here and Now z konce loňského roku na tom sice není s prodeji nijak špatně, ale kritici jsou poměrně zdrženliví. Přitom parta kolem Chada Kroegera odvedla standardní práci a vyprodukovala přímočarou rockovou nahrávku.

Kapela své silné zbraně, energii, výrazný Kroegerův hlas a nekomplikované melodie vytahuje hned na úvod v This Means War a pokračuje "stadiónovkou" Bottoms Up. Další kousek When We Stand Together je akustická paráda s chytlavou harmonií a je jen škoda, že takových není více. Od následujícího Midnight Queen totiž zkušenější posluchač začíná tušit, že už nic nového neuslyší.

A v tom je možná největší problém tohoto alba - je sice relativně kvalitní, ale nijak překvapivé. Může ještě zaujmout třeba bicími i šikovně vystavěným refrénem v Gotta Get Me Some nebo rozmáchlým refrénem Holding On To Heaven, ale člověk asi nebude mít pocit mimořádného posluchačského zážitku. Je to něco jako přijít z oběda, nemít pocit hladu ani znechucení, ale nepamatovat si, z čeho se skládalo jídlo, které jste před chvílí snědli.

Necelých čtyřicet minut trvající Here and Now je prostě dalším z řady solidních rockových alb, nic víc, nic míň.

BEST TRAX: When We Stand Together, This Means War, Holding On To Heaven

ZKUS TAKY: Foo Fighters Wasting Light, Kings of Leon Because of the Times, Molly Hatchet Justice

text: Roman Jireš
4/7