Katarína Knechtová interview: Měla jsem slzy na krajíčku

Jak se vůbec přihodilo to, že jsi měla možnost oslovit tak respektovanou osobnost jako je Christian Eigner?
Dnes stačí mít sen a jít si za ním. Potom ho lze uskutečnit. Možnosti jsou různé.

Jemu ale určitě chodí hromada nahrávek…
Jasně, to je pravda. Sešlo se v tu chvíli víc věcí, které prostě zafungovaly. Byla jsem hodně šťastná, když jsem se dozvěděla, že to vyšlo. Měla jsem slzy na krajíčku. 

Kde jste nahrávali?
V Rakousku. Eigner bydlí kousek u Vídně, má vlastní studio.

Nahrávalo se ve dvou verzích, anglické a slovenské, je to tak?
Ano, slovenské zpěvy jsem nahrávala u sebe v Prešově, zbytek u něj.

Jak dlouho jste nahrávali?
Byl to rok intenzivní práce.

Psala sis anglické texty sama?
To ani náhodou. Spolupracovala jsem s člověkem, který je z Anglie a píše básně. Texty jsme dávali dohromady dost dlouho, sama bych to určitě nezvládla. Vždycky jsem se bála, že budou řešit přízvuk - jak člověk zpívá, intonuje. Ve skutečnosti jde víc o samotné myšlenky textů, jejich obsah a různá slovní spojení. To bych si sama netroufla.

A co se týče slovenských textů?
Ani ty, přiznám se, nevytvářím já. Zabývám se jen samotnou hudbou. Pohrávám si ale s myšlenkou psaní vlastních textů. Spolupracuji s lidmi, které považuji za nepsané členy kapely, tvoří se mnou odjakživa.

Jak to vypadá s prvním klipem k desce?
Právě se chystáme natáčet, ale moc toho prozradit nemůžu. Nerada bych popisovala něco, co teprve vzniká.

Na kdy plánuješ turné k albu?
To chystáme až na podzim. Teď už by toho bylo hrozně moc, deska se musí dostat mezi lidi. Potom to půjde snadněji.

Dostala jsi nabídku složit ústřední píseň ke dvěma filmům. Ty už máš s hudbou pro film zkušenosti…
Ano, jednu zkušenost už mám. Jde o píseň Moj bože k filmu Báthory, ta je zatím jediná. Mám pocit, že odstartovala fázi mých písní k seriálům a teď tedy i dalším filmům.

Vydání alba mělo zpoždění, co se stalo?
Album mělo vyjít už na podzim, jedním z důvodů byla moje účast v soutěži Let's Dance. Jsem ráda, že se tak stalo, díky tomu jsme měli více času dotáhnout věci do konce. Taky mix alba zabral hodně času, míchal ho člověk v Anglii a hodně jsme se zapotili se slovenskou verzí. Kompresory totiž různě reagovaly na sykavky, které v angličtině nevadí ale ve slovenštině hodně. Jedna píseň se mixovala sedmdesátkrát a to bylo někdy až šílené. V Let's Dance jsem si svým způsobem odpočinula, strávila jsem dva měsíce na tanečním parketě. Byla to pro mne určitě zajímavá zkušenost. Díky té soutěži jsem začala více uvažovat o svém pódiovém projevu, jak se dají určité písně podpořit konkrétními gesty. Do té doby jsem se něčím takovým vůbec nezabývala. Proto album vychází až teď, na Valentýna.

Byla Let's Dance velká dřina?
Hrozná dřina. Ale když soutěž skončila, pravidelný pohyb mi potom nějakou dobu chyběl. Byla jsem ale ráda, že se můžu vrátit zpátky ke svému původnímu řemeslu. Díky Let's Dance jsem se taky naučila chodit na podpatcích (smích).



Text: Kateřina Nováková, foto: archiv

---