SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: David Byron (23.)

ZÁŘ SLÁVY
Byron se narodil jako David Garrick přesně před dvaapadesáti lety v Eppingu v hrabství Essex, přesněji 29. ledna 1947, a první rockové zkušenosti sbíral se svým pozdějším přítelem a dodnes vedoucím “Uriášů” Mickem Boxem v lokální kapele The Stalkers. Ve chvíli, kdy jejich ambice (cca v polovině 60. let) přesáhly hranice okresu, vdechli život do seskupení Spice, v němž už registrujeme prajádro Uriah Heep, tedy i s Paulem Newtonem u baskytary a Alexem Napierem u bicích. Pod manažerský bičík si je vzal Newtonův otec. On také přemluvil United Artists, aby to s talentovanou formací zkusili. Výsledkem byl singl What About The Music, jehož raritní hodnota je dnes velmi vysoká.

S příchodem nového manažera Garryho Brona se začaly dít věci. Sound kapely byl vyšperkován klávesami (přichází multi-instrumentalista Ken Hensley) a jméno změněno na Uriah Heep, podle jedné z postav v Dickensově románu David Copperfield. V období 1970-76 nahrává kapela na deset nezapomenutelných alb (jen namátkou: Salisbury, Demons And Wizards či Return To Fantasy), na nichž se vyprofilovala v jednu z určujících formací tzv. hard rocku, hned po boku takových veličin, jakými byli a dodnes jsou Black Sabbath, Deep Purple a Led Zeppelin. Přepychová instrumentace, aristokratické kompozice, plné překvapivých aranžmá, bohatých vokálů a precizního kompozičního kumštýřství, to vše činí dodnes z kapely opravdovou legendu. V kapele, plné osobností, hrál svou nezadatelnou roli právě Byron, prototyp hardrockového frontmanství se vším všudy, v intencích Plantů, Coverdaleů, Osbournů či Gillanů. Zhruba v polovině 70. let však jeho závislost na alkoholu dosahuje tragických rozměrů a jeho další setrvání v kapele jakkoli si Hensley, Box a spol. uvědomovali, že by to zároveň mohl být i její konec, začalo být neúnosné.

MARNOST NAD MARNOST
Na jaře v roce 1975 realizuje sólový debut Take No Prisoners (s psychickou i instrumentální pomocí svých přátel z domovské kapely), ale na konci španělského turné v červenci 1976 je z Uriah Heep k velké lítosti i zlosti fanoušků vyhozen. Slova z jeho písně Man Full Of Yesterdays, ač původně věnována zemřelému basistovi Garymu Thainovi, stala se později jeho vlastním epitafem. V Heeps jej nahrazuje John Lawton. Zpěvák jistě kvalitní, ale málo platné, původní kouzlo UH je zlomeno. Byron zakládá (spolu s kytaristou Clemem Clempsonem z Humble Pie a někdejším bubeníkem Wings Geoffem Brittonem) vlastní kapelu Rough Diamond, s níž vydává v sedmasedmdesátém stejnojmenné album. Jeho prodej je však katastrofální, kapela se rozpadá a Byron uniká realitě na samotné dno sklenice. I tak se čas od času vzmáhá a touží (v drtivé většině případů zcela neúspěšně) navázat na dřívější slávu. Na albu Baby Faced Killer mu pomáhají například Daniel Boone či Stuart Elliot, posléze zakládá The Byron Band. Po páru singlů nahrává album On The Rocks (1981), ale i tento projekt vyznívá do ztracena. Příznačným koncem jeho aktivní kariéry byl osudný koncert v londýnském Marquee, kdy zlitý pod obraz zkolabuje po dvou skladbách.

“Nikdy se nedokázal plně konfrontovat s realitou,” vzpomínal Hensley, “pořád žil včerejškem. Když už si někdy, ve výjimečných případech, uvědomil, že něco přece jen dělá špatně, hledal útěchu v láhvi.”

Byron byl klasickou obětí svého zmarnělého talentu. Jeho někdejší manažerka Maggi Farren řekla: “Z Davida se stal prominent v době, kdy nahrávací společnosti vrážely do rockových stars velké peníze a on tak stále vídával své jméno ve zlaté svatozáři. Že se to může změnit, nedokázal nikdy plně akceptovat. Byl to skvělý zpěvák s úžasným hlasem, ale měl smůlu, že poslední roky před skonem s ním doslova nikdo z branže nechtěl ztrácet čas, aby mu jakkoli pomohl…”

FADE-OUT
Lapen ve vířícím kruhu těžkého alkoholismu a nesoudného šílenství, stal se nekritickým “aristokratem” honoris causa. Stále jako by se nechumelilo, pokračoval v původním rozhazovačném a prostopášném způsobu života. Závažnost stavu, v němž se octl, si zčásti uvědomil až poté, co byl nucen prodat svou usedlost v Readingu a musel žít doslova na ulici, sám a bez přátel. Dožíval v nuzném bytě v Berkshire a nereagoval ani na zprvu časté pokusy o kontakt stran jeho bývalých spoluhráčů z Uriah Heep, rozpadá se mu manželství. Koncem roku 1984 má játra poškozena natolik, že mu doktor bez obalu vyměří již jen půlrok života! Chronický alkoholik Byron je na dně zoufalství, veškerá léčba selhává.

V poslední únorový den 1985 jej bývalý švagr nachází doma již studeného. Selhání jater a podezření na epilepsii jsou dominantní diagnózou smrti, která vyrvala Davida ze života měsíc po osmatřicátých narozeninách. Za pouhých šest let v rockové extratřídě dosáhl věhlasu a popularity, k níž někomu nestačí ani tucet životů a přesto je jeho odchod ve vší té tragické opuštěnosti groteskní. Ještě, že rockové hvězdy mají možnost žít i po smrti. Na albech a videozáznamech. Bolest pominula, hlas zůstal. Bye, bye, Byron.

text a foto: archiv