IVA FRÜHLINGOVÁ JEŠTĚ JEDNOU

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Ještě jedno ohlédnutí za nedávno uzavřeným turné Ivy Frühlingové nabízí náš brněnský kolega Netopýr. Recenzi předposledního koncertů v klubu Fléda doprovodí fotky Vítka Hofera ze závěrečné zastávky v pražském Futuru.
IVA FRÜHLINGOVÁ
13.4., Fléda, Brno

Brno se ukázalo být na živé provedení aktuálního alba Baby Doll řádně zvědavé - na to se dalo usuzovat z únosně zaplněné Flédy, což ve středu večer už o něčem svědčí. Publikum se patřičné prezentace nové desky dočkalo, i když celkem velký prostor byl dán i dva roky starému Litvínovu.

Po zvučení (které bylo přece jen trochu delší, než bylo nutné, ale budiž, jde o zpěvaččinu první šňůru s živou kapelou, pečlivost je na místě) proběhla za obrovskou plentou malá stínová hra. Oponu nakonec „efektně“ strhla sama Iva, ve vskutku slušivých šatech, ze kterých se během zhruba půldruhé hodiny dlouhého koncertu postupně vysvlékala, až na sobě pro pár vrcholných minut nechala jen to nejnutnější. Po celou dobu bylo vidět, že Iva vůbec nezapomněla „být modelkou“, leč jistě by bylo křivdou tvrdit, že těžiště celého představení tkvělo v nesporném půvabu, kterým obecenstvo neustále zahrnovala, ať už šlo o sexy taneční kreace za mikrofonem či posílání mýdlových bublinek do davu.

Show tedy byla naprosto v pořádku – vkusná světla, kapela se taky snažila o nějaký ten pohyb, takže oči se rozhodně nenudily. Trochu jiná situace už mohla být, pokud šlo o uši. Nenáleží mi zde hodnotit kvality obou desek, ale nezdá se mi, že by se z nich dalo vytáhnout 90 minut hudby, která by mohla naživo bavit po celou dobu na srovnatelné úrovni, což se projevilo i v celkem nesourodých reakcích publika na jednotlivé písně. Zatímco po prověřených kusech (Ou tu veux..., Babydoll) následoval bouřlivý aplaus, jehož intenzitou a délkou byla i samotná zpěvačka překvapena, některé písně bez vyloženě hitových ambicí byly odměněny celkem vlažným potleskem. Přesto se nedá říct, že by bylo publikum nějak výrazně nespokojené.



































(foto Jaroslav Robert, www.robert-foto.com)
 
Bohužel, jakkoli veliké mohlo být nadšení z osobnosti hlavní protagonistky, její výkon se neobejde bez výtek. Měla za sebou kapelu, která hrála spíš rockově, což v kombinaci s jejím subtilním hlasovým projevem není úplně nejšťastnější. I když zvukař čaroval, jak se dalo, bylo znát, že Iva naživo kytaru, basu a bicí prostě neutáhne. Plusem je, že se o to ani moc nesnažila; zpívala tak, jak je zvyklá ve studiu či při halfplaybacku. Nerad bych ji křivdil, je možné, že po měsíci intenzivního koncertování už by její hlasivky mohly být poněkud unavené, ale vzhledem k počtu odehraných koncertů zpívala evidentně v pohodě.

Samotná doprovodná kapela hrála bez problémů, bylo fajn vidět, že se nejedná pouze o námezdní hráče bez vztahu k hranému materiálu, příjemným zpestřením byla i účast zpívajícího hosta Bruna ve dvou písních. Něco před desátou a po přídavku ve stylu „Iva s kytarou“ se lidé rozcházejí - spokojeni. Nic víc než to, co předvedla, se od Ivy Frühlingové nečekalo (pozor, myšleno maximálně pozitivně!). I tak může vypadat jeden vydařený večer.

S pozdravem,
Netopýr.

Děkujeme. Textovou vzpomínku na Brno si můžete doplnit obrazovou vzpomínkou na Prahu. Vítkovy fotografie, stejně půvabné jako slečna frontwomanka, jsou k zahlédnutí ZDE. 

A to ostatní najdete na www.ivaf.cz.

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím