TOP 5 songů ve kterých se zpívá o čtvrtku

Sigur Rós / Thursday: Ný Battteri

Poslední dobou si začínám zvykat na ten podivně sférický zvuk, do kterého se zahalují písně islandských Sigur Rós. Asi nemá smysl zmiňovat se tu o tom, nakolik je tahle skupina originální. Obávám se, že cokoliv pochází z té podivné výspy plné ledovců a sopek, musí nejenom našinci připadat originální. Možná bych se za to měl stydět, ale dokud jsem se nepotkal s hardcorovou smečkou jménem Thursday, neměl jsem o Islanďanech valné ponětí. Až Thursday mi je objevili, a to prostřednictvím své coververze sigurrósovské písně Ný batteri. Mimochodem: To, co v původní verzi písně tak zvláštně drkná a cinká a břinká, je obstarožní cymbál, který někdo z kapely našel v ulici Nová baterie, Ný Batteri.

David Bowie: Thursday's Child

Rockového chameleóna s každým okem jiným už jsme tu jednou měli, to když byla řeč o úterku. Čas oponou trh', doba pokročila a hodinové ručičky čtyřikrát proběhly napříč ciferníkem, což považujte za pokus o oslí můstek, vedoucí k Bowieho desce z roku 1999 Hours. Bowie tenkrát před třinácti roky překvapil. No samozřejmě, nosím tu dříví do lesa. Co jiného by mohl David Bowie dělat, než překvapovat. Po poněkud horové 1. Outside a sonické smrští z desky Earthling přišlo na Hours nečekané zklidnění. V Thursday's Child je ještě doplňuje určitý druh smutku. A protože si tenhle podivín vždycky uměl dobře vybrat spolupracovníky, přenesla se ta atmosféra i do videoklipu. Postaral se o něj režisér Walter Stern a vystihnul jím něco, co asi občas pociťujeme všichni. Vy jste se nikdy nepodívali do zrcadla a nenapadla vás ta otázka bez otazníku: "Mohl jsem..."

Tanita Tikaram: Thursday's Child

Žádná předělávka, exotická autorka i interpretka Tanita Tikaram při použití titulu Thursday's Child mistra Bowieho předběhla o celých devět let. Svoje čtvrteční dítě vydala v roce 1990 jako singl, propagující dlouhohrající desku The Sweet Keeper. Spojení dlouhohrající deska nepoužívám proto, abych dokazoval svou slovní zásobu, ta je ostatně, jak se ctěný čtenář může přesvědčit, až čapkovsky rozmáchlá (pozor, vtip). Chci jenom poukázat na to, jak strašně dávno už to je. Rok 1990, hudba vycházela na šelakových plackách a na kazetách, které se přehrávaly v něčem, čemu se říkalo magič. A tak si ty nedávné a přitom prehistorické časy připomeňme s majitelkou krásně sametového hlasu, který mi pořád ne a ne zapadnout do empétrojkové doby.

Strawbs: Hey Little Man... Thursday's Child

Nevíte někdo, co všichni s těmi čtvrtečními dětmi mají? Tímhle to asi začalo. Psal se rok 1972 a dnes řekl bych neprávem pozapomenutá skupina Strawbs vydala album s půvabným názvem Grave New World. A na něm se objevila také krátká písnička, v níž otec volá svého synka k rozhovoru právě slovy z titulu songu. Jeho autor Dave Cousins nebyl žádný medově peprmintový folkový krasoduch. Žádný příjemný rozhovor to není - ostatně, pánové, kolikrát v životě jste zažili příjemný rozhovor se svým otcem? Inu nic, nechme tyhle freudoviny a jungiánství cvokům a cvokařům. Mimochodem: na desce Grave New World najdete i píseň se stejnou hudbou, jen text je jiný. Jmenuje se to Hey Little Man... Wednesday's Child.

Ross Hannaman: Probably On Thursday

Jméno Ross Hannaman vám asi nic neřekne. Po pravdě řečeno, ani mně ne. Vlastně mě dost překvapilo už to, že vůbec nejde o chlapa, ale o britskou zpěvačku, známou za Kanálem ponejvíc v šedesátých letech minulého století, celým jménem Rosalindu Judith Hannaman. Pro showbyz ji objevil Tim Rice, polovina muzikálové fabriky Loyd - Rice. Měl s ní velké úmysly, které se minuly s očekáváním. Ross zapadla, aniž by zazářila. Její kariéra prakticky skončila s šestou dekádou minulého století. Písničku o tom, že možná ve čtvrtek, připomněla v roce 2005 na jednom ze svých alb o mnoho známější dáma, známá z okolí už zmíněné autorské dvojice, Sarah Brightman. Přiznám se bez mučení: ta ženská mi leze na nervy, ale tahle písnička se mi tak nějak líbí. Možná je to tím, že je čtvrtek.

text: Ondřej Fér