RECENZE: The Killers píší hity, které už jsme slyšeli jinde

Vydáno 27.09.2012 | autor: redakce

Když umíte napsat chytlavou melodii a máte k dispozici nadprůměrného zpěváka, jako je tomu v případě Brandona Flowerse u The Killers, máte skoro vyhráno. Pokud tedy vašemu publiku nevadí, že novinka Battle Born přináší povětšinou osmdesátkové retro a skladby s trochu nabubřelými texty.

RECENZE: The Killers píší hity, které už jsme slyšeli jinde RECENZE: The Killers píší hity, které už jsme slyšeli jinde


battleborn2012THE KILLERS
Battle Born
Universal
12 trax / 51:12


Na Killers by se dal demonstrovat rozdíl mezi britskými a americkými kytarovkami. Zatímci Britové jsou většinou větší rebelové a nabízejí přímočařejší rockové pecky, za velkou louží si potrpí na patetičnost a bombastičtější produkci. Tomu odpovídá i čtvrté album kapely z Las Vegas.

Kvartet v čele se zpěvákem Brandonem Flowersem, který začínal jako klávesista v Blush Response, všechny své trumfy vytahuje hned na úvod. Ve Flesh And Bone zaujme hlas podobný vokálu Chrise de Burgha, melodičnost, sbory v pozadí, atmosféra osmdesátek, ale také pompéznost a produkce na hranici překombinování.

Další pecky Runaways a The Way It Was by mohly znít z většiny tuzemských rádií. Také poněkud tuctový cajdák Here With Me zabere v určité chvíli před půlnocí na předměstí Las Vegas stejně jako v okolí Prahy. Nepříliš velkou originalitu The Killers potvrzuje A Matter Of Time, která představuje (jako většina jejich písní) něco mezi nadýchaným novoromantismem Visage či Ultravox a rockovou pompézností Meat Loafa.

Sestava, která se před pěti lety představila jako hlavní hvězda na festivalu Rock for People v Hradci Králové, si do studia pozvala několik špičkových producentů včetně Stuarta Price nebo Daniela Lanoise. A přesto by to byla celkem nuda - nebýt hlavní hvězdy skupiny Flowerse. Jeho nepřeslechnutelný projev totiž dokázal dát skladbám jako Deadlines And Commitments nebo Miss Atomic Bomb tolik emocí, že je posouvá o třídu výš.

O nepříliš původní tvorbě Killers si můžeme myslet lecos, ale nelze popřít, že jim to opravdu šlape. A když do šikovně vystavěné skladby The Rising Tide zabudují syrovější kytarové sólo, funguje to. Killers s přehledem zvládají i ošemetnost pomalejších písní (houpavé Heart Of A Girl nebo klavírní balada Be Still) a asi není třeba dodávat, že album má skvělý zvuk.

Deska, která patrně vyvolá stejně tak nadšení jako rozpaky nad malou progresivitou, vrcholí závěrečnou stejnojmennou písní s účasti sboru Las Vegas Master Singers a klávesami jako vystřiženými z glamové klasiky.

V podstatě každá píseň z této kolekce má hitové ambice, stejně tak každou z nich může náročnější posluchač odstřelit jako mnohokrát slyšenou. Novinka The Killers je prostě jako knížka pracující s obecně známým příběhem osvědčenými literárními prostředky, díky čemuž se příjemně čte (tedy vlastně poslouchá). Pokud vám to stačí, sáhněte po Battle Born bez obav.

BEST TRAX: The Rising Tide, Flesh And Bone, Battle Born
ZKUS TAKY: Train California 37, Meat Loaf Hell in a Handbasket, Keane Strangeland

text: Roman Jireš
4/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít