Papalescu pokřtí descu

Nové album Lewis Neptune je ještě avantgardnější a temnější než debutová deska Analogue Voodoo. Moimir Papalescu vytahuje ze svých mašin ostřejší zvuky, Hank J. Manchini se nebojí svou kytaru řádně podráždit a spolu s La Petite Sonjou nechávají své vokály prosáknout větší dávkou provokace a ironie. O momenty překvapení se stará saxofonista a klarinerista Peter Van Krbetz, jehož party se tentokráte vynořují tam, kde je nejméně čekáte. Několik songů je navíc podpořeno šamanským dusotem bicích Wratislava Plachety, které trackům dávají surovější až koncertní atmosféru.



Co všechno bylo inspirací Nihilistů na této desce?
Sonja: „Různé životní příběhy.“
Hank: „Rozhodnutí natrhnout všem prdel.“
Moimir: „Na prvním albu jsem pracoval za světla, kdežto většina skladeb a hlavní motivy Lewis Neptune mě napadaly, až když už byla tma. Hlavní inspirací tedy byla v mém případě noc.“
Hank: „Něco na tom bude. Neptun má přece jistou souvislost se znamením ryb, takže i s fantasií a sněním.“

LEWIS NEPTUNE - SKLADBU PO SKLADBĚ PROBÍRÁ SAMA KAPELA:

01. fast car
Moi: Ta věc je jak závodní vůz řítící se rychlostí více jak 200.
Hank: Miluju auta a bojím se ohně. Sonja: Chci bejt jako Johnny Rotten!
Ostatním můj nápad přišel nejdřív moc primitivní, ale nakonec je z toho docela úderná písnička.

02. fireheart
Moi: Skladba pro jednoprstého pianistu.
Hank: Text vznikl pod vlivem bluesových muzikantů z třicátých let.

03. summer wine
Moi: Představte si krásnou dívku s obrovskými, stříbrnými, jako břitva ostrými ostruhami, pohupující se před zraky cowboye do rytmu tradičního songu od Nancy Sinatra & Lee Hazlewooda.
Hank: Mám tuhle odrhovačku z dílny génia barokního country-kýče velmi v oblibě a jsem vážně rád, že se nám jí podařilo dostat na desku. Před lety jsem napsal Lee Hazlewoodovi dopis. Stále čekám na odpověď.
Sonja: Tady jsme si prohodili party – ten původní mužský zpívám já a naopak. Text tím dostal netušenou jiskru.

04. 22:07
Moi: Nervní beat, který nelze zastavit.
Hank: Sonjino prokletí.
Sonja: Velmi osobní, chtěla jsem sem původně napsat rovnou jenom texty, ale dáme je na web.
Hank: Help Yourself We Are Dead.

05. devil in my go-go room
Moi: Elektro-rock´n´roll přímo do pekel!
Hank: Text mě napadl když jsem dopíjel láhev. Jelikož už ale nevím jakou, těžko si vzpomenu i na původní záměr. Ale myslím, že je to pokus o humoristický song.
Sonja: Miluju Hankovy fistule!

06. shelter
Moi: Čistá věc. Skladba založená na pár výrazných analogových zvucích.
Hank: Shelter je Sonjina pomsta!
Sonja: Neee! Je to něco jako spirituál o naději.

07. eighties bar
Moi: Eighties-syntezátory spolu s klasickým TB-303 kopákem navozují atmosféru music-baru, kde všechno sice začalo, ale již dávno skončilo. Významný part tu hraje Peterův klarinet.
Hank: Nápad na text jsem nosil v hlavě už od desky „Analogue Voodoo“. Řečeno s klasikem, je to něco jako requiem za electroclashovou scénu. Neboli, nejvíc zabijíš co miluješ.

08. baby
Moi: Rytmus, rytmus, rytmus a pak už jen Wall of Sound!
Hank: Čistá láska?
Sonja: Ano, tak jsem to myslela. Chtěla jsem udělat takovou čistou písničku. Bez postranních úmyslů.

09. five long knives
Moi: Hankovy španělky a Wratislavovy Tom-tomy určují sound téhle věci.
Hank: Pět způsobů, jak se osvobodit.

10. holy night
Moi: Z „Holy Night“ je cítit atmosféra dancing-hallu, ovšem někde hodně hodně daleko, v úplně jiné Galaxii.
Sonja: Ale tak to vůbec není! „Holy night“ se odehrává na mojí dlani, v domě se zataženými závěsy. To, že tam jsou černé díry, je jiná věc.

11. dead surfer´s twist
Moi: Když mrtvý kytarista ještě naposledy hrábne do strun
Hank: Náhodný song jednoho odpoledne ve studiu. Moimir myslím zrovna svačil, Sonja spala a kytara měla nastavený tenhle archaický zvuk.

12. honey it´s country
Moi: Tahle věc je country.
Hank: Máš radost a jseš v dobrém rozmaru. Většinou to ale trvá hooooooodně krátkou chvilku. Píseň o obdivu a zmaru.
Sonja: Jedna z mých nejoblíbenějších.

13. fear
Hank: Na tenhle song bych se raději nikdy Sonji neptal.

14 lewis neptune shake
Moi: Nihilistické disco! Amanda Lear sedící na klíně Salvatora Dalího a zpívající s ním za doprovodu sboru eunuchů tam někde na planetě Neptun. A Lewis postává opodál…
Hank: Žádná Amanda, ani Dalí, ani parta eunuchů, ti jsou už přece všichni mrtví. Tohle je jasný song o naději. Na konci této desky je to třeba. Navíc mám rád happy end.
Sonja: If you get in trouble – SHAKE!



www.nihilists.cz

Nenechte si ujít podrobnou recenzi alba v říjnovém REPORTU 10/06.