LIVE: Lidé POPtávali, Beach House nabízeli

BEACH HOUSE, HOLY OTHER
MeetFactory, Praha
13. 11.  2012

Na rovinu: je skvělé, že i v Česku je takto oblíbená skupina, jejíž hity z celoplošného rádia neuslyšíte a ani není výrazně zprofanovaná z komerčních sdělení mezinárodních firem. Že je o kapelu opravdu velký zájem, dokazovala již při příchodu k MeetFactory venku se tvořící fronta. Sál se pomalu zaplňoval a Holy Other k tomu pouštěl své mlhou obalené melodie. Při poslední písni už volného prostoru k pohybu příliš nebylo a vzduch se začal pomalu ohřívat a řídnout. Ještěže Beach House nemají v oblibě kuřáky a všichni milovníci nikotinu byli vyhnáni směrem ke vstupu.

Publikum tvořila různorodá skupina lidí: mladí, starší, Češi i cizinci (opět i díky nim návštěvnost vzrostla), trendy posluchači i tzv. "vyznavači vysoké kvality". A baltimorské duo kvalitní hudbu dělá, o tom není pochyb. Je to vydařený pop; možná snový, jak bývá často označován, pro někoho lehce nostalgický, osmdesátkový. I tato adjektiva jsou na místě, jelikož celá stage jakoby vypadla z natáčení videoklipu z doby před pětadvaceti lety.

Židle pro kytaristu Alexe Scallyho, klávesy pro zpívající Victorii Legrand a bicí pro doprovodného bubeníka Daniela Franze. Za nimi čtyři příčnými latěmi doplněné rámy s ukrytými vrtulemi a desítky světel. Osvětlení bylo v celé show opravdovou lahůdkou a znamenitým doplňkem. Často byly využívány paprsky bílého světla směřující pouze na Victorii, jež vytvářely dojem, že stojí za žaluziemi. Efektním doplňkem byly rotující hlavy a světla umístěná za diváky.

Zvukově už to takové terno nebylo, neb hlasitost byla vytažená až příliš nahoru a unikátní zpěv ztrácel na své čistotě. Interpretaci lze vytknout máloco, na pódiu se vše odehrávalo přesně tak, jak si to nejspíš fanoušci představovali. Právě zde ovšem nastává problém skvěle sehrané party. I když mají sami tvůrci veškeré dění ve své moci, večer plyne ve striktně zajetých kolejích; každé gesto je nahrané, kývání hlavou je vášnivě a spontánní jen naoko a děkování je každovečerní frází.

Bubeník Daniela byl svou přítomností jen do počtu, za to Alex byl svými těkavými pohyby a neustálým pokukováním po své parťačce docela roztomilý. Vůdčí roli tu ale hrála právě pěkná Victoria, jejíž projev ale vyzněl příliš jednotvárně a celému vystoupení dodal sterilní ráz. Písně pak působily dojmem, že vše je součástí natáčení onoho videoklipu. Těžko říct, zda se jadnalo o pózu, nebo to způsobila její introvertní povaha.

Co naopak nelze zpochybnit, je souhra a cit pro hity. Ve své podstatě by kapela mohla zahrát cokoli a bylo by to správně. To, že čerpala prakticky jen z posledních dvou alb, dokazuje, kam se ubírají a kým se cítí být. Jestli jste si "dům na pláži" ještě neprohlédli, je načase. Nechat songy Lazuli, Gila nebo Zebra bez povšimnutí by byla škoda.

Setlist: Wild, Walk in the Park,Other People, Lazuli, Gila, Norway, Dilver Soul, The Hours, Real Love, New Year, Zebra, Wishes, Myth, 10 Mile Stereo, Irene



text: Ondřej Bambas, foto: flicker.com