LIVE: Kate Nash se v Roxy proměnila v punkerku

KATE NASH, SHUGA
Roxy, Praha
14. 11. 2012

Kate Nash si během svojí hudební kariéry vyslechla tolik různých přívlastků a přirovnání na svoji osobu, že by to vydalo na samostatný článek. Tím pravděpodobně nejvýstižnějším je pak výraz nevypočitatelná. Jak jinak nazvat dívku, před jejímž slovníkem by se začervenala i plná dodávka ruských dlaždičů, ale na koncertě si s úsměvem cudné školačky upravuje gumičky na svých dvou culíkách? Že Kate umí pořádně překvapit, dokázala v minulosti už mnohokrát a po jejím pražském koncertě lze konstatovat, že stále nemá dost.

Už s sebou sice nevozí plachtu s hrdě se skvoucím nápisem "Cunt is a useful thing", za to si ve svých pětadvaceti usmyslela, že se vrátí do puberty. Nejspíš doma našla staré desky 7 Year Bitch, L7, Hole či jiných holčičích grunge kapel a trochu se jí zasteklo. Takže punk? Takže punk!





















Kdepak, Katinému zvukaři se do pultu nerozlila zázvorová limonáda ani nekoupil na Karláku špatný model, jak to v prvních chvílích setu mohlo působit. Chlápík za pultem si prý od místního zvukaře nechtěl nechat poradit ani slovo. A udělal dobře. Špinavě a nahlas; přesně tak to chtěli mít a přesně tak to měli. V Roxy nehrála - přinejmenším po zvukové stránce - sladká Kate Nash vzor Foundations či Kiss That Grrrl, s pusou umouněnou od cukrové vaty; tohle byla Kate Nash z garáže na předměstí, kde to smrdí rozlitým pivem a bicí mají prokopnutou blánu u kopáku.

Sama Kate svoje momentální hudební rozpoložení nijak nekomentovala, jen lakonicky prohlásila (možná na vysvětlenou poté, co v publiku viděla všechny ty překvapené obličeje):  "Chystám novou desku, takže vám z ní pár věcí zahraju. Když se vám to bude líbit, můžete si ji předobjednat. Jestli ne, jděte klidně domů." Ve skutečnosti její nový materiál ala nářez na tři akordy vyplnil většinu setu. Několik málo starých skladeb typu Do-Wah-Do nebo Foundations sice Kate zahrála, ovšem v některých chvílích je bylo kvůli zmíněnému zvuku-hluku poměrně těžké identifikovat.

Z celé punkové atmosféry sice lehce vybočovaly staré retro televize rozmístěné po pódiu, naopak Katin doprovodný band ji dokonale podtrhnul. U trojice mladých holek totiž převažovala estetická role nad tou instrumentální a zejména bubenice podle svého výrazu vypadala, že se s bicími seznámila až loni pod vánočním stromečkem. Snad jen regulérní kytaristka (druhá slečna v popředí si s Kate pravidelně měnila kytaru a basu) krátkým sólem ukázala, že nemá nástroj jen na ozdobu.

















Hudebnice už dlouho před příjezdem do Prahy omezila počet návštěvníků na čtyři stovky. Že prý intimní atmosféra. Díky tomu měla své fanoušky skutečně jako na dlani. Mezi skladbami na ní někteří jedinci vtipně pokřikovali, čemuž se zpěvačka, pro tento večer celá v černém, diblíkovsky pohihňávala. Pohihňávali se i fanoušci, to když se vzpomínkou na Pussy Riot spustila skladbu Free My Pussy. Jak se zdá, bez dámského přirození v jekékoliv formě se zkrátka Kate na pódiu neobejde. Mimochodem, docela by mě zajímalo, kde parkoval kamion, v němž zpěvačka vozí make-up.

Majkap nemejkap, punk nepunk, garáž negaráž, hluk nehluk; Kate Nash má na pódiu ohromné charisma a těžce specifikovatelné kouzlo. Dokonce takové, že vám při odchodu z klubu nevadí absence oblíbených hitů ani lehké pískání v uších. {vypnoutlink:Kiss}



text: Petr Adámek, foto: Vojta Florian