SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Joe Zawinul (63.)

Josef Erich Zawinul se narodil sedmého července 1932 ve Vídni. Jako klavírista vystudoval místní konzervatoř a začal se protlačovat na lokální jazzovou scénu. V roce 1959 odešel do Spojených států. Získal totiž stipendium na vyhlášené hudební škole v Bostonu, ale když tam dorazil, řekli mu, že není nic, co by se zde mohl naučit. Začal tedy naplno spolupracovat s trumpetistou Maynardem Fergusonem, zpěvačkou Dinah Washington a posléze se na devět let usadil u altsaxofonisty Canonballa Adderleyho.

Již po šesti měsících pobytu v USA se zvěsti o jeho hraní dostaly k legendárnímu Milesu Davisovi. Zawinul s úsměvem vzpomínal: "Když jsem tehdy jako jeden z mála začal hrát jazz na elektrické piano, nemohl jsem se Milese zbavit. Vždycky když se klub, kde jsem hrál, otevřel, byl první příchozí." Pro leckoho vysněnou nabídku na hraní u trumpetisty udávajícího hudební trendy však nejprve odmítl. Ještě prý bylo moc brzo.

Čas nastal až v roce 1968. Do té dobry stihl nahrát pár alb pod vlastním jménem a v newyorských klubech získával to nejvyšší možné vzdělání. Spolupráce s Davisem probíhala pouze studiově. Hráčsky i skladatelsky přispěl na stěžejní alba přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se do jazzu vměšoval rock. Proslul zejména použitím elektrického piana a syntezátorů, což si před ním v jazzu troufl málokdo. Do svých melodických linek dokázal vložit osobitost tak, že nezněly nijak synteticky. Za poslech stojí stěžejní desky In a Silent Way či náročnější (ale často zmiňované) Bitches Brew.

Z ČERNÉHO TRHU NA ČERNÝ KONTINENT
V roce 1970 založil s dalším velkou osobností, saxofonistou Waynem Shorterem, fusion seskupení Weather Report, s nímž vytvořil řadu kultovních alb – například Black Market či Heavy Weather. Do jazzu přimíchávali tradiční hudbu různých národů a v proměnlivé míře i rock. Spoluhráči, rekrutování z jazzové elity, se měnili skoro s každou další nahrávkou. V době, kdy byl členem baskytarista Jaco Pastorius, vznikl Birdland, největší hit kapely. Srozumitelný a nadupaný song se umísťoval také v popových hitparádách. Ústřední dvojice se bez hádek rozešla v roce 1985. Bylo to po šestnácti albech a jedné Grammy (za desku 8:30).

Poté přišel na řadu zcela odlišný projekt, The Zawinul Syndicate, jazz/worldmusic formace, v níž se vystřídala řada hráčů (včetně basisty Richarda Bony). Díky nahrávce se Salifem Keitou v roce 1990 se Joe seznámil s množstvím hudebníků z Afriky a dát tedy dohromady kvalitní sestavu nebyl problém. Zatímco v USA většina lidí vycházela z jazzu 50. a 60. let (což stále vpřed ubírajícího se Zawinula nebavilo), muzikanti černého kontinentu byli "nezkaženi".

KDO HLEDÁ, NAJDE
Snahu posunovat se stále dál dokumentuje i množství menších různorodých projektů. Vážnohudební Stories Of Danube zaznamenaly pozitivní ohlasy, stejně jako sólový počin Mauthausen, pojatý jako pocta padlým ve stejnojmenném koncentračním táboře. Zawinul sice strávil většinu života v Americe, ovšem je milé, jak se hlásil k rakouské, potažmo evropské kultuře a historii. Ale není divu. Z Vídně, kde dokonce otevřel vlastní klub Birdland, odešel do zámoří až v sedmadvaceti.

text: Jan Mazura