Doctor P.P.: I když člověk v životě kalil a lumpačil, dostane se do nebe

Jaké jste měli pocity ze zaplněného Lucerna Music Baru?
Byli jsme nadšení! Jsem rád, že jsme sáhli trochu do peněženek a přibrali dechovou sekci Honzy Smolíka a dvě opravdu dobré zpěvačky od Lídy Noppové. Letos jsme pozváni na pár větších festivalů, kde si to užijeme v podobné sestavě, i když nám to zásadně sníží honoráře pro kapelu. Ale všechno není jen o penězích.

Kolik nových věcí už hrajete na koncertech?
Asi sedm nebo osm. Deska funguje, po 15 letech od úspěšné písně Beránci máme díky titulní skladbě rádiový hit.

Na nové desce se opět podílel Fanánek, to už vypadá na celoživotní přátelství...
No vidíš, a přitom si pořád vykáme, i když se třeba v telefonu oslovujeme "Jak se máte, vy mentále?", což má to své kouzlo. Známe se spolu snad dvacet let. Byl jsem tehdy ředitelem Intergramu a Tři sestry jako umělci přišli něco řešit. Během diskuze nějak vyplynulo, že mám právě kocovinu, a tím jsem se stal jejich oblíbeným úředníkem. Pomohli nám zásadním způsobem v prosazení na hudební scéně, Fanánek navíc jako textař. On sleduje můj brožovaný život, popisuje, jak jsem cvičil, honil mladá koťátka, měl psa Baka...a určitě už sbírá témata na další album. Naštěstí mě život baví čím dál víc a tak bude, doufám, témat ještě spousta.

S Fanánkem nové album Doctora P.P. v Lucerna Music Baru křtil také Ondřej Soukup. Takže to byl vlastně takový kamarádský mejdan.
My ten showbusiness nežerem, pro nás je to zábava a já preferuju v hudbě přátelský vztah nad kšeftem. Kamarádství je to nejvíc, co z toho může být.

Stála Doctora P.P. kariéra hodně peněz?
Teď už je to dobré, hrajeme za slušné peníze, máme čtyřicet koncertů do roka včetně festivalů, a už víc ani nechci. Už ne sedmdesát kšeftů každý rok jako dříve. Nechci se ujezdit. Prvních pět let je potřeba jezdit, co to jde a spoustu věcí zadotovat minimálně tím, že tvé honoráře se limitně blíží nule (smích), ale pak už kapela musí ubrat, aby se neokoukala. Pro mě se navíc tím množstvím koncertů ztratil efekt zábavy. Na druhé straně zahrát si s velkou partou jako v Lucerně, je tak skvělé, že si to ještě dopřeju, i kdybych si to měl zadotovat sám.

Vedle zpívání s Doctorem P.P. jsi známý jako muzikálový herec, zejména z Divadla Kalich. Jak jsi k tomu přišel?
V Kalichu jsem od začátku členem produkčního týmu, takže je to trochu úředničina. Poprvé mě jako herce oslovil Janek Ledecký pro roli Polónia v Hamletovi a jsem mu za to moc vděčný, protože divadlo je zas úplně jiná zkušenost. Strašně mi tenkrát svým vlídným přístupem pomohl Zdeněk Troška jako režisér. V Kalichu jsem si mimo jiné zahrál ve skvělé roli hostinského v Krysařovi. U Oldřicha Lichtenberga v Divadle Broadway v muzikálech Angelika a Tři mušketýři jsem zkusil činohru. Pochopil jsem, že se svým vzhledem a pohybem po jevišti můžu hrát jen komické role, takže teď v Kalichu hraju v Robinu Hoodovi lesního skřítka s bukvicí na hlavě. Musíš samozřejmě umět sám sebe shodit, jinak jako komik u lidí nezafunguješ. S tím jsem ale nikdy neměl problém.

Řekl bych, že tenhle druh humoru pomáhá i kapele Doctor P.P., která si umí sama ze sebe dělat legraci.
To byl nejtěžší boj, aby lidé pochopili, že se neberu vážně. Podívej se na mě, já mám všechny atributy toho, že bych na podium vůbec neměl vylézt. Ale není to zase tak, že bychom ze sebe měli dělat za každou cenu nějaké tajtrdlíky. S novou koncertní show pro letošní rok nám zásadně pomohl Lešek Wronka a podle reakcí fanoušků se zdá, je to vážně baví. Je to vlastně taky takové divadelní představní, lidem už jenom hraní s kamennými ksichty nestačí. Zaplať pánbůh se chtějí bavit a oceňují, když se bavíš i ty.

Váš klip k písni Zdravý doktor je opravdu (vy)Pečený...
Došli jsme s Fanánkem k tomu, že i když člověk v životě kalil a všelijak lumpačil, dostane se do nebe a svatý Petr ho vítá panákem. To by mělo být poselství celé desky, do lidí se dneska strašně rve negativismus, už chtějí návykově číst špatné zprávy a média to podporují. Svět ale není tak špatný. Pokud my budeme natáčet desky a vystupovat, budeme jim říkat, ať se kouknou kolem sebe, je hezky, můžou si dát na koncertě pivo nebo zelenou. Nechci mentorovat, ale za mého mládí jsme si o takových akcích mohli nechat jenom zdát. Rozhodně to nebyla taková legrace, jak se snaží ukázat třeba v seriálu Vyprávěj...

Co zásadního ses během své hudební kariéry naučil?
Člověk se musí dopracovat k tomu, aby nebyl urputný. Chce to uvědomit si své možnosti, jde nám o to zahrát si dobrý koncert. Nebo zažít krásnou práci při natáčení alba pod producentskou taktovkou takového mistra, jakým Ondra Soukup je. Ale nikdo si nemůže myslet, že na tom nějak zbohatneme. Já hraju s přestávkami už pětatřicet let. Začínal jsem v zábavové kapele, kariéra Doctora P.P. se zlomila hraním s Třema sestrama, kluci nás naučili spoustu věcí a hlavně nám dali šanci hrát před spoustou jejich fanoušků. Pokud tě nehrají v médiích, což byl většinou náš případ, nic jinýho než spousta hraní ti k prosazení nezbývá. My jsme začínali jako soubor podnikatelů, kteří za 14 dní ve studiu spíchli CD, byla to pro nás legrace a nečekaně jsme byli nominováni Akademií populární hudby na Objev roku. Debut Je to pečený zafungoval skvěle, jenže tehdejší kluci byli rozumní a dali před hudební slávou přednost vydělávání peněz, takže z původní sestavy jsem zůstal jenom já.

Roman Jireš