PARADISE LOST - Symbol Of Life

Chvílemi (které jsou však až nápadně časté) se totiž nemohu zbavit dojmu, že poslouchám nějakou zapomenutou desku Sisters Of Mercy z počátku devadesátých let minulého století. Např. u písně Erased by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby se Andrew Eldritchovi (leaderovi Sisters) zakutálela pod stůl během nahrávání opusu Vision Thing. Tento dojem ostatně potvrzuje i sama barva Holmesova hlasu, která jako kdyby Eldritchovi z hrdla vypadla. A to ani nehovořím o paralele při používání ženských vokálů. Na druhou stranu je nad slunce jasné, že tato podoba (jakkoli trpí neoriginalitou) sluší PL více než ta elektronická, ve které pánové nejsou (a ani nemohou být) tak elegantní a jistí v kramflecích. Navíc tvůrčí duo Holmes - Mackintosh naštěstí stále disponuje schopností zplodit silnou skladbu. Již zmíněná Erased, Mystify, či Isolate toho budiž jasným důkazem. Ono je to vlastně složité. Není na světě Paradise Lost ten, aby se zavděčil fanouškům všem. Jedni se nikdy nesmíří se stylovými kotrmelci, druzí budou hanět současnou tvorbu jako krok nazpět. A co má pak chudák rocková kapela dělat ? V případě PL jsem spíše zastáncem přísloví „drž se, ševče, svého kopyta“, a to i když už od toho kopyta nelétají jiskry a síra jako v polovině poslední dekády 20. století, kdy nám tihle Britové servírovali své nádherně rozbolavělé doomky.

Radek Vydra