RECENZE: Hardrockové pohlazení Deep Purple

DEEP PURPLE
NOW WHAT?!
earMUSIC
12 trax / 60:04

Neuvěřitelných 45 let od jejich debutu Shades of Deep Purple a poté, co se v sestavě protočilo 14 muzikantů, je tu nahrávka, která pochopitelně nemůže dosáhnout věhlasu In Rock nebo Machine Head, ale o několik levelů přeskakuje slabší kousky jejich bohaté diskografie, jako jsou Slaves and Masters nebo The Battle Rages On...

Už úvod hodinového alba je hodně překvapivý - žádné kakofonické zvuky, varhany a pěvecký nástup na úvod, jak jsou fanoušci "parplů" zvyklí, místo toho melancholickými pasážemi zarámovaná skladba A Simple Song s kytarou jako od Dire Straits. Ale když od druhé minuty spustí Gillanův hlas a bouchne do toho Ian Paice, jediný pamětník debutové desky, jsme hned doma - to jsou Deep Purple téměř jako zamlada. Dokazují to hned následujícícím kouskem Weirdistan, který je jen potvrzením skvělé muzikantské formy současné sestavy, v niž vedla Paice a Gillana drží dobré jméno firmy Deep Purple basák a zpěvák Roger Glover, kytarista Steve Morse a klávesák Don Airey.

Hudebním překvapením není úvodní skladbou zdaleka konec. Začátek Out of Hand zní jako doprovodná hudba k nějakému hororu a nelze si nevybavit Black Sabbath, a když už jsme u té podobnosti, tak Gillan místy v Above and Beyond zpívá jako Ian Anderson z Jethro Tull. Úvodní téma Blood from a Stone s elektrickým pianem zase přináší trochu jazzu a blues. Dalším příjemným překvapením pak je Gillanův pěvecký výkon. Nahrávací studio umí zázraky, jelikož živě na koncertech už mu to prostě nezpívá. Na albu Now What?!, kde se nepouští do žádných vokálních dobrodružství, je však vše v pořádku a to včetně jeho charakteristické barvy hlasu.

Většina desky se nese v duchu "starých dobrých párplovských časů" a skladby jako Hell to Pay s typickými hammondkami, mimochodem jasný kandidát na posluchačsky vděčné koncertní číslo, nebo Apres Vous by se neztratily na deskách jako Burn a Stormbringer. Další potencionální hit All the Time in the World ukazuje, že Deep Purple umí i zpomalit a vystavět silnou rockovou baladu. Bezva vtípkem na závěr je pak It'll Be Me s akustickým klavírem, při němž se hardrockoví důchodci zjevně baví jako rozpustilé děti.

Now What?! je opravdu vydařené album pro starší a pokročilé rockery, na jehož kvalitě má určitě výrazný podíl produkce Boba Ezrina, tedy chlápka, který spolupracoval s veličinami typu Pink Floyd, Alice Coopera nebo Petera Gabriela. Pokud je Now What?! jejich poslední klasická studiová deska, je to opravdu důstojná tečka. {vypnoutlink:Pink}

BEST TRAX: A Simple Song, Hell to Pay, All the Time in the World
ZKUS TAKY: Black Sabbath 13, Thin Lizzy Thunder and Lightning, Uriah Heep Into the Wild

Roman Jireš
6/7