Vydáno 04.03.2014 | autor: redakce
V těchto dnech si připomínáme dvacet let ode dne, kdy zemřel Karel Kryl, písničkář, rebel a hlavně bojovník za lepší a svobodnější svět. A právě v dobách, kdy na příkaz Moskvy intervenují v cizích státech vojska, je vhodné vzpomenout na někoho, kdo se postavil tehdejšímu režimu.
ROCKBLOG: Může Karel Kryl odpočívat v pokoji?
Nestál proti němu se zbraní v ruce, na jeho rukách neulpěla krev jeho nepřátel. Jeho zbraní byla hudba a hlavně slova, tak trefně popisující problémy tehdejšího světa. Stal se symbolem a modlou pro mnohé, kteří doufali v lepší svět.
Avšak nalijme si čistého vína, Kryl se po sametové revoluci vrátil z mnichovského exilu v iluzi lepšího světa. Jenže jeho sny se začaly pomalu rozplývat v ovzduší privatizace a postupného rozkrádání státu, aby nakonec jeho milovaná svobodná vlast skončila rozpolcená vedví. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že ke konci života vystupoval na akcí tehdejší republikánské strany známé zejména díky jejímu předsedovi Miroslavu Sládkovi. Uspokojivý důkaz k tomu samozřejmě neexistuje.
Začátkem dubna se v pražské Lucerně chystá koncert k uctění jeho památky. Zaštiťování se někým, kdo již nežije, je obecně vlastně poměrně vhodnou taktikou, jak si zajistit notnou dávku publicity a podobná hudební nekromancie se samozřejmě nemohla vyhnout někomu s Krylovou pověstí. Čas od času si jeho text vypůjčili punkeři, kterým vyhovovalo pacifistické ladění textů. Největší ohlasu se však dočkal až ve chvíli, kdy si Daniel Landa vypůjčil jeho song Morituri te salutant, aby jím obohatil své turné. Tady už ale začlo jít do tuhého. Kryl byl někdo, kdo bojoval proti útlaku a násilí i za cenu toho, že musel opustit svůj domov. A najednou si jej bral do úst militantní (přinejmenším bývalý) rasista. To vyvolalo samo o sobě řadu kontroverzí, které rozdělily společnost na dva tábory. To vše nakonec vygradovalo celým krylovským koncertem v Landově podání, který byl spíše než uměleckým vystoupením přehlídkou patosu a kýče. To všechno vede k několika otázkám, ze kterých však jako maják trčí jedna jediná. Je možné si vypůjčit Krylovu tvorbu, aniž by to nutně vedlo ke kýči?
Jak již bylo řečeno, v dubnu, kdy by se pak muzikant dožil sedmdesátin, se na Kryla chystá vzpomenout řada umělců, např. Tomáš Klus, Xindl X nebo Aneta Langerová. Velká část vystupujících si doby předlistopadové pamatuje jen z dětství a v zásadě neměla reálnou zkušenost s tehdejším režimem, tudíž jim možná ani nebude plně docházet rozměr Krylova díla. Jaký pak bude mít význam jejich interpretace? Budou napodobovat hudební formu, aniž by jim skutečně docházel obsah? Bude mít jejich vystoupení charakter zábavy? Anebo nám budou umělci předvádět, jakže to skutečně nenávidí komunisty? Nesklouzne celá tato akce do směšné frašky? Je totiž trochu jiná doba a ta si žádá jiné věci. Volání po konci protektorátu bylo kdysi velmi aktuální, ale dnes s ním budete k smíchu. A ono to tak může být i Karlem Krylem. K jemu samotnému můžeme chovat úctu, ale možná by bylo vhodnější jej nechat odpočívat v pokoji, než pořád dokola omílat jeho písně.
Ono se taky totiž může dost dobře stát, že z celé vzpomínky bude nejlepší (poměrně zdařilý) plakát od Jaromíra 99...
text: Petr Bláha
