WhoMadeWho interview: Vyznavači filosofie Zdvojnásob, nebo umři

WhoMadeWho 

Brzy vás čeká jubileum, ale je to teprve vaše druhá návštěva České republiky. Nyní se vracíte jako slavnější a respektovanější skupina. Jaká jsou vaše očekávání? A máte v plánu nadále rozšiřovat své pole působnosti a expandovat více na východ, až do Asie? Nebo raději na druhou stranu, do Ameriky?
My jsme skromná kapela. Milujeme život na turné, do určitých mezí, nemusíme jezdit pořád, za každou cenu. Evropa je dostupná, což nám vyhovuje. Naopak v Jižní Americe a Mexiku je živé publikum a taky prvky exotiky, vždy je dobrodružství tam vyrazit. Možná i Asie by mohla být zábavná. Ale v USA je příliš problémů, máme Ameriku rádi, ale myslím, že jet tam napříč státy tak, jak je běžné, ztratili bychom svobodu.
Jinak jsem slyšel od mnoha lidí, že Praha by měla být kulturní, krásná a romantická, i z těchto důvodů se tam moc těším, poznat to na vlastní kůži.

Jak byste se představili svým novým posluchačům? Kterou nahrávku, nebo jen jediný singl byste vybral k nejlepšímu popisu toho, co děláte?
WhoMadeWho se neustále vyvíjí. Prvně bych nováčkům pustil náš cover Benni Benassiho Satisfaction. S touhle energickou věcí jsme začali hrát po klubech celé Evropy a Austrálie. Pak už bych rovnou skočil do současnosti k našemu poslednímu singlu The Morning, který ukazuje melodičtější stránku kapely, k níž jsme došli přes poslední tři alba.

Vaše předešlé dvě desky byly nahrány pod známým německým labelem Kompakt. Jak jste se k němu dostali? Osobně mi váš styl k jejich zvuku nepasuje.
Na Brighter a Knee Deep jsme cítili, že chceme víc objevovat stránku elektronického minimalu. A protože jsme vždy hluboce respektovali nekompromisní hudební cítění nahrávek labelu a Michaela Meyera, požádali jsme ho o spolupráci. Když jsme pak představili naší vizi Knee Deep Kompaktu, okamžitě nás pochopili a podpořili. Zároveň chtěli zkusit něco nového.

Pokud se ohlédneme za vaší hudební minulostí, je evidentní, že s poslední deskou přišla změna. Stojí za tím i odchod od Kompaktu?
Pokud půjdeš ještě více do minulosti, uvidíš, že se vyvýjíme neustále. Naše první dvě alba jsme udělali u Gomma Records v Německu. Pak se náš hudební pohled změnil a podepsali jsme smlouvu s Kompaktem. Teď si vydáváme desku sami, nejsou v tom žádné velké emoce, jde jen o náš vývoj.

Když jste prezentovali novou nahrávku Dreams, udělali jste vtipný teaser se zvukovou instalací u pisoárů na pánských záchodech v kodaňském Bremen Teater. Nepřemýšleli jste tuto zábavu převést i na turné?
S Hiding In Darkness jsme tuhle srandu použili na záchodech, kde mohli lidé přiblížením se k pisoáru aktivovat jeden ze zvukových prvků obsažených v písni. Bylo okolo toho hodně srandy, ale zároveň příliš práce. Přinést to na turné, promotéři by zaplatili podle mě hodně peněz.

Nicméně se zdá, že vizuální stránka je pro vás důležitá, včetně obalů desek nebo nového zjednodušeného loga. Kdo je zodpovědný za tuhle práci a jak moc se na ní podílíte vy?
Na vizuální stránku hodně dbáme a víme, co se nám nelíbí. Za ty roky jsme si vybudovali okolo WhoMadeWho silný tým s talentovanými lidmi dělajícími to nejlepší. Cítíme se být poctěni mít kolem sebe tak dobré zdroje.

Váš singl The Morning má video poskládané ze záběrů pořízených vašimi fanoušky. Když jste materiál dostali, překvapil vás nějaký obrázek? Nebo jste něco podobného očekávali, poznávali povědomé tváře...?
Byl jsem překvapen množstvím lidí zapojených do výroby videa. I různorodostí, zapojovali se lidi z různých kontinentů. A mimojiné i naše přítelkyně, manager, islandský zvukař a jeho dcera vedle dalších přátel.

Mimochodem, jak dobře znáte své fanoušky? Protože máte dva domovy - Dánsko a Německo, je těžší s nimi komunikovat? Jak se měníte a stárnete, posouvá se i vaše posluchačstvo?
Cítíme se doma ve většině Evropy a Jižní Americe. Ale je pro nás taky důležité být blízko fanouškům. Proto s nimi často kecáme po show u merchandise. Jak jsem už zmínil, ve fanouškovské základně jsou rozdílní lidé – ti, kteří nás sledují od začátku, ale taky nově přicházející děcka.

Před několika lety jste začali filosofii "zdvojnásob nebo umři," při níž jste museli zdvojnásobit počet fanoušků, nebo okamžitě skončit. Pokračujete s něčím podobným například i v soukromém životě?
Filosofie "zdvojnásob, nebo umři" znamená hodně věcí. Převážně je o tom, brát život vážně a nemrhat časem - "žiješ jenom jednou". Přestaň dělat věci, jestli cítíš, že nedávají smysl! Přesně takový já jsem...

Zahráli jste někdy klasiku Who Made Who od AC/DC? Nechtěli byste ji předělat? Když Benni Benassi, proč ne hard rock...
Jednou jsme hráli Satisfaction od The Rolling Stones pro zábavu. Není to tak úplně hard rock, ale v naší disco úpravě to fungovalo dobře. Ale už to znova asi neuděláme.

text: Ondřej Bambas