SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jerry Goldsmith (147.)

Vydáno 11.07.2014 | autor: redakce

Den po jeho smutném skonu jsem pietně hodil oko na sbírku CD, do míst, kde mám naštosovánu zhruba třicítku soundtracků. Myslím těch v pravém slova smyslu, filmově scenerických, ne ty různé "music from and inspired by". Nějaký Horner, Silvestri, Elfman, Oldfield a Williams a plných sedmnáct Goldsmithů.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jerry Goldsmith (147.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jerry Goldsmith (147.)


JerryGoldsmithjerrygoldsmithPlaneta opic, Rambo, Vetřelec, Poltergeist, Total Recall a The Omen, samozřejmě, výčet zabírá zpropadeně větší prostor, než je ten můj hudebně filmový koutek. S co potěší autora filmové muziky víc, než když se jeho dílo dá poslouchat i bez vizuální podoby?

Goldsmith byl na úspěch a lichotky ovšem víc než zvyklý, byl si vědom svých nevšedních kvalit, jimiž povýšil mnoho příběhových obrázků na stříbrném plátně o další dimenzi směrem k vrcholně estetickému umění. Ať už se jednalo o dramata, horory, thrillery nebo (ne)obyčejné love story, přestože pracoval téměř neustále a nijak přísně si zakázky nevybíral, nikdy neodvedl žádnou rychlovku, nebo, nedejbůh, šmíru.

NOMEN OMEN ALIEN

Nejpronikavější úspěchy slavil v 70. letech - to už měl za sebou hezkou řádku filmů, včetně zvukového obalu ke kultovnímu TV seriálu Star Trek. V šedesátém osmém nadchl i čarokrásně hypnotickou atmosféričností ke špičkové adaptaci Boullerovy Planety opic s Charitonem Hestonem, ovšem až v 7. dekádě došel jeho um adekvátního ohodnocení. Bravurní podkreslení vypjatého satanského hororu Omen s Gregory Peckem pod režií Richarda Donnera mu vyneslo za rok 1976 zaslouženého (byť v kariéře jediného) Oscara, stěžejní píseň Ave Satanas byla navíc v nominaci. Dalších nominací na různá prestižní ocenění či jejich zisk je rovněž bezpočet, stejně jako jeho děl.


O dva roky později nabídl Ridley Scott Goldsmithovi další lahůdku - potřeboval ho ke špičkové realizaci do té doby sice velmi populárního, ovšem filmově ne vždy precizně vyvedeného žánru, sci-fi hororu. Vetřelec nadchl vším, Goldsmithovu děsivě ponurou orchestraci nevyjímaje, díky ní Gigerovo geniální výtvarno dostalo ten správný náboj. Tak bychom mohli pokračovat, ale tato díla ruku v ruce se skladatelovým géniem mi přirostla k srdci o nehtík víc než ostatní.

JerryGoldsmith

JERRY HONIL RAKA

Jerry Goldsmith se narodil 10. února v kalifornské Pasadeně, dětství prožil v Los Angeles. Vystudoval hudební teorii a kompozici na místní univerzitě, nějakou dobu i úředničil v televizi CBS, kde se poprvé začal profilovat jako příležitostný filmový či seriálový skladatel. Zlom nastal v sobě, kdy se seznámil s o 20 let starším Miklosem Roszou, jehož se stal pozorným žákem. Maďar Rosza byl jedním z prvních filmových skladatelů z východní Evropy, který se pronikavě prosadili v Hollywoodu. V roce 1945 dokonce i tak vybrané společnosti, jako byl Hitchcock, Gregory Peck a půvabná Ingrid Bergman. "Dnes můžu klidně prohlásit, že to byla Roszsova skvělá hudba k Hitchockově Rozdvojené osobnosti, která mě definitivně přesvědčila, že být filmovým skladatelem může být velmi tvůrčí a vzrušující," přiznal.

Když o několik let později odpovídal na otázku ohledně své role v kreativní hierarchii toho kterého filmu, tak následně trefně zafilozofoval: "Hudba by měla rozšiřovat dojem z filmu. Osobně se snažím spíš o citový průnik než o nějaké otrocké kopírování akce na plátně. Nejdůležitější je pro mě jasná výpověď, jasný názor, který ve mně narůstá od první chvíle, kdy soustředím na konkrétní práci..."

Jerry Goldsmith zemřel tiše a v pokoji 21. července 2004 po dlouhém a nakonec bohužel prohraném klání s rakovinou prostaty v požehnaném věku 75 let. Jeho muzika je nesmrtelná. Ať se propadnu, jestli je v té větě třeba jen jedno procento klišé.

 

Text: Jan Petričko

 

Příště: Vlado Čech, bubeník mj. Blue Effect

zavřít