LIVE: 10 NEJ momentů pankáčského festivalu Pod Parou

• FOTOREPORT: Pod Parou: Buzzcocks , The Toy Dolls a hromady bláta

NEJVETŠÍ SHOWMANI

Ti byli zcela jasní už před festem. Jednoznačně muselo jít o The Toy Dolls a čekalo se jen na to, nakolik potvrdí svou roli. Potvrdili na výbornou. Jejich hudba není jen o zábavě, ale i o brilantních muzikantských výkonech. Všechny ty secvičené choreografie, otočky, konfety a další libůstky - na pódiu bylo anglické trio takřka bezchybné. Při pohledu na jejich vystoupení vždy musí nutně přijít myšlenka, co by se stalo, kdyby všichni hudebníci měli aspoň desetinu jejich hudebního talentu a polovinu jejich nasazení. Nebudeme si nic nalhávat, nikdy se to nestane, ale bylo by to krásné a na světě by hned bylo líp.

NEJVĚTŠÍ ROCKOVÁ HVĚZDA

Společně s několika tisíci lidmi, kteří trávili tři dny v areálu u Moravské Třebové, tu byl jeden, kteří se tam vyskytoval jen fyzicky. Byl to Sid, frontman Starých pušek. Ten v areálu potkal spoustu známých a znáte, jak to chodí. Ten pije to a ten zas tohle a z toho všeho dohromady bude pěkně zle. Poznáte ho mezi tisíci. Tím spíš, když se postavil na podium, podíval se do dálky a spustil první tóny. V tu chvíli bylo jasné, že už není na stejném místě jako ostatní. Nebyl to ten skromný kluk z Ostravy. Najednou stál na Woodstocku a šel hrát po Rolling Stones. On je rockovou hvězdou se všemi klady a zápory. Můžete ho buď nenávidět, nebo milovat. Nic mezi tím.

NEJBIZARNĚJŠÍ POHLED

V českém systému hodnocení vědy je velmi honorovanou aktivitou vyšlechtění nového druhu. A to zvířat i rostlin. Pod Parou by se mohlo finančně zajistit dostatečně, kdyby dalo k odbornému zkoumání nový druh. Jedná se o takzvané "bahenní lidi" žijící v okolí Moravské Třebové... Před vstupem do areálu se necházel stan nazvaný poeticky Oáza. A protože byl před vstupem, stal se útočištěm individuí, která nechtěla platit vstup. V součinnosti s bahnem to byl opravdu super pohled. Bahenní lidé ležící i spící, skákající v bahně, dle některých svědků i kopulující, tancující. Takhle nějak bude vypadat post apokalyptický svět. Opravdu tomu všemu chyběl jen Šílený Max.

NEJVĚTŠÍ NEPŘÍTEL FESTIVALU

Nebyla to policie, diskofilové ani neonacisté. Dokonce ani politici. Tedy v případě, že komunisté neporučili větru a dešti. Hrobníkem letošního ročníku se málem stalo počasí. Už už ukazoval pořadatelský tým, jak se na lopatě správně sedí, když nakonec pršet přestalo. Areál a jeho okolí se tak proměnil v bahenní kolbiště k nelibosti řady návštěvníků. Avšak byli i tací, co pod vlivem mocného boha Radegasta nefiltrovaného měli značnou radost, protože bahýnko je měkoučké a spí se na něm o moc lépe, než na udusané hlíně. Ale jinak to nebylo příjemné vůbec. Navíc v kombinaci s vyteklými záchodky...

NEJVĚTŠÍ POLITICI

Je to vždycky na dlouhou debatu, jestli je antifašismus politický postoj. Antifašisty bývá považován za postoj morální, ale je to dost ošemetné. Obzvláště když se střetne s povětšinou silným sociálním cítěním a radikalismem. Němečtí Stage Bottles jsou přesně tím případem. Angažované politické projevy a silná hesla, navíc podpořená parádní melodickou hudbou jsou výborným koktejlem, který musí nejednoho donutit zamyslet se, jestli je rasismus všude kolem nás v pohodě. Celou kapelní angažovanost pak vystihuje jejich heslo "Sometimes antisocial, but always antifascist!"

NEJVĚTŠÍ HITOVKA

Hledat na punkfestu profláklou hitovku je práce podobná hledání humoru v pořadech Jiřího Krampola. Ale... Na letošním Pod Parou to šlo až překvapivě jednoduše. Mohli za to staří pardálové z Buzzcocks, kteří předvedli na podiu výbornou melodickou smršť naprosto neodpovídající věku starých pánu a navíc vystřihli nesmrtelnou Ever Fallen in Love, která to dotáhla tak daleko, že se objevila i v druhém díle Shreka, byť ne od Buzzcocks. Letitá rutinérská práce anglických punkových bardů však byla zcela excelentní a nezbývalo, než hluboce smeknout před jejich výkonem!

NEJVĚTŠÍ VÝBUCH

Když se stane, že se vám několikrát zhroutí celá kapela, tak to může být souhra nešťastných náhod, ale dost často v tom hraje roli i lidský faktor. Kapela Falešný obvinění patřila jednoznačně k tomu lepšímu, co naše scéna nabízela, jenže okolo pomyslného lídra a bubeníka v jedné osobě se členové točili jako svatí na orloji. Už to skoro vypadalo, že je s kapelou na dobro amen, když tu se přeci jen dohrabali na festivalové pódium. Jenže bubeník tentokráte zpíval (no, zpíval...) s basou v ruce, ale jinak nepředvedl nic. To nebyl ani stín dřívější kapely. Byla to pouze ostuda, fiasko a zbytečně promrhaný festivalový čas, který mohla využít nějaká jiná kapela mnohem lépe... Palec dolu!

NEJPODIVNĚJŠÍ KAPELA

Jedním z hlavních taháků měli být Killing Joke, ale kapela přes zaplacenou zálohu za vystoupení vyšplouchla pořadatele a ti museli shánět náhradu. Našli ji ve Skindred. Jejich set by se mohl jmenovat Jak pejsek s kočičkou nahrávali desku. Naprosto nesourodá směs reggae, ska, metalu a elektroniky byla posluchačsky velmi špatně stravitelná a to i přes nespornou kvalitu všech aktérů. Možná mají Skindred kultovní status, možná jejich hudba některým návštěvníkům sedla, ale jestli šlo o kapelu vhodnou na hlavní stage v dobrém čase, to je otázka.

NEJSTARŠÍ PÁKY

Když jste skinhead, tak máte jednu nespornou výhodu. Můžete hrát, jak dlouho chcete, a nikdo nepozná, že vám padají vlasy. Petr Janda by tak mohl závidět chlapíkům z Cock Sparrer, kteří mastí svojí muziku již od roku 1972. A pořád v původní sestavě a pořád ve skvělé formě. Parádní melodická záležitost a úcta k dělnickým kořenům. Pořadatelé nemohli vymyslet lepší vrchol sobotního večera, než tuhle pětku. England Belongs To Me nebo Because You're Young jsou skutečné hymny, které si s chutí zazpíval celý kotel pod pódiem. Bylo až s podivem, jakou energii jsou schopní do svého setu investovat pánové po čtyřiceti letech na scéně. Za tohle vystoupení patří pořadatelům absolutně největší možný respekt a dík!

NEJLEPŠÍ ZPĚVAČKA

Složení kapel bylo dost maskulinní a křehkých žen by člověk našel pomálu. Ale zjevila se přeci jen jedna. Jedna, která dost velkou část mužů donutila popřemýšlet o svém zdraví. Beki Bondage, zpěvačka Vice Squad. Čas se nedá zastavit, Beki překročila padesátku, ale když si oblékne kožený outfit a zapne kytaru, tak se děje něco divného. Jeden by skoro řekl, že jde o specifickou formu gerontofilie, ale to by bylo opravdu nefér... Nedá se nic dělat, Beki je prostě skvělá. Ale příští rok by to stejně už konečně chtělo Blondie, ač je to asi finančně z říše snů...

text: Petr Bláha