DURAN DURAN - Pop Trash

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

ZATÍMCO PRO leckteré rockery byla 80. léta, plovoucí na vlně novoromantismu, prázdným obdobím ve vývoji hudby, mnozí ze současných třicátníků je budou mít navždy spojena s obdivem ke jménům jako Visage, Spandau Ballet, Ultravox, Clan Of Xymox či právě DURAN DURAN. Z bohatého výčtu novoromantických skupin, o kterých by se dalo tvrdit, že se udržely v povědomí posluchačů, tu zůstali jen rodáci z Birminghamu. Úspěch jim v deváté dekádě zajistilo nejen multiplatinové Wedding Album (1993), ale také pozdější deska coververzí Thank You, jejíž pilotní singl Perfect Day (Lou Reed) odstartoval mánii kolem této balady a někteří ji dokonce považovali za autorskou věc Duranů.Novinka Pop Trash se pohybuje kdesi ve vzduchoprázdnu mezi těmito silnými čísly. Oním vakuem je myšlena snaha skupiny udržet si chrakteristickou tvář a přiblížit se za každou cenu soundu mistrů, kterým tak vydařeně vzdali hold před pěti lety. Záměr se bohužel tentokrát nepotkal s kýženým výsledkem, a to se netýká jen skladeb, v nichž se DD obklopili kouzelnými krabičkami a prohnali zvukomalebné kytarové linky syrovými riffy (Last Day On Earth), popř. bohapustou směsí samplů (Hallucinating Elvis, Mars Meets Venus). Proč? Podobně usilovali o poctu Andy Warholovi v Pop Trash Movie, ale pochybuji, že by o ni za doprovodu tak umělohmotných smyčců popartový guru stál. Na světě je bezpočet kapel, které zvuk živých nástrojů okořeňují výlety do světa elektroniky. Způsob, jakým se na své poslední desce tohoto postupu chopila kapela s šedesáti milióny prodaných nosičů, je nehodný její pověsti. V textech se chtěli Simon Le Bon a spol. poohlédnout za dvacetiletou historií a trochu si zavzpomínat (světu umění tehdy vládla pop kultura), zabývat se odlišným chováním lidí v různých situacích, místo toho však vzniklo další apokalyptické album. Z šedivého průměru patrně i proto vyčnívá jen Playing With Uranium, jež má hitové ambice a dosáhla gradace i bez jinde přítomných kudrlinek.Duran Duran se celkem neš»astně stali obětí touhy po natočení desky, za kterou by se, by» bez šance překročit pomyslný vrchol, nemuseli stydět. Nepodařilo se. Ztráta soudnosti s nimi naložila podobně jako se ženami, které se své přirozené krásy zbavují pomocí barviček a lahviček.

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím