SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Vladimír Padrůněk (165.)

"Láďa zůstal i do zralého věku dítětem v tom nejlepším slova smyslu. Nechápal odvrácené stránky světa i lidských povah a věřil v metafyzické a ke všem bytostem spravedlivé dobro," napsal Ondřej Konrád do Padrůňkova nekrologu v R&P 20/91. Většina svědectví těch, kteří ho znali, hovoří o éterické bytosti zaprodané hudbě do posledního detailu a vytržené z reality nejzasranějších let českého rocku. Myslím, že se ta doba na jeho tragickém osudu podepsala měrou vrchovatou.

Vladimir PadrůněkPOHLED Z POZOROVATELNY

"... jako čtvrtý doplnil skupinu bývalých členů Alternativ, basista Padrůňek." (Aktuality Melodie, 25.4.1970)." První skupina zvučnějšího jména a obecnějšího dopadu, se kterou bývá Padrůňkovo jméno spojováno, se jmenovala Exit a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let patřila k nejlepším číslům bluesové potopy, rozlévající se českými pódii. V Exilu se sešla hodně vybraná společnost - Luboš Andrey, Jiří Tomek, teda samá esa pozdějšího jazzrockového boomu, ale skupina se netrefila do příliš šťastné doby, jako ostatně celá generace, která přišla na scénu po 2. československém beatovém festivalu prosinci 1968. Utahování chomoutu se sice ještě nerozjelo naplno, ale první signály hovořily výmluvně.

Na počátku následujícího roku odešel Padrůněk s Andrštem do první skutečně podstatné štace své kariéry, Kratochvílových Jazz Q. Původně freejazzové kombo nemělo na prořídlé mapě české profesionální rockové scény příliš konkurentů a navíc svou snahou o kombinaci rockových a jazzových prvků na rhytm&bluesovém základu drželo krok s trendy, které se ve světě draly ke slovu. Tak je v březnu 1971 zastihl i 3. čs. beatový festival, poslední velká přehlídka svého druhu, byť už ve znamení "omezené suverenity" českého rocku.

Poslední měsíce před spuštěním rekvalifikační mlýnice strávil Padrůněk stejně jako většina tuzemských profirockerů té doby spíše v zahraničích angažmá (do legend vešlo jejich účinkování na festivalu ve finském Pori v roce 1972). Repertoár toho období, dílem ještě bluesrock, dílem již první jazzrockové kompozice je zaznamenán na albech Pozorovatelna (1973) a Symbiosis (1974). Kromě už tehdy propracované baskytary zde najdeme i Padrůňkovi první autorské počiny, z nichž za zvláštní zmínku stojí zejména instrumentářka Lost Soul. Ještě před prvním nárazem válce, rekvalifikačních řízení Padrůněk opouští jistý post v Jazz Q a odchází do nového, podstatně nejistějšího angažmá.

INTERMEZZO: ENERGIT

Rozpad Flamenga znamenal kromě zmizení jedné z posledních pořádných profiskupin i uvolnění několika prvotřídních hudebníků, kteří i v extrémně nepříznivém klimatu hodlali nezvolit jistější post v doprovodné kapela některé pophvězdy, nebo emigraci. Tak vznikl na jaře 1973 i Energit,  ve kterém odpadlíci z Jazzu Q Andrey a Padrůňkem doplnili flamengovské pozůstalé Ivana Kunta (krysu, Jaroslava Erna Šedivého (dr) a Vladimíra Mišíka.

Pro onu dobu je typické, že Energit dlouho v tomto složení nevydržel a především ničeho nedosáhl, takže jeho počátky upadly rychle v zapomnění. Poté, co Kunt a Šedivý emigrovali, začal Andrey pozvolna kormidlovat loď Energitu do jazzrockových vod. Mišík s Padrůňkem nebyli naladěni na stejnou vlnu a na podzim 1974 odešli.

• Vladimír Mišík interview: Takovou aparaturu, jakou jsme měli s Rolling Stones, už nezažijeme

(Je pozoruhodné, že publikum má Vladimíra Padrůňka zafixovaného spíše ve skupinách jako pilíř českého jazzrocku, než jako ryzího rockera v hudebním slova smyslu. Přitom většinu času fungoval spíše ve skupinách rockových, případně první období u Jazz Q kdy Kratochvílovo uskupení nebylo ještě možné označit za plně jazzrockové. Ale poslechneme-li si nahrávky z té doby, například na albu Jazz Q 1974-5, nebo nahrávky ETC... s Jiřím Jelínkem na 2EP Jiří Jelínek in memoriam... uvidíme, že hranice mezi oběma styly nebyla příliš jednoznačná. A mezi Padrůňkovi vzory a oblíbenci nalezneme jak Mc Laughlinovy sestavy, tak Led Zeppelin).

NORMÁLNÍ RADOSTI NENORMÁLNÍ DOBY

Padrůněk byl vlastně jediným známějším hudebníkem, který se v květnu 1975 při premiéře v Radotíně (Horních Počáplech?) představil v řadách první sestavy Mišíkových Etc... Zbytek tvořili muzikanti nové generace, kteří neměli profesionální zkušenosti z období před utahováním šroubů. Na české poměry té doby se jednalo takřka o zjevení - i přes výše naznačenou neostrost hranic a jazzové prvky byli Etc... takřka jediní, kteří nepodlehli obecnému jazzrockovému šílení.  Padrůněk společně s Mišíkem v té době také participoval na příležitostném sdružení Čundrgrunt, které inicioval Vladimír Merta jako "pomoc folku bezprizorním bigbíťákům".

V prvních sestavách Etc... zaznamenaných na Mišíkově "jedničce", případně na již zmíněném 2EP nahrávek s Jiřím Jalínkem Padrůněk podával snad nejlepší výkony svého života. Nezanedbatelný byl i jeho přínos jako autora a aranžéra. Jan Hrubý: "Nikdy nevymýšlel otrockou basu, vždycky měla nápad, byla rafinovaná a zahraná s obrovským citem... myslím, že by bez muziky umřel. Buď ji poslouchal, nebo cvičil, nebo pil pivo." V létě 1976 se v Etc... objevil kytarista jazzrockové Expanze Jiří Jelínek a o půl roku později Padrůňkův epizodní spoluhráč z Jazz Q František Francl, čímž vznikla sestava, která se nejen díky svému často vzpomínanému setu na 2. festivale v Pezinku v červenci 1977 stala mýtem. Ale: po Jelínkově tragické smrti se skupina zvolna dostávala do slepé uličky, dílem právě díky vzpomínané Padrůňkově ulítlosti. Mišík: "Poslední půlrok už byla hysterie. Láďa Padrůněk třeba přinesl E dur, A dur a teď celou zkoušku pořád na dvě kila: No tak si tam něco vymysli! To se musíš uvolnit! A mystika a hvězdy a - prostě to nebylo ono." Nakonec gordický uzel rozťal Martin Kratochvíl, navrátivší se ze svého studijního pobytu ve Státech.

ještě jednou Vladimír Mišík: "Před "dvojkou"přijel Martin Kratochvíl ze svýho působení v Berklee School v Americe, vystoupil v obrovským stetsonu, žvejka žvejkačku a rozetřel "americké plány". Padrůněk s Frantou Franclem..., se v Etc... omluvili s tím, že u Kratochvíla mají větší perspektivu."

SESTUP A PÁD: JAZZ Q PODRUHÉ

Jenže americké plány se rozpustily v českém hnoji a Padrůňka začaly v závěru sedmdesátých let výrazně poznamenávat problémy s alkoholem. Ta generace je hodně propitá: ale Padrůňkovo bohatýrské chlastání (v jedné vzpomínce na něj jsem objevil dost divoké historky o zájezdu Jazz Q do Itálie v létě 1980, když už se Padrůňkův pobyt v jeho řadách chílil ke konci) se rázem dost podepisovalo na jeho zdraví a fungování v kapele. Navíc hegemonii českého jazzrocku zvoní hrana. Ještě stačí natočit album Hodokvas (1980) a podílet se na ambiciózním, leč ve výsledku nejednoznačném pokusu o spolupráci jazzmanů s reprezentanty českého popu (album Paprsky s Helčou Vondráčkovou, 1979). Krátce po vydání Hodokvasu ovšem zřízený Padrůněk z Jazz Q odchází a po epizodním období u Abraxasu (je pozoruhodné, že jeho hraní u Slávka Jandy se kryje se vznikem materiálu na album Box, tedy s druhem hudby, který musel bývalé jazzrockové star připadat trochu jako z jiného světa) mizí ze scény úplně. Na následující tři léta raději nevzpomínat.

SWAN SONG

Martinu Koubkovi se podařilo takřka nemožné. Dokázal vytáhnout hodně zrychtovaného Padrůňka ze dna a na tři léta jej vrátit do hry. Hardrockový  Moby Dick, od šestaosmdesátého přejmenovaný na Dux se sice k mnoha nahrávkám nedostal, ale alespoň na několika singlech (nehledě na posmrtně vydané album Vladimír Padrůněk in memoriam) máme zdokumentováno poslední období fenomenálního baskytaristy. Koubek: "On měl samozřejmě svoje problémy. Myslím, že byl nepochopenej, dojížděl na svojí éteričnost... hrozně je mi líto, že jsme tehdy neměl na to, abych mu pomohl až tak, jak bylo třeba... díky těm nesmyslnejm a z dnešního hlediska směšnejm okolnostem jsme položil na oltář svoji spolupráci s Vláďou a to mě mrzí."

Konec už byl rychlý a smutný. Padrůněk zmizel z českého rocku natrvalo a o tři roky později ve svých devětatřiceti letech umírá. První tragédie domácích rockových letopisů se uzavřela.

text: Radek Diestler, foto: Jaroslav Prokop, muzikus.cz, hardmusicbase.cz

Příště: Miroslav Berka, jeden ze zakládajících členů Olympic