LOU REED - The Raven

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Reprise / Warner Music 21 trax / 75:13 min Je to, když už jsme v hororu, tak trochu Frankensteinova nevěsta, tenhle Edgar Allan v Reedově transvizi i transkripci. Posešívaná a poslepovaná z různých mrtvých i živých kousků, kde se daly najít, ale po elektrické ráně kupodivu chodící a docela impozantní, tragická i děsivá zároveň.
Sám Lou Reed je ten šílený vědec, který stojí u vypínače. Kdykoli hrábne do strun, má to smysl, ať vytváří své víceméně typicky neměnné velvetovské konstrukce (Change), gotické ponurosti se smyčcovými party (Burning Embers) či bohaté, dechy napumpované instrumentálky (Edgar Allan Poe). Jenže odkudsi z blat venku se mu tam vtírají podivní smuteční hosté, asi vítaní, ale v prvním šoku působí opačně.

Například takový Steve Buscemi. Všichni ho známe jako vybíravého herce s neléčenou basedovkou, a ejhle – tady je v roli poněkud indisponovaného Sinatry, víc deklamujícího než zpívajícího typicky poeovskou swingovku Broadway Song. No toto...! Nebo Willem Dafoe, taky postavička z hororů. Ten je stylový, recituje titulového autentického Havrana, jen tak si ho převaluje na jazyku jako nepolknutého panáka, a jde z toho dost mráz. Samozřejmě nechybí Reedova Dášenka, Laurie Anderson, ale je v partu Roweny nevýrazná. O dost víc než druhá Rowena, opět už z Hollywoodu, Elizabeth Ashley s až faithfulovským témbrem a zhruba stejně jako kolegyně Amanda Plummer. Na necelé dvě minuty se zastaví Bowie jako Žábák, víte-li, co to v Poeovi znamená.

Víte-li pak, co to znamená POEzie, jste na nejlepší cestě Reedovo album odmávnout. Zůstává-li to však pro vás mystériem, bude vás čímsi fascinovat.

Roman Lipčík

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím