LOU REED - The Raven

Sám Lou Reed je ten šílený vědec, který stojí u vypínače. Kdykoli hrábne do strun, má to smysl, ať vytváří své víceméně typicky neměnné velvetovské konstrukce (Change), gotické ponurosti se smyčcovými party (Burning Embers) či bohaté, dechy napumpované instrumentálky (Edgar Allan Poe). Jenže odkudsi z blat venku se mu tam vtírají podivní smuteční hosté, asi vítaní, ale v prvním šoku působí opačně.

Například takový Steve Buscemi. Všichni ho známe jako vybíravého herce s neléčenou basedovkou, a ejhle – tady je v roli poněkud indisponovaného Sinatry, víc deklamujícího než zpívajícího typicky poeovskou swingovku Broadway Song. No toto...! Nebo Willem Dafoe, taky postavička z hororů. Ten je stylový, recituje titulového autentického Havrana, jen tak si ho převaluje na jazyku jako nepolknutého panáka, a jde z toho dost mráz. Samozřejmě nechybí Reedova Dášenka, Laurie Anderson, ale je v partu Roweny nevýrazná. O dost víc než druhá Rowena, opět už z Hollywoodu, Elizabeth Ashley s až faithfulovským témbrem a zhruba stejně jako kolegyně Amanda Plummer. Na necelé dvě minuty se zastaví Bowie jako Žábák, víte-li, co to v Poeovi znamená.

Víte-li pak, co to znamená POEzie, jste na nejlepší cestě Reedovo album odmávnout. Zůstává-li to však pro vás mystériem, bude vás čímsi fascinovat.

Roman Lipčík